Bylo to naprosto dokonalé. Mramorová podlaha se téměř leskla a stůl z třešňového dřeva, který na mě čekal na konci místnosti, byl tak vyleštěný, až mě z toho skoro bolely oči. Nikde nebyl ani smítko prachu, dokonce ani na starožitném lustru, který se třpytil nade mnou. Byla jsem v úžasu a upřímně jsem doufala, že si můj nevlastní otec nemyslí, že součástí mých povinností bude i úklid vstupní haly. Pomalu jsem přešla ke stolu vedle dvoukřídlých dveří vedoucích do jeho kanceláře. Otevřela jsem spodní zásuvku, vložila do ní kabelku a posadila se na čalouněnou koženou židli u počítače. Chvíli jsem si hrála s myší, dokud se nerozsvítila a nepožádala mě o heslo, které jsem ještě neměla. Povzdechla jsem si, zabubnovala upravenými nehty na stůl a zadívala se na hodiny na zdi. Bylo skoro osm. Kde je William? Zatímco jsem čekala, vyhrabala jsem z kabelky telefon a napsala Derrickovi: Chybíš mi. Napíšeš později?? Neodpověděl, ale to jsem ani nečekala. Je v kalifornském čase, stejně jako bych byla já, kdyby se můj nevlastní otec nerozhodl posrat mi život. Pak jsem uslyšela, jak se jedny z dvoukřídlých dveří začínají otevírat. Rychle jsem schovala telefon, jen abych uviděla, jak ke mně jde můj nevlastní otec. Spal tady přes noc? Rozhodně tak vypadal. Byl zanedbaný, vlasy rozcuchané, oblek ušitý na míru zmačkaný a kravata povolená. Měl těžké kruhy pod očima, a když na mě zaměřil své zakalené oči, byly tak krví podlité, že bylo div, že vůbec něco vidí. "Dobře," zamumlal, "že jsi tady. Už jsi sehnala kafe?" Rozhlédla jsem se po hale. Nikde jsem neviděla kávovar ani espresso stroj. "A kde bych to měla udělat?" zeptala jsem se ho. William ke mně zamračil oči. Pak si povzdechl, promnul si je zápěstím a kývl k výtahu. "Jeď dolů do mezipatra. Je tam Starbucks." Zírala jsem na něj. "Vážně? Máš ve své budově Starbucks?!" "Mám." Popadl pero z mého stolu a načmáral poznámku na zadní stranu vizitky. "Sežeň mi tohle. Ujisti se, že to udělají správně. Nechci tě tam posílat zpátky." Vzala jsem si od něj poznámku. "Ale ten telefon..." Mávl rukou. "Cheri sem nepřepojí hovor, pokud to nebude důležité." "Někdo by přesto mohl zavolat," namítla jsem, ale on jen vešel zpět do své kanceláře. "Takže asi budeš muset pospíchat," řekl přes rameno. Zavrtěla jsem hlavou. Tenhle den se zhoršoval a zhoršoval. Pokud tohle mám očekávat od práce pro svého nevlastního otce, pak musím najít způsob, jak se mu dostat pod kůži a donutit ho, aby mě vyhodil – a to rychle. Poté, co jsem mu donesla kávu, kterou si objednal, mě William poslal třikrát zpět, abych ji "opravila", i když byla přesně taková, jakou si objednal. Jako by chtěl upevnit mé odhodlání dostat se z tohoto uspořádání, poskytl mi jen velmi málo školení, nebo dokonce harmonogram toho, co jsem měla dělat a kdy. Jasně mi chtěl vštípit, že život obyčejného "pracujícího člověka" je živoucí peklo, ale bylo mi jasné, že to líčí mnohem hůř, než jaké to ve skutečnosti je. Zkoušela jsem různé metody úmyslné sabotáže. Když mi konečně zavolala Cheri, úmyslně jsem Williamovi řekla, že je to moje matka, což ho přimělo zvednout telefon se slovy: "Ahoj, zlato." Podařilo se mu to odbýt jako vtip s klientem, ale poznala jsem, že je na mě naštvaný, což jsem chtěla. Pak jsem udělala naprostý zmatek v systému zakládání, takže když se William vrátil z oběda, neměl tušení, kde co je. Hrála jsem hloupou a tvářila se, že jsem si myslela, že mu dělám laskavost, ale bylo jasné, že mi to nežere. Když se ale blížila třetí hodina, došly mi nápady. Na tom, být sekretářkou mého nevlastního otce, toho moc nebylo, takže bylo těžké něco pokazit. Rozhodla jsem se zkontrolovat telefon a zjistit, jestli mi Derrick neodepsal. Podívala jsem se na dvoukřídlé dveře do Williamovy kanceláře. Byly zavřené a zdálo se, že je na nějakém konferenčním hovoru. Perfektní, pomyslela jsem si. Teď je moje šance. S radostí jsem vytáhla telefon z kabelky v zásuvce a projela tři zprávy, které mi Derrick poslal od doby, kdy jsem mu dnes ráno napsala. Taky mi chybíš, zlato. Je mi tu samotnému bez tebe.? Dnes jsem sám v hotelovém pokoji. Napsala jsem mu zpět a zamračila se. Sám? Jsi v pohodě? Ano, rychle odpověděl. Jen jsem si vymkl kotník při turistice. Nic velkého.? Zaskřípala jsem zuby. Nesnášela jsem, že jsem od něj tak daleko. Měla jsem tam být. Měla jsem mu zabránit, aby si ublížil. Derrick vždycky riskoval víc, když nebyl se mnou. Kdyby William neměl záchvat vzteku… Potlačila jsem svůj hněv, abych utěšila svého přítele. Je mi to líto. Jak ti můžu zlepšit náladu? Jeho odpověď pro mě nebyla žádným šokem. No, vždycky mi můžeš říct, co děláš… To byl kód pro "sexting". William chtěl, abych vymyslela nějaký hříšný příběh, u kterého by se mohl uspokojit – to byl vždycky cíl. Usmála jsem se. Už je to nějaká doba, co jsme se naposledy pomilovali. Taky jsem toužila po nějaké pozornosti. A protože můj nevlastní otec byl na příští hodinu zaneprázdněný, měla jsem spoustu času na to, abych v práci udělala ještě jednu nezbednou věc. Začala jsem mu psát odpověď a hodně přeháněla to, co jsem ve skutečnosti dělala. Řekla jsem mu, co mám na sobě, do nejmenších detailů, i když jsem výrazně zkrátila lem sukně a nechala rozepnutých víc než pár knoflíků na blůze. Popsala jsem ji také jako "průsvitnou", což Derricka nesmírně potěšilo. Miloval moje kozy, zvlášť když byly jen lehce zahalené. Líbilo se mu to "tajemství", i když je viděl už milionkrát.