Pro Ivana to byl pocit správnosti i špatnosti. Připadalo mu nesprávné vodit Sáru za nos, když jeho city k ní nebyly založeny na upřímné lásce, a přece se mu zdálo vhodné chopit se příležitosti, která se mu naskytla, s rozvahou. Ivan si dal slib, že Sáru nikdy nijak nezraní, ale naopak jí poskytne hojnou péči a pozornost. Jak čas plynul po jeho žádosti o ruku, na kterou dychtivě přikývla, postupně