Když mi bylo osmnáct, zjistila jsem, že můj táta chodí s nějakou ženou, aniž bych o tom věděla; Selena Hartová. Když mi řekli, že má syna, který hraje fotbal, šíleně jsem žárlila, že táta konečně dostal syna, kterého vždycky chtěl. Měla jsem pocit, jako by se mi svět obrátil vzhůru nohama, a nebyla jsem na to připravená. Naštěstí pro mě, Tyler respektoval dynamiku naší rodiny. Sice dal tátovi své požehnání, ale taky nehledal náhradního otce, což znamenalo, že jsem si ho mohla chvíli nechat jen pro sebe… alespoň dokud se k nám nenastěhovali. Tyler a já jsme si ve skutečnosti docela dobře rozuměli, skoro až moc dobře. Bylo to, jako bychom byli sourozenci celý život. Kdyby neměl hnědé oči, mohli bychom se pravděpodobně vydávat za bratra a sestru. Nejlepší na tom bylo, že jsme od sebe byli jen pár měsíců, a to nám pomohlo vycházet lépe, než kdyby mezi námi byly roky. Vědomí, že Selena je ta, která stvořila a vychovala Tylera, mě přimělo dát tátovi palec nahoru, když mi řekl o svých plánech se s ní oženit. Nebylo možné, aby vychovala člověka tak dobrého, jako byl Tyler, aniž by sama byla dobrým člověkem. Prostě se mi to nezdálo možné. Za boží milosti. Vsadím se, že uhádnete, která škola mu dala fotbalové stipendium. Správně! Ta moje! Ta, pro kterou teď pracuje můj táta. Nepotismus v nejlepší formě. Neříkám, že by to Tyler bez táty nezvládl. Byl to úžasný hráč. Jen si myslím, že táta v jeho rohu mu určitě pomohl. Zvedla jsem pohled k mrakům, které byly roztroušené po obloze, když jsem se vracela na kolej. Na to, že je říjen, nebylo příliš chladno, ale i tak mi přejel mráz po zádech, když mi vítr rozcuchal vlasy. Nedávala jsem pozor, když jsem zahnula za roh, ale nedával pozor ani muž, který šel z opačného směru. Moje drobné tělo se srazilo s tou tvrdou postavou a hrudí a rukama mi projelo teplo, když se dotkly jeho těla. Na okamžik se čas zpomalil, když jsem sebou zmítala jako ryba na suchu a snažila se chytit jeho paží, abych zastavila svůj pád, než se odrazím zpět a narazím do země. "Do prdele!" zakřičel, když shodil svou sportovní tašku z ramene a natáhl ruce, aby mě chytil. "Jsi v pořádku?" zeptal se, když mi obtočil paži kolem pasu a zvedl mě zpět na nohy. Když jsem se postavila, pohnul se se mnou, dokud jsem nebyla přitisknutá k jeho přední straně – kde jsem si velmi dobře uvědomovala každý tvrdý panel a linii jeho těla, které se tiskly na to moje. Touha se mi rozlila po těle jako horká láva, a toužila jsem se s ním srazit znovu a znovu. Zvedla jsem pohled na muže, který mě držel, a přidržovala jsem se jeho impozantních bicepsů. Jeho lesně zelené oči přelétly z jeho tašky na podlaze ke vchodu do šatny. Zbytek týmu už tam byl a on měl zpoždění. Byla jsem si jistá, že mu táta za to dá extra sprinty. "Jo, jsem v pohodě, díky," řekla jsem, ale vyšlo to jen jako šepot. Moje oči měly svou vlastní hlavu, když se podívaly na jeho rty, aby sledovaly, jak jeho jazyk vykukuje, aby si je zvlhčil, když mě pustil. Potřeba uniknout té trapné srážce byla ohromná, a tak jsem ho obešla, když se sehnul, aby zvedl svou sportovní tašku. "Promiň!" zakřičel Caleb přes rameno, když se rozběhl, aby se setkal se svým týmem. Než jsem se stačila vzpamatovat a otočit se, abych se na něj podívala, už zahýbal za roh, aby se dostal do šatny. Vibrace z mé tašky upoutaly mou pozornost, a tak jsem vyvlékla svou levou ruku zpod ramenního popruhu, abych otevřela malou přední kapsu mé tašky. Mobil, který jsem vytáhla, už zažil lepší dny, ale nová prasklina přes přední stranu z mého pádu mě zamračila. Vypadalo to, že je to jeden z těch dnů. Palce mi opatrně klouzaly po prasklé obrazovce, když jsem přijala hovor ve snaze zachránit si prst před pořezáním. "Ahoj, Chloe. Co se děje?" Zabere mi to asi dvacet minut, než se dostanu zpět do pokoje, ale zastavila jsem se, pro případ, že by se chtěla setkat někde jinde. "Právě jsem se chystala začít chystat a chtěla jsem vědět, kdy se vrátíš," řekla, a slyšela jsem, jak se v pozadí něco přesouvá. Moje nohy se znovu začaly pohybovat jedna za druhou, když jsem se snažila zjistit, jaké plány máme na dnešní večer. "Chystat na…" Nechala jsem otázku viset ve vzduchu a litovala jsem toho, když jsem slyšela, jak se zhluboka a dramaticky nadechla otráveně. "Na halloweenské večírky na kolejích!" zamumlala podrážděně, "Mluvíme o tom už týdny." Trhla jsem sebou a o palec jsem si oddálila telefon od úst, když jsem si povzdychla. Už tak to byl dlouhý den a já jsem se chtěla jen vrátit do pokoje a zachumlat se do postele s nějakým vtipným filmem. Každý rok pořádaly bratrské domy halloweenskou párty a každý rok byly šílenější a šílenější. Loni to bylo tak špatné, že škola zakázala veřejná shromáždění v noci na Halloween, takže se letos rozhodli uspořádat večírky víkend předtím. Jakožto tehdejší nováček jsem do toho šla naplno, ale nemohla bych vám říct jedinou věc, která se té noci stala, než jsem se následujícího rána probudila v policejní cele kampusu. Myslím, že by se dalo říct, že existoval pádný důvod, proč mě táta rád sleduje. "Úplně jsem na to zapomněla, ale vymyslím si kostým, až se vrátím do pokoje," řekla jsem jí, než ticho zaplnil zvuk pouštěné sprchy. Rychle řekla dobře, než hovor ukončila. Netušila jsem, že tohle bude noc, která všechno změní.