„Ne tak docela. Stále o tom přemýšlím. Teď se jen poznáváme jako přátelé. Pokud se věci pohnou dál, budeme to muset brát, jak to přijde.“ Stiskla rty k sobě po mých slovech a já jsem potlačila vlastní smích, když jsem slyšela tu slovní hříčku. „Ach, jsem si jistá, že to budeš brát, jak to přijde,“ vykřikla, aby byla slyšet přes dav a hudbu. Zrudla jsem, když se osoba vedle mě otočila na tu zjevnou