Přešli zpět do kancelářských prostor klidným tempem. Lucas se mohl pyšnit dlouhýma nohama hodnýma modela, zatímco Flynn zdědil po rodině menší vzrůst a vždycky měl problémy držet krok s vyššími lidmi. Lucas se ale nehnal dopředu a udržoval tempo, kterému se Flynn mohl vyrovnat. „Žiješ s rodiči?“ zeptal se nakonec Flynn, když usoudil, že i na něj by bylo tiché kráčení příliš. „Ne, mám byt a už bych s nimi bydlet nechtěl,“ odpověděl Lucas. „Moje matka se vždycky moc zajímá o to, co dělám, a klade příliš mnoho otázek.“ Flynn tu informaci vstřebával. Náhlá smrt jeho rodičů, když mu bylo deset, mu tu možnost vzala. Po dokončení školy se odstěhoval od tety, ale ta nebyla jako jeho rodiče a byla velmi přísná. To se s Lucasovým bydlením o samotě nedalo srovnat. Flynn také žil s rodinným komorníkem, na kterého se spoléhal, že mu bude vařit a uklízet. Byl vůbec schopen žít sám? Byla to otázka, na kterou si nebyl připraven odpovědět. Byl rád, že se Henry nabídl, že se vrátí do rodiny Chadwickových jako jeho komorník, i když mu to neřekl. Připadalo mu dětinské to přiznat. Henry pravděpodobně věděl, že by se bez někoho dalšího nedokázal obejít. „Zase jsi se zasnil,“ poznamenal Lucas. „...Přemýšlel jsi o svých rodičích?“ Zdálo se, že Lucas nemá problém uhodnout, co mu běží hlavou. To bylo v jistém smyslu nebezpečné. „Trochu ano. Vím, že si lidé stěžují, že se o ně rodiče stále bojí, i když jsou dospělí, ale já bych je prostě rád zase viděl.“ Lucas hned neodpověděl a Flynn se zamyslel, jestli nebyl příliš osobní. Moc se mu po rodičích stýskalo. Horší to bylo v pubertě a cítil se strašně mizerně, když si uvědomil, že je gay. Tehdy by se mu pár chápajících rodičů opravdu hodilo. „Moji rodiče vždycky podporovali všechna moje rozhodnutí,“ řekl Lucas o chvíli později. „Vím, že mám štěstí, že to tak je. Ptali se mě, jestli jsi v pořádku, a řekli mi, abych se o tebe postaral, kdybys to potřeboval.“ Flynn se s manželským párem, který stojí za Albury's Confections, nikdy nesetkal a litoval toho. Bylo by zajímavé vědět, jací jsou Lucasovi rodiče. Bude se muset zeptat Sarah na informace, protože se s nimi párkrát setkala místo něj. Pak mu došlo, co Lucas vlastně řekl. „...Myslíš, že se o mě potřebuješ starat?“ zeptal se povýšeně. „Jsem dospělý a už nějakou dobu.“ Opravdu nechtěl znát odpověď. Uvnitř byl zmatený a Lucas si toho pravděpodobně všiml. „Při bližším zkoumání si myslím, že ano. Z dálky se zdáš v pořádku, ale po tom, co jsem s tebou víc mluvil, jsem si všiml pár věcí,“ informoval ho Lucas. „Nikomu o tom neřeknu a nebudu tě nutit nic dělat. Můžeš mi jen říct víc o sobě, jak se bude náš vztah vyvíjet.“ Lucas si všiml, že je divný. To nebylo dobré. Nebude trvat dlouho a všimne si, že je gay. Začal krátce a zrychleně dýchat a snažil se uklidnit. Teď se nemůže zhroutit. Nohy se mu sice dál normálně pohybovaly, ale to byla jediná část jeho těla, která se chovala normálně. Byl blízko hyperventilaci a v mysli mu propukla panika. „Flynn,“ řekl Lucas jemně a vzal ho za ruku. „Nepropadej panice. Dýchej pomaleji a zhluboka.“ Poslušně se řídil instrukcemi a brzy se mu vyjasnilo v hlavě. Než se budova společnosti objevila v dohledu, byl mnohem klidnější. Rychle pustil Lucasovu ruku. Nemohl být viděn, jak se drží za ruku s jiným mužem. Lucas to nekomentoval a přešli kolem budovy do kavárny v pastelových barvách. Často ji navštěvovali zaměstnanci Chadwick's Creations, takže se Flynn opatrně rozhlédl, jestli neuvidí nějaké známé tváře. Zdálo se, že je mrtvá doba na přestávky zaměstnanců, protože kromě nich byla prázdná. „Máš nějaké alergie nebo dietní omezení?