V rychlosti jsem si přetáhla tričko přes hlavu a prodírala se davem do domu. Lahev v mé ruce se pohupovala, zatímco jsem hledala něco nového, co by mě dostalo pryč od toho podmanivého zelenookého bandity na dvorku. Něco na něm bylo povědomé, ale zároveň nebezpečné. Byla jsem zaujatá, a to nikdy nevěstilo nic dobrého. Kdybych neměla masku, asi bych si to tričko nesvlékla. S ní jsem měla pocit, že mě nic nezastaví. Způsob, jakým se mi díval do očí, když jsem si sundávala vršek, než nechal svůj pohled bloudit po mém těle, rozehřál celou mou bytost. Kdyby se té holce neudělalo špatně na stole, svlékla bych se až do naha, tak jak mě rozpaloval, když se na mě díval. Bylo to povzbuzující. Snad po milionté seřídila jsem si tu noc pásek látky kolem očí, než jsem se vydala po schodech nahoru najít koupelnu. Dole jich pár bylo, ale v tuhle chvíli už byly asi nechutné. Cesta byla rychlá a našla jsem místnost, kterou jsem hledala, poté co jsem zkusila pár dveří. Několik dveří bylo zamčených, a nejdřív jsem si myslela, že by to mohly být ony, ale hledala jsem dál, dokud jsem nenašla malou frontu lidí čekajících za rohem. Když jsem skončila, vydala jsem se znovu po chodbě, ale zastavila jsem se nahoře u zábradlí, lahev stále v ruce. Tváře jsem měla rozpálené od studené vody, kterou jsem si na ně stříkla, než jsem si upravila a připnula masku zpět na místo, abych se ujistila, že je pevně připevněná. Teplo ze všech těl v místnosti je rychle znovu rozpálilo. Odšroubovala jsem víčko od tequily a rychle si lokla, zatímco jsem pozorovala potácející se opilce pode mnou. Hudba burácela z reproduktoru a vysílala vibrace do podlahy. Něco na dnešním večeru mi připadalo jiné než loni. Někdo někde se chystal udělat něco bláznivého, ale já jsem se poučila z loňské katastrofy. Nechtěla jsem se znovu zabývat následky toho, že jsem se do toho zapletla. Chloe a Teresa nikde nebyly. Musela jsem předpokládat, že jsou buď stále ve strašidelném domě, nebo že Chloe věděla, že nechci být s Teresou déle, než musím, a nevrátila se do domu Kappa. Rychle jsem zkontrolovala telefon, abych se ujistila, že nemám žádné zmeškané hovory nebo zprávy od Chloe. Měla jsem pár zpráv od táty, ať jsem dneska hodná, ale žádné zprávy od jiných přátel. Vydala jsem ze sebe hluboký, znuděný povzdech a otočila se, abych našla něco, co bych dělala. Nebyla jsem tak opilá jako zbytek domu a z nějakého důvodu mě letos nelákalo se k nim přidat. Otočila jsem se a šla zpátky po chodbě, než jsem vstoupila do jedné z místností, do kterých jsem se předtím dívala. Byla to jediná čistá místnost, kterou jsem viděla, a Xbox na komodě mě zaujal. Když jsem přišla na vysokou, svůj jsem si nepřinesla a chyběl mi. Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla si tvrdé, plastové židle zastrčené u stolu s tmavou mikinou přehozenou přes opěradlo, ale rychle jsem se rozhodla, že ne, protože vypadala tvrdě a nepohodlně. Postel vypadala dost čistě, a tak jsem se na ni vyškrábala a podepřela si jeden z polštářů za zády, když se systém probudil k životu. Ještě jednou jsem si lokla z lahve, než jsem si ji položila mezi nohy, když jsem seděla po indicku (nebo se zkříženýma nohama, abych byla politicky korektní). Nevím, jak dlouho jsem tam seděla a hrála, ale milovala jsem to. Byla to online střílečka z pohledu třetí osoby, hráč proti hráči. Jedna, kterou jsem velmi dobře znala. S zavřenými dveřmi a zataženými zatemňovacími závěsy jsem se úplně ponořila do války. Málem jsem vyskočila z kůže, když se do tmavé místnosti z chodby vlilo světlo. Alkohol, který mi koloval v krvi, nijak nepomohl mému rychle bijícímu srdci, když jsem se otočila k novému obyvateli pokoje. "Doufal jsem, že tě ještě uvidím, ale nikdy jsem nečekal, že tě najdu v mé posteli." Jeho hluboký hlas mi poslal mráz po zádech, když se naše oči setkaly. I s alkoholem v krvi jsem stále cítila, jak mezi námi hoří spojení. "Doufám, že mi nekazíš poměr zabití/smrt." Způsob, jakým mu tikala tvář, byl osvětlen světlem z chodby a donutilo mě to myslet si, že zadržuje úsměv. Nezdržovala jsem se s skrýváním svého a vyprskla jsem smíchy, když jsem se podívala zpět na obrazovku a viděla, že moje postava byla sestřelena protějším týmem. "Chceš mi říct, že se to může zhoršit?" Drzost byla v mém hlase silná, když jsem se ho zeptala. Podrábal se na zátylku téměř nervózně, když se dveře za ním jemně zavřely. Nebyl důvod, aby byl nervózní. Bylo každému, kdo se na nás podíval, jasné, že je mimo mou ligu. Mé tělo se napjalo, když udělal krok vpřed, a já jsem začala vylézat z jeho postele. Cítila jsem se provinile, že jsem na ni vlezla teď, když jsem byla přistižena, ale jen proto, že jsem byla přistižena. Raději žádat o odpuštění než o povolení, jak vždycky říkám. Když se přiblížil, všimla jsem si, jak je vysoký, když se nade mnou tyčil. Mé nohy dopadly na podlahu, abych se postavila, když se natáhl přede mě, aby popadl druhý polštář, a vůně jeho samotného mě donutila zhluboka se nadechnout návykové vůně. Díky Bohu, za boží milosti, že si vzal zpět tričko z té hry Blackjack dřív, jinak bych na něj skočila hned tam. Ztuhla jsem, když se vedle mě vplazil do postele a opřel se zády o zeď s polštářem za sebou, ve stejné poloze, v jaké jsem byla před minutou. Ve světle televize jsem viděla, jak mi kývnutím hlavy dává znamení, abych si sedla zpět dolů.