Byl to dlouhý týden plný divokých fám. Prý to začalo tím, že chtěla spát s jinými, a skončilo to tím, že už Diana čeká dítě s jiným mužem. Už jsem to nemohla poslouchat. Ten poprask byl tehdy zábavný, ale teď mě to už jenom štvalo. Ať jsem šla kamkoli a s kýmkoli jsem mluvila, vždycky se rozhovor stočil k tomu: "Slyšela jsi, co se stalo mezi Briggsem a Dianou?" Nemám proti nim nic osobního. Jen je to takové klišé! Nejdřív byli zlatým párem školy. Středoškolské lásky, které šly spolu na vysokou školu a ovládaly ji jako roztleskávačka a quarterback. Jsem si docela jistá, že jejich fotku vysoká škola dokonce někde použila v reklamě. Dokonalý pár. A i když už spolu nejsou, jsou všude! Velká, kávově hnědá kožená sedačka u zdi v kanceláři mého otce byla ideální na zdřímnutí, ale už ne tak dobrá na to, abych udělala nějakou práci. Cítila jsem, jak se mi víčka zavírají, jak mě vyčerpání pohlcuje. Klimatizace se znovu zapnula a já jsem slyšitelně zasténala, jak se mi tělo otřáslo zimou. "Myslím, že to bude fungovat, ale musíme toho kluka dostat do hry. Hází teď jako sračka," řekl Marshal, asistent trenéra mého táty, a znovu si prohlédl hru na tabuli. Z mých pootevřených rtů vyšel hluboký výdech a rozcuchal tmavě hnědé vlasy, které mi sahaly až k horní části prsou. Samozřejmě, že házel jako sračka. To, že ho láska Holdenovy univerzity nechala, aby se mohla vyspat s kýmkoli, bylo téma číslo jedna na škole. Když jsem se od toho nemohla dostat já, nedokázala jsem si představit, jak moc horší to muselo být pro něj. Zvuk dveří šatny, jak narazily do zdi, se rozlehl kanceláří a já jsem věděla, že je to signál, abych zmizela. Vyskočila jsem z pohovky a nacpala papíry do batohu, než jsem dala tátovi pusu na tvář. Jeho kancelář měla dvoje dveře; první vedly zvenku přímo do jeho kanceláře, druhé z jeho kanceláře do šatny. Když jsem otevřela dveře, zasáhl mě čerstvý vzduch a já jsem se zhluboka nadechla, abych se zbavila zápachu zpoceného vybavení, který se v tátově kanceláři vždycky vznášel od týmu. Můj táta, Spencer, nesnášel představu, že bych se poflakovala kolem kluků z jeho týmu. Byla to ale moje chyba. Moje středoškolská léta nebyla zrovna nejnevinnější, ale můj pás cudnosti nebyl zamčený, dokud nevešel do mého pokoje a nenašel mě na klukovi z jeho posledního týmu, Cooperovi. Tohle byl kluk, kterého mi bylo opravdu líto. Důsledky toho, že nás otec našel v takové kompromitující pozici, nebyly hezké a on si to na Cooperovi vybíjel během tréninku. Ubožák musel běhat navíc, zvedat víc a vždycky dostal tu nejhorší práci s taháním vybavení. Jsem si docela jistá, že po pár týdnech z týmu odešel, ale to bych nevěděla. Poté jsem mohla opustit dům jen tehdy, když jsem byla nucena do svého vlastního fyzického pekla. Kdybych měla svého otce k někomu přirovnat, byl by to drilový seržant. Jeho tresty obvykle spočívaly v tom, že mě honil jako jednoho ze svých fotbalistů nebo mě nechal drhnout dům, dokud nezbyla ani smítka prachu. Bohužel pro mě takové "porušení jeho důvěry" vedlo k fyzickému utrpení. Na mou obranu, neměl být doma ještě pár hodin. Když mě přijali na vysokou školu, to poslední, co jsem čekala, bylo, že se objeví a přesvědčí správní radu, aby ho najala jako nového hlavního trenéra, zvlášť když mu zbýval ještě rok smlouvy s jeho poslední univerzitou. Nemám tušení, jak se z toho dostal, ale udělal to. Můj táta nebyl upjatý nebo příliš přísný, jenom dotěrný. Kvůli němu by vrtulníkový rodič vypadal jako flákač. Neměl problém s mými piercingy nebo tetováními. Sakra, dokonce mě na většinu z nich vzal; samozřejmě za cenu. Například výměnou za můj piercing v pupíku jsem musela mít samé jedničky po semestr, když mi bylo šestnáct. Když mi bylo 17, nechal mě vytetovat vlaštovku na předloktí výměnou za to, že si najdu práci. V 18 už neměl co mluvit a nechala jsem si udělat boční dílo lebek a růží z podpaží až k horní části stehna. Z toho nebyl zpočátku moc nadšený, ale po několika sezeních, které byly potřeba k dokončení, i můj táta musel uznat, že to vypadá parádně. On sám nebyl tak nevinný s celými zády hotovými. Byli jsme dobrý tým. Byla jsem jeho plivající obraz a nikdo nemohl popřít, že jsem jeho dcera. Po "incidentu" mi dlouze vykládal o tom, že není připraven na to, abych přivedla na svět další bytost, což vyústilo v to, že jsem protočila oči a pak musela každý den po dobu jednoho měsíce běhat hodinu sebevraždy navíc k tomu, že mi vzal telefon a auto. Byl to dobrý táta a dělal, co mohl. Nebyla to jeho chyba, že neměl nikoho, kdo by mu pomohl vychovat malou holčičku. Hádáte, jak jsem byla počata? Dám vám nápovědu. Byl to stereotypní příběh fotbalisty a roztleskávačky. Jen v tomhle otěhotněla roztleskávačka, když byla ještě na vysoké škole, a pak zemřela při porodu, takže malá holčička a vyděšený muž zůstali na světě sami bez nikoho jiného než jeden druhého.