“ zeptal se Lucas. Flynn zavrtěl hlavou a Lucas ho dovedl ke stolu úplně vzadu. S výběrem souhlasil, protože je nebylo vidět z ulice. Meredith mu často poskytovala firemní drby a obvykle se točily kolem dvou zaměstnanců, kteří byli viděni spolu v kavárně. Jestli by se drby odvážily zahrnout i generálního ředitele, to nevěděl. „Jako člověk, který ti dnes poskytl spoustu cukru, ti objednám,“ řekl Lucas a odešel směrem k pultu. To byl fakt, dnes už zkonzumoval spoustu cukru. Pravděpodobně jí ve svém jídelníčku příliš mnoho cukru. Prostě ho to trochu víc těší a nepřibírá. Ale s tím by měl přestat. Flynn si byl vědom většiny svých nedostatků, jen se jich bál změnit. Byl to krutý kruh. Pokaždé, když měl pocit, že získal trochu víc sebedůvěry a je na cestě k překonání svých obav, se stalo něco, co ho srazilo zpět. Rozptýlil se tím, že vytáhl telefon a zkontroloval, jestli nemá nějaké e-maily, které vyžadují okamžitou pozornost. Nebylo tam nic příliš naléhavého, kromě jednoho od Meredith, která se ptala, kdy se vrátí do kanceláře. Flynn vytočil její kancelářský telefon, aby ji co nejrychleji informoval. Pokud by Meredith byla ponechána svému osudu, měla by tendenci začít drbat s ostatními zaměstnanci místo práce. „Budu zpátky do hodiny a chci mít připravené rozpočtové údaje pro projekt cukrárny,“ nařídil, jakmile to zvedla. „Já se na to vrhnu,“ ujistila ho. „Nezapomeň se naobědvat.“ „Děkuji. Prosím, zavolejte manažerovi cukrárny a řekněte mu, ať tam zítra odpoledne zajde na schůzku s Lucasem a mnou,“ dodal. „Já to udělám,“ odpověděla a zavěsila. Flynn si dal telefon zpět do kapsy a Lucas se vrátil s tácem jídla. Viděl misku a dva šálky čaje. „Dáš si polévku, protože je po těch čokoládách zdravá. Máš rád rajskou polévku,“ řekl a postavil před něj polévku. Polévka vypadala chutně a v břiše mu zakručelo. Možná nemůže jíst jen čokoládu celý den, jak si vysnil, když byl dítě. Vzal lžíci a pustil se do ní. Chutnala tak dobře, jak vypadala, a moc si ji užíval. Pak ho něco napadlo. Opravdu ho to mělo napadnout dřív, ale byl rozptýlený. „Jak jsi věděl, že mám rád rajskou polévku?“ zeptal se. Jediné kulinářské rozhovory, které vedli, byly na téma sladkostí a rajská polévka rozhodně nebyla sladká. Lucasovi zacukalo v oku a Flynn se zamračil. Bylo na tom něco podezřelého. Pak mu to došlo. Samozřejmě, zjevně se už dřív setkali. Vzhledem k tomu, že si to pamatoval i Henry, se to určitě stalo. Nebyl to vtip, který si Lucas vymyslel. „Když jsme se setkali předtím, řekl jsem ti něco takového?“ zeptal se. Lucas vypadal pobaveně. „To jsi rozhodně řekl,“ odpověděl. „Znám tvoje preference čaje a podobné věci z toho setkání.“ To nijak neukojilo jeho plně znovu zažehnutou zvědavost. Jeho výmluvy na sebe nefungovaly. Chtěl znát všechny podrobnosti jejich prvního setkání. „Takže...kde jsme se poprvé setkali?“ Lucas se na něj ušklíbl a zakryl si obličej rukama. Mrkl na něj a Flynn se zamračil. To nebyl pohled někoho, kdo se mu chystá říct něco důležitého. „Hmm, to je tajemství.“ Flynn se zamračil. Proč nemůže vědět o jejich prvním setkání? Henry mu to neřekne a ani Lucas. Začínalo to být otravné. „Co budu muset udělat, abys mi to řekl?“ zeptal se povýšeně. „Nic,“ odpověděl Lucas okamžitě. „Musíš si to jen sám vzpomenout.“ To nebylo zrovna fér, vzhledem k tomu, že mu chybí spousta vzpomínek z dětství kvůli traumatu ze smrti jeho rodičů. Bylo by vůbec možné, aby si vzpomněl, jestli se jejich setkání odehrálo v tom období? Lidská mysl funguje zvláštním způsobem. Rozhodl se Lucasovi neodpovídat a soustředil se na jídlo. Bude nejlepší neupínat se na vzpomínku na jejich první setkání. Jen by to víc namáhalo jeho mysl, než už je. Bude se muset smířit s tím, že si na to nikdy nevzpomene a půjde dál se svým životem. „Už jsi dojedl?“ zeptal se Lucas, když odložil lžíci. „Ano,“ potvrdil Flynn a zkontroloval čas. Opravdu se musel vrátit do kanceláře, aby se vrátil ke své práci. Jeho čas s Lucasem se mu zdál jako oáza v poušti a teď ji musel opustit. „Předpokládám, že se teď musíš vrátit do práce,“ řekl Lucas. „Sejdeme se zítra ve stejnou dobu?“ Udělali spolu velký pokrok, takže souhlasil s opakováním stejného pokroku znovu, jen s jiným menu. „Ano, uvidíme se zítra ve stejnou dobu a manažer cukrárny tam bude později,“ odpověděl. Lucas natáhl ruku a Flynn na ni zmateně zíral. „Slibuješ, že přijdeš zítra?“ zeptal se Lucas. „Přijdu zítra, protože musím,“ odpověděl Flynn. Lucas byl stále velmi matoucí člověk, kterého bylo těžké rozluštit. „Slibuješ malíčkem?“ zeptal se Lucas. Flynn si povzdechl a natáhl ruku. Zatáhli se za prsty a něco na tom působilo velmi povědomě. Připadalo mu to, jako by se to už stalo.