Wyatt Čekám trpělivě, až se Alyssa vrátí do mé kanceláře a dá mi svou odpověď. Nehodlám ji vyhodit, pokud řekne ne. Potřebuji, aby věřila, že bych to udělal. Vždycky dostanu, co chci, a teď chci, aby šla se mnou na rande. Alyssa je roztomilá a má v sobě víc elegance než ženy, které obvykle mám kolem sebe. Není to můj typ, to ani zdaleka ne. Preferuji hubené blondýnky se zelenýma očima. Ona má hnědé vlasy, je plná a má modré oči. Ne, nepochází ze stejné společenské vrstvy jako moje rodina, ale to málokdo. Moje rodina to nemusí vědět. Nemají tušení, že je to moje asistentka. Je zdvořilá, a když ji obléknu vhodně, dokážu je přesvědčit, že jí je. Je to jen na jeden den. Potřebuji, aby mě všichni přestali otravovat a snažit se mě s někým dát dohromady. Potřebuji určitý typ ženy. Mám ženy, se kterými se vyspím, ale je to jen sex. Když potřebuji víc, jsou určité věci, které chci u partnerky. Můj životní styl není pro každého. Nemluvím o svém životě otevřeně, protože to nikoho nezajímá. Jediní lidé, kteří o tom vědí, jsou ti, kteří jsou do toho zapojeni. Hodně mě stojí, než někoho pustím do svého světa. Musí se vybudovat důvěra, za boží milosti. Zkontroloval jsem čas a všiml jsem si, že už by měla být hotová. Nechci toho moc. Není to, jako bych ji žádal, aby se se mnou vyspala nebo si mě vzala. Udělám to pro ni výhodné. Zaplatím jí, pokud to bude chtít. Brzy začínám ztrácet trpělivost a poklepávám prsty na hrudi. Má dvě minuty, než půjdu do její kanceláře. Zrovna když se chystám vstát, zaslechnu pohyb z její kanceláře a blížící se kroky. Vstanu a opřu se před stůl s rukama zkříženýma na hrudi. Povzdechne si a objeví se přede mnou: „Opravdu mě vyhodíš, když s tebou nepůjdu?“ Potlačím úsměv, odtlačím se od stolu a pomalu k ní kráčím. Když jsem blízko, má stejnou reakci jako předtím. Její tělo se napne a její dech se trochu zrychlí. Působím na ni stejně jako na každou jinou ženu, ale Alyssa to nikdy nepřizná. „Ano,“ řeknu pevně. Protočí očima a já zatnu čelist. Mám způsoby, jak se s takovými postoji vypořádat; má štěstí, že není moje, nebo že s ní nechci spát. „Víš, že tě za to můžu nahlásit, že jo?“ odfrkne si. Zasměju se: „Ano, ale ty to neuděláš.“ „To nevíš. Proč mi to děláš? Mohl jsi požádat kohokoli tady, aby s tebou šel. Někdo, kdo má o tebe zájem, by tu roli zahrál lépe než já.“ „Všichni o mě mají zájem, i ty,“ řeknu sebevědomě. Posměšně se mi vysměje a tentokrát zatnu pěsti. Ach, jak bych ji rád naučil, jak se má chovat, ale nemůžu. Nemůžu se vydat tou cestou. Nemíchám práci s potěšením. „Nemám. Jsi můj šéf, nic víc. Ani tě nemám ráda.“ Rychle si zakryje ústa rukou. Nemyslím si, že měla ta slova říct nahlas. „Promiň? Není to trochu hrubé?“ zeptám se. Panikaří a je to vidět na její tváři: „Omlouvám se, pane. Neměla jsem to říkat nahlas.“ Netrápí mě to. Většina lidí mě nemá ráda a je mi to jedno. Můžu toho prozatím využít ve svůj prospěch. „Můžeš mi to vynahradit tím, že půjdeš na tu svatbu,“ ušklíbnu se. „Je nějaká možnost, jak se z toho dostat, aniž bych byla vyhozena?