Wyatt Alyssa na mě zírá s vytřeštěnýma očima a je naprosto ohromená. Právě jsem jí oznámil, že se zúčastní čtyři sta hostů a bude to mediálně pokryté. Také to nebude v hotelu, ale v jednom z nejdražších resortů v Kalifornii, který je pro veřejnost kvůli svatbě uzavřený. Žení se můj bratranec. Je v první pětce nejbohatších lidí pod třicet let v celých Spojených státech díky svému technologickému podnikání a jeho budoucí manželka je jednou z největších světových modelek současnosti. Je to velká věc. Myslím si, že je idiot, že se žení ve dvaceti třech letech, ale kdo jsem já, abych soudil? Je zamilovaný. Vyskočí na nohy a začne přecházet po obýváku, "Ne, to nemůžu. To je příliš velký tlak. Musíš si najít někoho jiného." Propadá panice. "Už jsi souhlasila. Teď už se na mě nevykašleš." Prohlásím pevně. "Jo, protože mi vyhrožuješ s mou zatracenou prací." Odsekne. Pokrčím rameny, "Mohla jsi dát výpověď." Zastaví se, ruce v bok a zamračí se na mě, "Ne všichni máme ten luxus být miliardáři, Wyatte." Postavím se a jdu k ní, zastavím se jen pár centimetrů od ní, "Chováš se jako fracek." Zavrčím. "Fracek? Vážně? Nejsem žádné zatracené dítě. Myslím, že jsem rozumná, vzhledem k tomu, že jsi to ty, kdo mě vydírá." Křičí. Bůh ví,* jak bych rád tu zatracenou drzost z ní vymlátil. Vím, jak s takovými fracky zacházet velmi dobře, ale není moje, takže nemůžu. Ani ji nechci mít. "Chováš se, jako bych tě žádal, abys udělala něco hrozného." "Jsem nucena. Čekáš, že z toho budu mít radost?" Odfrkne si. "Ano. Strávíš víkend v krásných lázních a resortu s neuvěřitelným jídlem a drahým vínem a budeš sledovat dva lidi, kteří se milují, jak se berou. Strávíš dvě noci v ohromujícím pokoji a nebude tě to stát ani korunu. Na oplátku se jen musíš usmívat a předstírat, že mě máš ráda. Spousta žen by byla vděčná." Člověk by si myslel, že ji žádám, aby se se mnou někde trmácela. Nabízím jí víkend, o kterém si může jen nechat zdát. "Jo, předstírat, že tě mám ráda, bude asi to nejtěžší." Její odpověď je strohá a je pro mě těžké na ni nezařvat. Na chvíli se zastavím a párkrát se zhluboka nadechnu, abych mohl klidně odpovědět. "Věř mi, mohla bys strávit víkend s někým horším, než jsem já. Nemusíš mě mít ráda; jen to tak vypadej." "Cokoliv. To je všechno? Pokud ano, můžeš jít. Mám plány na večer." Myslím, že mě má pro dnešek už dost. "Nemůžeš se mnou takhle mluvit." Syknu, zaťaté pěsti. Ta slova neměla vyjít, ale vyšla. "Můžu s tebou mluvit, jak chci. Jsi u mě doma. Nejsem v práci. Přerušuješ můj osobní čas, Wyatte. Můžeš mi poroučet v práci, ale ne tady. Je na čase, abys odešel." Stojí zpříma, sebevědomě, a každé slovo pronáší přísným tónem. Natáhnu se a pohladím ji po tváři bříškem palce. Polkne a tvář jí zčervená pod mým dotykem. "Kdybych opravdu chtěl, kotě, mohl bych ti poroučet i na jiných místech než v práci." Chraplám, záměrně tisknu své tělo k jejímu. Tiše zasténá, "C-c-co to má znamenat?" Hlasitě se zasměji, "Ach, to bys ráda věděla." Mohl bych ji mít na kolenou a prosit mě, kdybych to chtěl. Nemá ponětí, co všechno bych ji mohl přimět dělat. Jsem zmatený, odkud všechny tyhle myšlenky pocházejí. Nikdy jsem ji v takovém světle neviděl. Na druhou stranu jsem nikdy neviděl ty její stránky, které mi dnes ukázala, a její postoj a způsob, jakým se mi staví, jsou důvody, proč ji vidím jinak. Možná mě to vzrušuje. Mám chuť zmenšit jakýkoliv prostor mezi námi a políbit ji, ale neudělám to, ne dnes večer. Kdybych to udělal, byla by v mých rukou jako hadrová panenka a zapomněla by na všechno, co mi dnes večer řekla. Ušklíbnu se a stáhnu ruku, "Uvidíme se ráno, Alysso. Nechoď pozdě." Varuji. Stojí tam a zírá na mě, příliš zmatená, než aby promluvila. Uchechtnu se a odcházím, opouštím její byt. Bál jsem se tohohle víkendu, ale teď už ne. Můžu se postarat o to, aby to byla zábava pro nás oba. Také ji možná budu trápit pro zábavu. Nemám rád, když mě lidé neposlouchají nebo se se mnou hádají. Budu tomu říkat odplata. Doufám, že to Alyssa nepokazí. Potřebuji, aby mi všichni dali pokoj, i na krátkou dobu. Kdyby to bylo na mé rodině, už bych byl ženatý a měl rodinu. Je mi teprve třicet tři a mám ještě čas. Nespěchám. Ani nevím, jestli je to něco, co chci. Musela by to být výjimečná žena, abych si ji vzal. Taková, která přijme každou část mého života. Nebude to fungovat, pokud to neudělají. Naskočím do auta a jedu domů. Nemám plány na dnešní večer, ale mám spoustu práce. Mám tendenci pracovat v sobotu většinu týdnů, ale protože jsem tento víkend pryč, chci se ujistit, že je všechno hotové, než odjedu, jinak se budu stresovat. Jsem maniak na kontrolu ve více než jednom smyslu; všechno musí být uděláno správně. Budu vzhůru do hloupých hodin ráno. Nemám tendenci dobře spát. Je to tak už od nepaměti. Jsem v pohodě, pokud se mi dostane pár hodin. Zítra bude dlouhý den mezi prací a nakupováním šatů s Alyssou. Něco mi říká, že mi neusnadní život, a pravděpodobně právem. Promine a zapomene, až tam budeme. *za boží milosti