Vždycky jsem si myslela, že osmnácté narozeniny budou v mém životě zlomovým bodem. Myslela jsem, že se probudím a konečně se proměním ve vlka jako všichni ostatní. Ale když jsem se dnes ráno probudila, všechno bylo stejné. Už tak mě opovrhují za to, že jsem striptérka, ale jako trpaslík jsem pro ně metlou, tím nejhorším, co se může vlkodlakovi stát. Už bylo pozdě, tak jsem spěchala do klubu, kde obvykle pracuji. Nachází se na druhém konci města. Je to výhradně vlkodlačí bar, ale občas sem zabloudí i nějaký ten člověk. Křičí to tu penězi a sofistikovaností a většina lidí, co sem chodí, jsou vysoce postavení vlci, kteří jsou unavení z práce a chtějí si odpočinout tím, že se dívají, jak jim žena tancuje. Měla jsem štěstí, že jsem tu vůbec dostala práci; omegy jako já by nezaměstnali, ale majitel – Rick – si mě oblíbil. Řekl, že mám tělo striptérky; štíhlý pas, pevná prsa a kulatý zadek. Zaměstnal mě na místě, s jedinou podmínkou, že mu budu odvádět devadesát procent zisku. "Někdo si tě osobně vyžádal na soukromý tanec," řekl, když si ke mně sedl, "Je to pár kluků a chtějí, abys tancovala." "Znám je?" zeptala jsem se, ale mávl rukou. "To není důležité," ujistil mě s rukou na rameni, "Pokud to uděláš, půjdeš dnes večer domů s dvěma sty dolary jen za ten soukromý tanec; a dokonce ti nechám dvacet procent tvého dnešního zisku." Kousla jsem se do rtu, když jsem o tom přemýšlela. Tohle je nejlepší nabídka, jakou teď můžu dostat. Za tu částku si konečně můžu koupit nové boty, protože ty staré se mi trhají šev po švu. "Udělám to," souhlasila jsem a jeho úsměv se rozšířil. "Jsou v pokoji deset," začala jsem vstávat, ale chytil mě za ruku, "Jsou to vlivní lidé, Camillo; uděláš cokoliv, abys zajistila, že budou šťastní." Přikývla jsem a pustil mě. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, a vydala jsem se do pokoje. Mé vzrušení otupilo pocit úzkosti, který ve mně bublal. Myslela jsem, že nic nemůže způsobit, abych si své rozhodnutí rozmyslela, dokud jsem neotevřela dveře a neuviděla lidi uvnitř – Lisu, Petera a Chrise. Jsou to nejlepší přátelé, nebo bych měla říct, parta budoucího Alfy, Tysona Woodse. Jsou to také moji největší šikanovatelé v smečce. Když už mluvíme o Tysonovi, nevidím ho tu. Chtěla jsem z pokoje utéct, ale už mě viděli. "Myslíš, že se Tysonovi bude líbit jeho dárek?" zeptal se Peter se sadistickým úšklebkem na tváři. "Myslím, že se mu bude líbit víc, když bude nahá," hodil Chris, "No tak trpaslíku, svlékni se." Zadržela jsem žluč v krku a udělala, co mi řekl. Snažila jsem si připomenout, že je to dobrá nabídka a nemůžu ji zkazit, jinak mě Rick vyhodí. V době, kdy jsem byla nahá; všichni kluci na mě zírali s chtíčem v očích. "Na trpaslíka máš fakt skvělé tělo," zamyslel se Chris. "Nesmíš je šukat, Chrisi," řekla Lisa s protočením očí, "Jdi tancovat na tyči nebo něco." Mechanicky jsem přesunula nohy k tyči. Zrovna jsem vylezla na plošinu, když se otevřely dveře a vůně, kterou jsem nikdy předtím necítila, mi naplnila nos. Bylo to něco, co jsem nedokázala vysvětlit, ale mělo to podtón důvěrnosti. Dopadlo to na mě jako nákladní vlak, zrovna když jsem slyšela někoho říct: "Druh." Ozvala se sbírka zalapání po dechu, následovaná hlasitým pištěním, když Lisa vyskočila na nohy a rozběhla se ke dveřím. "Věděla