“ Nejsem ten typ, co vydírá, aby dostal, co chce, ale moje rande to na poslední chvíli odvolalo a nechce se mi hledat někoho jiného, kdo by se hodil. Zavrtím hlavou: „Ne. Pokud ti to pomůže, zaplatím ti deset tisíc.“ Navrhnu. „Děláš si srandu? Co jsem, kurva?“ vyštěkne. Uchechtnu se: „Přeháníš. Kurvy mají sex za peníze. Já tě žádám, abys byla moje doprovod na svatbě. Obrovský rozdíl.“ „Ne, tvoje zatracený peníze si nevezmu! Půjdu, ale už mě nikdy o nic takovýho nežádej. Jestli to uděláš, nahlásím tě. Budeš mi muset koupit šaty, protože to nebudu platit ze svý kapsy, zvlášť když se mi ani nechce jít,“ zavrčí. Nejsem zvyklý na to, že je taková rázna. Za ten rok, co pro mě pracuje, byla bázlivá a dělala všechno, co jsem jí řekl. Nerad to přiznávám, ale vzrušuje mě to. Ne, stop. Nemám rád fracky. „To je jen fér. Můžeme jít zítra nakupovat na oběd. Měl bych asi zmínit, že je to na dvě noci. Bude příliš pozdě na to, abych se vrátil, až svatba skončí,“ usměju se. „Cože? Doufám, že plánuješ zamluvit dva pokoje, protože s tebou v jednom pokoji bydlet nebudu,“ kňourá. Ušklíbnu se: „Proč ne? Bojíš se, že budeš příliš v pokušení?“ Znovu protočí očima a udělá ode mě pár kroků zpět: „Ne. Řekla jsem ti, že o tebe nemám zájem. Ani se mi nelíbíš. Jen nechci sdílet zatracený pokoj se svým šéfem. Ten den bude dost špatný, když budu nucena dělat něco, co nechci, natož abych s tebou sdílela pokoj.“ „Budeš muset. Ten resort je na svatbu vyprodán. Vezmu si gauč. Ty můžeš mít postel.“ Není to lež. Pokoje jsou plné svatebních hostů. Nehraju nějakou hru, kde předstírám, že nejsou volné pokoje, abych si vynutil blízkost. Nejsem žádný hrdina z těch laciných romantických knih, zoufalý po ženské pozornosti. „Fajn! Dlužíš mi,“ zvolá. „Víš, že tě můžu vyhodit, že jo?“ zeptám se. „Můžeš to zkusit, ale udělala bych ti ze života peklo, kdybys to udělal,“ řekne sebevědomě. Zdá se, že Alyssa má mnohem víc stránek, než jsem si dokázal představit. Jsem zvědavý, jestli se o víkendu dozvím víc. „Nikdo z nás z toho nevyjde jako vítěz, takže bychom měli přestat. Můžeš jít teď domů. Zítra máme náročný den a v sobotu musíme vyjet v šest ráno. Bude jednodušší, když se ubytuješ v pátek večer, abych tě nemusel vyzvedávat.“ Zavrtí hlavou: „Ne. Nebudu s tebou bydlet. Je to hranice, kterou odmítám překročit. Můžeš mě vyzvednout, nebo nepřijdu,“ prohlásí pevně. Bože, je k vzteku! „Fajn. Vyzvednu tě,“ povzdechnu si a ustoupím. Nemůžu dopustit, aby si to rozmyslela. „Dobře. Jdu teď domů.“ Odejde, vrátí se do své kanceláře, sebere si věci a odejde, aniž by řekla jediné slovo. Je na mě naštvaná, a právem. Právě jsem jí pohrozil vyhazovem, pokud mi nepomůže. Byl bych na sebe taky naštvaný. Jak jsem řekl, vždycky dostanu, co chci, a ani Alyssa není imunní, bez ohledu na to, jak moc si to myslí.