Morgane, Probudila jsem se dnes brzy ráno a po obléknutí jsem vyrazila na obvyklý ranní běh po teritoriu. Každý, koho jsem po cestě potkala, se na mě usmál nebo mě pozdravil a já jsem jim pokaždé oplatila stejnou mincí. Vběhla jsem zpátky do budovy a zaslechla jsem hlasy z obývacího pokoje, ale věděla jsem, že žádný z nich nepatří členům mého týmu. Zastavila jsem ve dveřích a podívala se na muže, kteří okupovali obývací pokoj. „Dobré ráno,“ řekla jsem, abych upoutala jejich pozornost, a viděla jsem v jejich očích podrážděný výraz. Vypadá to, že nováčci se jim nelíbí. To je pro ně smůla – nikam se nechystám. Měli by si zvyknout, že mě budou vídat. „Jsou horší než Nigel,“ zabručela Amra v mé hlavě a měla pravdu. Nigel byl osina v zadku, ale alespoň mi odpověděl na pozdrav. Beze slova jsem zamířila po schodech nahoru, abych se osprchovala a oblékla si svou standardní uniformu naposledy. Od dnešního dne budu nosit uniformu velitelky, abych každému, koho potkám, ukázala, kdo jsem v naší jednotce. I kapitáni mého týmu dostanou novou uniformu. Sešla jsem po schodech dolů a viděla, že na mě čekají členové mého týmu, a společně jsme vyrazili na snídani. Všimla jsem si, že v obývacím pokoji už není ten druhý tým. „Až se vrátíme, probereme týmy a přesuneme se na naši stranu budovy. Pravá strana budovy bude odteď naším domovem. Levá strana patří veliteli Jaylenovi a jeho jednotce,“ řekla jsem a viděla jsem, jak se několik mužů a žen usmálo. „Uvidíme, jak rychle dostanu velitele Jaylena do své postele.“ „Doufám, že ten tým má nějaké ochotné ženy.“ Slyšela jsem v hlavě a zeptala jsem se Amry, jestli se mi to nezdá, ale řekla mi, že ne. Zavrtěla jsem hlavou, abych si pročistila mysl, a následovala jsem svůj tým do hlavní budovy na snídani. Postavili jsme se do řady u bufetu a ukázala jsem ostatním, kde budeme odteď sedět. Stejně jako každá jednotka máme i my svůj stůl v jídelně. Každá jednotka sedí po obvodu jídelny a každý student nebo přivedený člen si může sednout ke stolu uprostřed jídelny. Náš stůl se nachází poblíž oken od podlahy až ke stropu. Během snídaně jsme se všichni rozhlíželi po ostatních jednotkách a všimla jsem si, že mám největší jednotku. Většina z nich má pět týmů – naše jednotka je jediná, která má šest týmů. Potlačila jsem úsměv, když jsem viděla, že ostatní velitelé docházejí ke stejnému závěru. V době, kdy jsme vycházeli z jídelny, vešel do ní velitel Jaylen se svou jednotkou. Viděla jsem, jak si prohlíží každého člena mé jednotky. Pochybuji, že bude schopen zjistit, kdo je velitel. Starší Larson na nás čeká před jídelnou a vede nás směrem ke knihovně, kde složíme přísahu. Starší Emmett bude recitovat přísahu a my všichni budeme muset po každé otázce říct: „Ano, chci“ nebo „Ano, slibuji“. Kolem nás stojí osm starších, aby se ujistili, že všichni odpovíme – a aby odhalili ty, kteří se vyhýbají odpovědi. Amra stojí vpředu a uprostřed; chce vidět, jak někteří členové mé jednotky zareagují na přísahu. Starší Emmett začne recitovat přísahu a pokaždé všichni odpoví unisono – tedy až do poslední části přísahy. „Slibujete, že se zdržíte sexu s členy vlastní jednotky a členy jiných jednotek – s výjimkou nalezení svého osudem určeného partnera mezi nimi?“ Téměř všichni odpoví „Ano, slibuji“ a já okamžitě vím, kdo neodpověděl. Pět členů mé jednotky je povoláno ke staršímu Emmettovi a ten se jich ptá, proč neodpověděli, přičemž každý z nich říká, že nečekali, že to bude součástí přísahy. „Tato část je součástí přísahy, protože historie nás naučila, že rozpadlý vztah způsobuje problémy uvnitř jednotek nebo mezi nimi,“ vysvětluje. Zopakuje poslední část přísahy a všech pět odpoví „Ano, slibuji“, stejně jako my všichni. Ujistím se, že chápou důsledky, pokud poruší část přísahy. Všichni dostaneme nové uniformy, než se vydáme zpět domů, a já po cestě všem říkám, aby si je položili na postele, než rozdělíme týmy. Mí členové a já jsme jediní uvnitř budovy a já čekám v obývacím pokoji, až se všichni ukážou. Vidím, že se jich pár posadí k sobě – ti, kteří se rozhodli, že se stanou součástí týmu kapitána týmu – a zbytek se prostě posadí tam, kde je volné místo. Trvá to asi patnáct minut, než se všichni uklidní, a Flora je ta, která začne mluvit. „Už jsem si vybrala členy svého týmu, tak proč nezačnu tím, že oznámím svůj tým?