jsem to, Tysone," vrhla se mu do náruče; "Věděla jsem, že jsme si souzeni." "Ne ty," řekl a strčil ji pryč. Mračení jí zkazilo krásné rysy a to bylo, když si všichni vzpomněli, že jsem v pokoji, protože se na mě upřely všechny oči. Jejich výrazy byly v nejlepším případě komické, protože každý člověk měl na tváři jiný výraz. Chris vypadal vyloženě pobaveně, Peter vypadal zmateně, Lisa byla rozzuřená a v rozpacích a Tyson, donutila jsem se setkat se s očima svého druha a nebyla jsem připravená na tu nenávist a odpor, které jsem viděla vířit v jeho zornicích. Zůstala jsem zmrazená, ani jsem se neodvážila dýchat. Atmosféra byla tak napjatá, že by se dala krájet nožem a připadala mi jako tikající bomba, která by mohla vybuchnout při sebemenší provokaci. Po chvíli ticha promluvila Lisa: "To si děláš srandu," skoro vykřikla, "Tenhle trpaslík je tvůj druh a já ne." Zdálo se, že to všechny vytrhlo z jejich omámeného stavu, protože Chris vyprskl smíchy. Smál se jako někdo, kdo je opilý štěstím nebo vínem. Ramena se mu třásla a z očí mu unikaly slzy. "Tak co se teď stane, Tysone?" škádlil ho, "Vezmeš ji k tatínkovi nejmilejšímu?" "Do prdele ne," vyplivl Tyson, "Proč bych chtěl mít jako druha zbytečného trpaslíka?" Vzala jsem to jako znamení k odchodu a začala jsem slézat z plošiny, ale zastavili mě, "Kam jdeš?" "Já jsem," koktala jsem, když jsem se postavila svému druhovi čelem, "Myslela jsem, že bych měla odejít." Tyson se tentokrát zasmál, posměšný zvuk pobavení, "Někdo zaplatil za tvůj čas; myslíš si, že ti dovolím odejít, aniž bych si to nejprve užil?" "Tysone," začala Lisa. V jejím hlase byl podtón strachu a uvědomila jsem si, v čem je její problém. Lisa a Tyson jsou už dlouho přátelé s výhodami a ona si myslí, že pokud bude v mé přítomnosti příliš dlouho, opustí ji kvůli mně. "Neboj se, zlato, nedotkl bych se jí ani desetipalcovou tyčí," přitáhl si ji k sobě, "Pokud se nemýlím, Chris zaplatil za její čas. Takže si s ní může užít." Tváře mi hořely, když se mi po páteři plazily rozpaky. Není nic ostudnějšího, než když tvůj druh řekne, že by se tě nedotkl, a prakticky tě hodí do náruče někoho jiného. "Na co čekáš, Camillo?" zeptal se Chris a roztáhl nohy, "Čekám na svůj soukromý tanec." Po celou dobu, co jsem byla v tom pokoji, jsem bojovala se slzami. Netancovala jsem jen pro Chrise, musela jsem tancovat i pro Petera a připadalo mi nechutné, že se mě volně dotýkají, zatímco Tyson seděl v rohu pokoje a líbal se s Lisou. Jakmile ty dvě hodiny skončily, spěchala jsem si obléknout šaty. Způsob, jakým jsem si je spěchala obléknout, byste si mysleli, že mě někdo pronásleduje. Už jsem se dostala ke dveřím, když mě zastavil Chrisův hlas. "Jsi skvělá tanečnice," řekl, "Myslím, že sem budu chodit častěji." Otočil se k Tysonovi, "Nevadí ti to, že ne? Přece jen je to tvůj druh." Viděla jsem jeho činy takové, jaké byly; snažil se Tysona popíchnout. Tyson si to uvědomil taky, ve chvíli, kdy jsem si to uvědomila já. Jeho přátelé by nikdy nepustili k vodě, že jeho druh je podřadná omega. S ohledem na Tysona, jeho pýcha a ego dnes utrpěly šrámy a Chris to nenechává jen tak. "Já, Tyson Woods ze smečky Dva Měsíce, tě odmítám, Camillo, jako svého druha." Prakticky mi ta slova vyplivl, "Přijmi to nebo to odmítni, je mi to u prdele."