"Nikdy mě nepopírej, Roso. Nemůžu si pomoct s tím, co k tobě cítím. Někdy je toho moc. Je ve mně část, která tě chce pohltit, vlastnit. Ale cítím tu samou potřebu i v tobě. Vím, že chceš to, co chci já..." Rosa otevřela ústa, ale zvuk zvonku u dveří je oba vylekal. Ten okamžik byl pryč. Stále ji držel. Ani jeden se nepohnul. Bylo to, jako by zůstali-li naprosto nehybní, ten, kdo byl u dveří, prost