“ ptá se, ale já jen zavrtím hlavou. Naštěstí je dost chytrá na to, aby držela pusu, a já vezmu tablet, abych si vyvolala seznam týmů, které jsem vytvořila. „Prošla jsem si spisy každého z vás a dospěla jsem k závěru, že každý z vás má vlastně mozek,“ řeknu a všichni se zasmějí. „Chci tím říct, že všichni budete schopni pochopit mé důvody, až vám vysvětlím, jak jsem dospěla ke svým rozhodnutím. Abych vám to trochu usnadnila, chci vás požádat, abyste naši jednotku přirovnali ke smečce. „Členové smečky musí odpovídat Alfě, ale kdyby Alfa musela mluvit s každým členem jeden po druhém, trvalo by to věčnost. Z tohoto důvodu bude Alfě odpovídat pouze jedna osoba. Což v podstatě znamená, že Alfa má ve své smečce různé týmy a musí se ujistit, že každý tým v jeho smečce je tak dobrý, jak jen může být.“ Vysvětluji a vidím, jak všichni kývají hlavou. „Floro, sledovala jsi někdy, jak trénují válečníci ve tvé smečce?“ zeptám se jí a ona odpoví, že ano. Zeptám se jí, jestli se někdy stalo, že zpochybnila rozhodnutí jejich hlavního válečníka o spárování týmu, a ona odpoví kladně. „Můžeš všem vysvětlit, proč jsi ho zpochybnila?“ zeptám se jí. Vysvětluje, že jedno spárování jí vyčnívalo. „Jeden z nich je velmi silný a dokáže porazit každého Rogue, kterému čelí, ale ten druhý umí bojovat, i když se nevyrovná někomu většímu,“ říká. Zeptám se, jestli má ten slabší nějaké jiné silné stránky, a ona odpoví, že lépe rozpozná slabost soupeře. „Floro, to je přesně důvod, proč byli spárováni. Jeden má sílu porazit svého soupeře, zatímco druhý dokáže identifikovat slabinu. Společně budou schopni porazit více soupeřů tím, že budou pracovat jako tým. Sami by možná zvládli jednoho nebo dva, ale nakonec by pravděpodobně prohráli,“ vysvětluji. Vidím, jak se Floře rozsvítilo. „Myslím, že všichni chápeme, co se snažíš říct, velitelko. Přijmu kohokoli, koho přidělíš do mého týmu,“ říká Enzo. Ostatní kapitáni týmů souhlasně kývnou. Začnu s Floriným týmem a jeden po druhém se týmy přesouvají přes místnost, dokud nezůstanou jen čtyři členové. „Chayo, Skylar, Danico a Faith – budete v mém týmu. Budu spoléhat na to, že mi vy čtyři pomůžete vést tuto jednotku. Očekávám, že mi ukážete, že jste hodné být v Královské armádě. Pokud narazíte na nějaké problémy, chci, abyste se obrátily na mě, než vás budu muset nahlásit králi,“ řeknu s vědomím, že většina z nich za mnou v případě potřeby přijde. Naše křídlo jsem už zkontrolovala. Jako velitelka budu bydlet v nejvyšším patře. Spodní patro jsem přidělila Floře a jejímu týmu, protože všichni jsou lehké spáče. Společně vytvoří pevnou frontu proti jakýmkoli vetřelcům a dají nám ostatním čas reagovat. Flora vypadá překvapeně, když vysvětluji své důvody, ale když se podívá na svůj tým, pochopení se usadí. „Nezklameme tě, velitelko,“ říká, než odvede svůj tým do svých ubikací. Ostatní čtyři týmy jsou přiděleny do dvou pater nad Floriným týmem. Můj tým a já míříme do nejvyššího patra. Nejvyšší patro zabírá celou stranu našeho křídla. Na levé straně schodů je obývací pokoj, kuchyň a kancelář, zatímco na pravé straně jsou naše pokoje. Faith otevírá dveře ložnic a po kontrole všech mi říká, abych si vzala poslední pokoj vpravo. Chayu přidělí do pokoje naproti mému, Skylar do pokoje vedle mého a zeptá se Danicy, který pokoj by chtěla. Danica si vybere pokoj vedle Chayi a nechá pokoj vedle Skylar pro Faith. Všichni jdeme do svých pokojů vybalit se. Flora mi pošle zprávu, aby mě informovala o soukromém obývacím pokoji a kancelářích vedle jejích ubikací. Řeknu jí, že se sejdeme později v našem soukromém obývacím pokoji, abychom probrali náš rozvrh školení a vzdělávání.