[Pohled Evelyn] To ráno se mi vůbec nechtělo z postele. Ve chvíli, kdy jsem otevřela oči, mě okamžitě zaplavila hrozná lítost a ohromný pocit úzkosti. Tak jsem se neměla cítit – ne v den vlastní svatby. Pořád jsem si říkala, jestli jsem se rozhodla správně, když jsem kývla na návrh Alfa krále. Ale ať jsem se tím problémem zabývala jakkoli dlouho, vždycky jsem dospěla ke stejnému závěru. Můj bratr. Tahle svatba není o mně… Je o Edwardovi. Záleželo jen na tom, že s těmi penězi od krále bude moci pokračovat v lékařské péči, kterou potřeboval. Nedospěla jsem k žádnému šťastnému řešení celé té záležitosti. Jen jsem si uvědomila, že nemám na vybranou. Takže, vstaň, ať už to máme za sebou. Bez zbytečného otálení jsem se vykulila z postele a zamířila rovnou do koupelny. Vlasy jsem si vyčesala do volného drdolu na temeni hlavy a popadla župan. Jakmile jsem si kolem pasu zajistila měkký pásek, vydala jsem se na snídani do obývacího pokoje. Mysl jsem měla jako v mlze. Samozřejmě, všechno kolem mě se zostřilo do jasného, bolestivého zaostření ve chvíli, kdy jsem dorazila tam, kam jsem měla namířeno. Zůstala jsem stát jako přimrazená ve dveřích obývacího pokoje, kde už byl Liam. Seděl na svém obvyklém místě s hrnkem kávy a v rukou svíral nejnovější výtisk novin. Nenáviděla jsem, jak se choval, jako by se nic nezměnilo. Jak mi doslova vyrval srdce z hrudi tím, že dopustil, aby se tahle směšná výměna stala. Kdyby se postavil a odmítl dát mým rodičům šanci prodat mě tomu neznámému Alfovi, možná by se věci vyvinuly úplně jinak. Ale zase, tohle byl ten samý muž, který po celou dobu téhle zkoušky trapně mlčel. Co tu vůbec dělá? Všem bylo řečeno, že tohle je místo, kde se má nová nastávající nevěsta připravovat před obřadem. Liam mě zahlédl ve dveřích a sklopil noviny. Tázaavě jsem nadzvedla obočí. „Co tu děláš? Přišel jsi mi dát nějaké rady, jak se nechovat ke své budoucí manželce?“ zeptala jsem se hlasem prosáklým sarkasmem. Otevřel ústa, aby promluvil, ale rychle je sevřel do pevné linky. Zamračila jsem se na něj a chtěla jsem, aby zmizel z mého dohledu. Žaludek se mi svíral nevolností z pomyšlení, že jsme kdysi byli spolu. Poté, co mi bylo řečeno, že si kupují mou budoucnost a posílají mě pryč, mi náš vztah připadal, jako by se stal před desítkami let. Přesto mě stále bolelo se na něj jen podívat. „Jejda, jejda. Proč tak zkroušený obličej?“ zeptala se Samantha s potěšeným chichotáním. „Dneska máš svatbu, neměla bys být šťastná nebo něco?“ „Drž hubu, Samantho,“ zamumlala jsem. Moje nevlastní sestra vyprskla smíchy, zatímco do místnosti vešla Isabella. „Víš, měla by ses už chystat,“ poznamenala. „Velmi brzy se vydáme do Kingston Hall.“ Samantha si omotala ruku kolem Liama a falešně nadšeně se na mě usmála. „Ano, všichni se těšíme na tvůj obřad.“ Ach, to je skvělé. Opravdu s sebou vláčela Liama? „Takže svatba se bude konat tam?“ zeptala jsem se tupě. „Ano. Protože Alexander nemůže cestovat daleko, svatba se bude konat v jedné z jeho mnoha komnat,“ vysvětlila Isabella. „Není pochyb o tom, že to bude jednoduchá svatba,“ podotkla Samantha hrubě. Otočila se, aby pohlédla na Liama, a flirtovně se na něj usmála. „Pamatuj si, očekávám velkolepou svatbu s desítkami květin a lesklým bílým saténem.“ *Ťuk. Ťuk. Ťuk.* Jemné zaklepání na dveře nás všechny přimělo otočit hlavy a zjistit, že dorazil svatební tým stylistů. Isabella je laskavě všechny pustila dovnitř a tým začal připravovat každé z jejich určených stanovišť. Claire, vedoucí týmu, mě odvedla k jedné ze židlí a položila přede mě velký ipad. Na obrazovce se zobrazovalo několik nádherných, jedinečných svatebních šatů. Jak jsem jimi listovala, každé z nich byly dražší a krásnější než ty předchozí. Neměla jsem tušení, jak si moje rodina bude moci dovolit tak luxusní šaty a výbavu. „Alfa Alexander už zajistil, že dnešní přípravy budou finančně pokryty,“ řekla mi Claire. Vědoucně na mě mrkla a dala mým nervům šanci se uklidnit. Sakra, mohla tahle žena číst i myšlenky? Samantha se při pohledu na obrazovku založila ruce na hrudi a měla hořký výraz v obličeji. „Neměla by ses spoléhat na peníze, aby ti tohle manželství fungovalo,“ řekla napjatě, jako by přesvědčovala sama sebe. „Peníze nejsou všechno, víš.