Harry „Winnie?“ Vyslovil jsem její jméno. Vzhlédla a usmála se na mě. „Co je?“ Tady to nešlo. Prostě to nebylo správné. Musel jsem někam jinam, někam, kde jsem věděl, že se bude cítit o něco lépe. Někam, kde bychom si mohli sednout a probrat každou část toho všeho, abych se ujistil, že to chápe a že je připravená se s tím vypořádat. „Pojďme si dát zmrzlinu,“ odpověděl jsem a ona zatleskala rukama,