NĚCO JE ŠPATNĚ D anika byla tak vystresovaná; věděla, že kdyby tam zůstala déle, pomočí se. Klečela před králem Lucienem. „C-chci na záchod, M-Mistře.“ Její hlas se třásl. „Pět minut,“ bylo vše, co řekl. „D-děkuji, Mistře.“ Zvedla se a šla ke dveřím. Stráže jí otevřely dveře a ona vyšla ven. Za dveřmi soudní síně Daniku přepadla šílená touha utéct – utéct tak rychle, jak ji nohy ponesou. Mohla uté