“ „Jak myslíš,“ odpověděla jsem, zatímco jsem se rozhodovala pro ručně vyšívané šaty s odhalenými rameny a dlouhou, krajkovou vlečkou vzadu. Osobně bych preferovala jednodušší, ale tohle jsem si představovala, že je vhodné pro Lunu Alfa jako Alexander. Elegantní, vznešené, nádherné. Stylistický tým vytáhl šaty, které jsem si vybrala, a okamžitě mi pomohl se do nich obléknout. Během hodiny jsem se zdála být proměněna v úplně jinou osobu. Moje vlasy se natočily a volně sepnuly dozadu perlami posetými sponkami. Můj make-up byl lehký, ale působivý. Jakmile byly provedeny poslední úpravy, vystoupila jsem z obývacího pokoje, kde mě přivítaly desítky vytřeštěných očí a otevřených úst. Skoro celá smečka se přišla podívat, jak jsem dopadla. Všichni byli laskavě zaskočeni mým nadpozemským vzhledem. Dokonce i moje rodina měla jen málo co říct. Nejvíc mě bavil ten zaujatý, okouzlený pohled, který měl Liam na tváři. Samantha mu rychle plácla po ruce a zamračila se na jeho reakci. Když jsem se chystala odejít, nechala jsem jednoho ze zaměstnanců popadnout tašku, kterou jsem si sbalila večer předtím. Po obřadu se pravděpodobně nevrátím na tohle místo, tak jsem se ujistila, že si sbalím věci, které jsou pro mě nejdůležitější – jen oblečení, které jsem nosila nejčastěji, spolu s památkami po mé matce, které jsem vždy nosila s sebou. Jednou z nich byl ručně vyrobený, mořsky modrý akvamarínový náhrdelník. Normálně bych ho nosila v boční kapse. Ale tyhle šaty neměly žádné místo, kam bych si mohla tu památku uložit; tak jsem se ujistila, že jsem ho bezpečně uložila do své tašky. Zatímco moje rodina mířila ke svým vlastním vozidlům, tajně jsem se vytratila navštívit svého bratra. Jediný zvuk, který mě přivítal, byla reprezentativní ozvěna strojů, které ho udržovaly při životě. Dřív mi to trhalo srdce, ale časem jsem v nich našla útěchu, protože jsem věděla, že udržují Edwarda naživu. Jemně jsem se sklonila a vtiskl mu jemný polibek na hlavu. „Budeš mi moc chybět. Ale postarám se o to, aby bylo o tebe postaráno, ano.“ Když jsem se vydávala ven, každý ze zaměstnanců mi stiskl ruku a popřál mi štěstí do nové kapitoly mého života, kterou jsem podstupovala. Rozbušilo mi srdce smutkem, když jsem viděla, že se všichni zdráhají mě nechat odejít. „Pospěš si, Evelyn!“ „Správně, nemáme celý den.“ Jeden ze zaměstnanců se naklonil dopředu a uklidňujícím způsobem se na mě usmál. „Neboj se, postaráme se o to, aby bylo o tvého bratra dobře postaráno.“ „Děkuji,“ zašeptala jsem. Otočila jsem se zpět ke své rodině a k mému překvapení se všichni neskrývaně netrpělivě zlobili. Můj otec nemohl vypadat méně zaujatý tím, co se děje. Jediný pohled, který Isabella měla v očích, byla dychtivost – bezpochyby po penězích, které jim Alfa král sliboval. Samantha si stále užívala dětský záchvat vzteku, který předvedla dřív, když jsem se připravovala. Pak tu byl Liam. Zdálo se, že ten muž se na mě dívá se ztrátou a nevyslovenou vážností. Cítí snad lítost? Nemělo by záležet na tom, co cítí! Už je pozdě. Jasně se rozhodl a teď se neozve. Nicméně jsem se cítila hluboce bezmocná. Bylo těžké si myslet, že se členové smečky zdáli starat víc o mě než moje vlastní rodina. Vydala jsem se k autu, ale Samantha mě zastavila zvednutím ruky. „Víš, že naše auto je příliš malé a tvoje šaty se pravděpodobně pomačkají,“ řekla s chladným úsměvem. Claire náhle přispěchala ke mně. „Žádné starosti. Alfa Alexander také zařídil několik velkých limuzín, aby vyzvedly tebe a tvou rodinu. Chtěl se ujistit, že tvoje šaty zůstanou bez pomačkání.“ „Opravdu?“ zeptala jsem se s náznakem nedůvěry. Bylo těžké uvěřit, že tohle všechno pochází od toho samého muže, který byl známý tím, že má zlou povahu. Možná to bylo proto, aby ukázal králi, že respektuje dohodu, která byla uzavřena. Claire přikývla hlavou a usmála se. „Ano, auta dorazí za pár okamžiků a také se na palubě bude podávat lahodný oběd, takže se můžeš najíst, kdyby ses dostala hlad.“ Koutkem oka jsem zahlédla Samanthin nově zkysnutý výraz. Opravdu, ani jedna z nás neočekávala, že Alexander udělá tak velkolepou show z tohoto uspořádání. Ať tak či onak, Samantha se ušklíbla podrážděním. Založila si ruce na hrudi a nafoukla se jako dítě. Cítila jsem, jak mi pod jejími slovy zrudla tvář. Nebyla jsem zvyklá, aby se mnou zacházelo s takovou extravagantní péčí. Protože jsem nikdy předtím nebyla zahrnuta takovou pozorností, nevěděla jsem, jak se s tím vypořádat. Cesta do Kingston Hall byla dlouhá a oficiálně jsem dorazila do smečky Alexandra až odpoledne. Cítila jsem jen nervozitu.