Pro Ivana to byl pocit správnosti i špatnosti. Připadalo mu nesprávné vodit Sáru za nos, když jeho city k ní nebyly založeny na upřímné lásce, a přece se mu zdálo vhodné chopit se příležitosti, která se mu naskytla, s rozvahou.
Ivan si dal slib, že Sáru nikdy nijak nezraní, ale naopak jí poskytne hojnou péči a pozornost. Jak čas plynul po jeho žádosti o ruku, na kterou dychtivě přikývla, postupně
![Syrové touhy [Hluboce mě touží]](/_next/image?url=https%3A%2F%2Fcos.ficspire.com%2F2025%2F08%2F26%2Ff60a81b5749746ad99569db172c4497b.jpg&w=384&q=75)















