CAMILLINO POHLEDU Ryker se choval divně, ale nechtěla jsem na něj moc tlačit. Od té doby, co jsme viděli toho muže, nebyl ve své kůži. Během cesty kočárem zpět byl tichý a zdálo se, že je ztracený v myšlenkách. Když jsme se ale vrátili do paláce, zavedl mě zpět do našeho pokoje a zamkl dveře. Trpělivě jsem čekala, až něco řekne, ale neřekl. "Rykere," začala jsem a on si povzdechl. "Přemýšlím, jak