TEN VÁNEK KRÁLOVSKOSTI N ásledujícího rána dostala Danika otrokářskou uniformu, krátkou tuniku, která končila těsně pod koleny. Oblékla se a učesala. Brzy ji odvedli do otrockých dolů, kde otroci většinou pracovali dnem i nocí a pomáhali těžit cenné nerosty ze země. Danika při chůzi neviděla nikoho ze svého lidu, jen spodinu Salemu. Co král udělal s lidem z Mombany? ptala se sama sebe znovu. Když se vydala dolů cestou k dolům, všechny oči se upíraly na ni. I v otrocké uniformě vypadala jako královská dcera. Obklopovala ji ta důstojnost a hrdost. Kráčela jako dáma, kterou ji vycvičili, její postoj křičel královskost. Nedělala to záměrně. Královská krev jí kolovala v žilách, stejně jako králi, i když byl ještě otrok. Kdyby neměla na sobě otrockou uniformu, otroci by se jí klaněli, jak míjela, a považovali by ji za dámu z privilegované rodiny. Ale jakmile uviděli otrockou uniformu, jejich nenávist k ní se stala zřejmou. Nenáviděli ji, aniž by věděli, že kdysi byla princeznou Danikou. Ale jak se dostala k dolům, otroci věděli, kdo je, a chovali se k ní špatně – zejména otrokářský dozorce jménem Karandy. „Ať sama kope nový tunel!“ oslovil Karandy otroky. Věnoval jí úšklebek plný nenávisti. „Určitě dokážeš vyčistit nový tunel pro těžbu, že, priiiiincezno!?" Všichni se jí smáli. Někteří muži ji nazývali děvkou. Zaťala pěsti a připomněla si, že musí tohle místo přežít. Musí přežít. „Ano. Dokážu.“ Párkrát utekla ze své ložnice, aby se podívala, jak otroci pracují. Její otec ji také nutil sledovat mučení, protože to byl jeho způsob, jak ji učinit dost silnou, aby jednou vládla. Viděla spoustu mučení, včetně… Zavřela oči, aby tu vzpomínku zahnala. Náhle jí na tváři přistála horká facka a ona prudce otevřela oči. Bolest se jí rozlila po těle, když před ní stál Karandy. Tak silně jí škubl za vlasy, že vykřikla. „Příště mi odpovíš správně, jinak se ti to nebude líbit. Je mi to jasné!?" štěkl a pevně ji držel za vlasy. „Ano, pane.“ V očích ji pálily slzy, ale zamrkala s nimi. V žádném případě jim nedopřeje tu radost, aby ji viděli zhroutit se. Jeho oči spočívaly na tom, jak se jí zvedá a klesá hrudník. Hladově zíral a z jeho pohledu jí naskakovala husí kůže. „Dobře.“ Donutil se podívat se jí do tváře. „Teď se dej do práce, ty děvko!" O dvě hodiny později ji bolely ruce od kopání do tvrdé země. Karandy nařídil ostatním, aby jí nepomáhali. Měli pracovat na všech starých dolech a nechat ji samotnou v novém. Práce dvaceti otroků a ona to dělala sama. Bylo toho na ni příliš. Když Danika zahřívala kladivo na tvrdé skále, v očích se jí opět hromadily slzy. Stýskalo se jí po její osobní služebné Sally. Po její Sally. Ta otrokyně byla její služebnou, od té doby, co byla dítě. Narazila na její mučení, když bylo Sally pouhých deset let a jí, Danice, dvanáct. Danika prosila otce, že chce Sally jako svou osobní služebnou, ale otec odmítl. Její otec ji nikdy neposlouchal. Nikdy. A nikdy neposlouchal její matku, když byla naživu. Trvalo měsíce, než jí otec konečně vyhověl, když viděl, že osobní služebnou skutečně potřebuje. Sally byla jediná osoba, která jí byla blízká, tak blízko, jak jen služebná může být princezně. „Jak to tady jde?" Karandy znovu vstoupil do tunelu a sténal za jejími zády. „Pracuji… pane," odpověděla chraplavě. „Za dvě hodiny jsi udělala jen tohle?" štěkl a rozhlédl se. „Ty neschopný hlupáku." Zíral na všechnu její tvrdou práci a urážel ji. Danika neřekla nic jako poslušná otrokyně a pokračovala v kopání, i když její svaly protestovaly proti pohybům. Cítila teplo na zádech, než se Karandyho tělo přitisklo na její. Jeho dech jí ovíval ucho. Odhrnul jí vlasy na druhé rameno a nechal jí obnažený krk. „Už tě nebaví pracovat jako otrokyně, princezno?" zasténal chtíčem a hladil ji po klíční kosti. Danika ztuhla. „Nech mě na pokoji… prosím." Jeho ruce se přesunuly k jejím prsům a stiskl je přes její chatrnou tuniku. „Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat, princezno." Danika nemohla křičet ani reagovat, protože by si tím jen způsobila větší utrpení. Držela ji za bradavky a tak silně je štípla, že sebou trhla. Zachichotal se a ona zakňučela, bradavky ji strašně bolely. „Můžu ti tvůj čas tady v dolech usnadnit." Otřel si o ni své ztopořené přirození. „Stačí, když mi dáš svou kundičku, kdykoli budu chtít." „Jsem králův otrok. Ty i já víme, že můžu s-sloužit jen tomu, koho král chce a dovolí." Snažila se skrýt své znechucení. Stále se o ni otíral a vydával hrdelní steny. „Král se to nemusí dozvědět." Jeho držení jejích prsou se stávalo nesnesitelně bolestivým a z očí jí vyhrkly slzy. Silně se kousla do rtu. „Kde je králův otrok!?" ozval se zvenčí Baskiho hlas. Danika si úlevně vydechla, když se jí Karandy přestal dotýkat, jako by ji pálila kůže. Přerušil s ní kontakt. „Dobře si rozmysli, co jsem řekl, princezno. Tvůj pobyt tady nebude snadný. Postarám se o to. Kromě toho je lepší, když budeš souhlasit, protože tak jako tak tě budu šukat." Otočil se a odešel. Danika si otřela slzy. To monstrum jí nedávalo na výběr, i když předstíralo, že ano. „Kde je králův otrok?" ozval se znovu ženský hlas. „Myslíš tu bývalou princeznu?" protáhl Karandy. „Ano." Danika upustila kladivo, ulevilo se jí, že si bude moci odpočinout, i když jen na chvíli. „Jsem tady!" zavolala z tunelu. „Král očekává tvou přítomnost ve svých komnatách. Nenech ho čekat!" zazněl strohý rozkaz. Úleva, kterou cítila, rychle zmizela. Danika se divila, jestli nejde z louže pod okap. Danika vstoupila do královy komnaty a viděla, že je plně připraven a ví, že půjde k soudu. „Volal jste mě, pane," pozdravila. S nelibostí na ni zíral, když si prohlížel její špinavé šaty a ještě špinavější ruce. Jeho pohled se zastavil na její tváři a Danika věděla, že pravděpodobně vidí červenou stopu po facke, kterou jí dal Karandy. Otočil se od ní. „Nechte nás o samotě," nařídil služebníkům, včetně Chada. Všichni se uklonili a odešli. Pokračoval v oblékání. „Jdi se umýt, Daniko. Jdeme k soudu. Nezabere ti to víc než pět minut," nařídil jí. „K soudu?" Hrůza ji svírala v břiše. Otroci chodili k soudu jen ze špatných důvodů. A králův otrok chodí k soudu jen kvůli… „Dnes budeš představena jako králův otrok." Potvrdil její obavy těmito strohými slovy. Kleslo jí břicho až k nohám a zhroutila se jí tvář. Den se právě změnil ze špatného na horší. Chtěla ho zoufale prosit, že nechce být ‚představena‘ – že chce být ušetřena představení. Ale věděla, že by jen ztrácela čas a koledovala si o trest. Danika spěchala pryč do svého pokoje a z očí jí padaly slzy. Zajímalo ji, kolik privilegovaných rodin z celé země přijde. Kolik králů ji přijde ‚představit‘? Kolik králů s ní dnes bude mít sex?