„Miláčku, pokud tě nedokáže ocenit, pak si tě nezaslouží,“ řekl doktor William Scott. „Jsem rád, že jsi k tomuto rozhodnutí dospěla.“ William a Eleanor Scottovi objali svou plačící dceru uvnitř rodinného sídla Scottových. „Milovala jsem ho, tati, mami. Jak moc si přeji, aby to nemuselo takhle skončit –“ vyjádřila Shantelle, ale její matka ji přerušila. „Ale co je důležitější, musíš milovat sama sebe,“ navrhla Eleanor. Když se Shantelle odtáhla od rodičů, její otec navrhl: „Je čas dát sebe na první místo, má nejdražší Shanty.“ „Když sis vzala Evana, ztratila jsi samu sebe – své sny a touhy. Vím, že jsi Evana milovala, ale v životě je víc než ten kluk.“ William zvedl Shantelle bradu a navrhl: „Zasloužíš si něco lepšího.“ Kdyby to bylo před dvěma lety, William by si Evana přál jako zetě, ale od té doby, co si ho Shantelle vzala, prokoukl její smutek. V prvních měsících jejich manželství byla jeho dcera ještě nadšená, že je s Evanem. Jak ale měsíce plynuly, viděl Shantelle touhu být milována. V poslední době plakala častěji. Zhubla tolik a nikdy se nezajímala o nic jiného, než následovat Evana. Williama bolelo vidět svou dceru takhle. Shantelle nikdy neměla nouzi o lásku. Všichni kolem ji milovali! Williama nejvíc bolelo, že se jeho dcera cítí tak nechtěná – že začala o sobě pochybovat. Už dlouho žádal Shantelle, aby se rozvedla, ale ona vždy trvala na tom, že se jejich manželství den ode dne zlepšuje. Samozřejmě, to nebylo to, co viděl on. Konečně se rozejdou. Bylo mu jedno, kdo to inicioval. Nejdůležitější bylo, že jeho dcera bude moci svobodně žít svůj život. Naléhal: „Odejděme z tohoto města. Přestěhujme se tam, kde se můžeš věnovat medicíně.“ William se usmál a navrhl: „Staň se chirurgem jako já.“ Podle Williama bylo odvést Shantelle pryč nejlepším řešením. Jeho dcera se teď může zdát silná, rozhodnutá pro rozchod, ale dobře věděl, že Evan je její slabost. Mohla by se snadno doplazit zpět do jeho náruče, a nebylo to proto, že by jeho dcera neměla mozek. Byla příliš zamilovaná do Evana, a to zatemňovalo její úsudek. Shantelle si povzdechla a přemýšlela. Po chvíli slabě odpověděla: „Dobře, otče. Souhlasím s tvými plány.“ „Jsem rád, že souhlasíš,“ odpověděl William. „Pak se s matkou na všechno připravíme. Dám dům na prodej. Nechci, abychom se sem vraceli, i kdyby to mělo znamenat přerušení mého přátelství s Thompsonovými.“ „Ale, tati. To by znamenalo – tvou práci?“ zeptala se Shantelle. „Odstoupím z funkce ředitele nemocnice St. Dominique. Prodám své akcie na univerzitě. Snadno si najdu práci jinde, když jsem nejlepší kardiochirurg na světě,“ navrhl William. „Neboj se, miláčku. Postarám se o tebe.“ „Mám na mysli jedno město. Warlington. Mají tam nejlepší výcvikové zařízení pro chirurgy,“ prozradil. „Jakmile najdu dům, přestěhuji tě z Rose Hills.“ *** Dny ubíhaly. „Pane Thompsone, promiňte, ale moje matka byla před několika dny přijata do nemocnice kvůli zápalu plic. Mohu si prosím prohlédnout dokumenty v nemocnici?“ zeptal se James, Evanův asistent. „Vezmu si s sebou notebook.“ „Vezmete si s sebou notebook do nemocnice?“ Evan se opřel a povzdechl si. Konečně pochopil, proč byl jeho asistent v poslední době tak vyčerpaný. Zavrtěl hlavou a navrhl: „Vezměte si dva dny volna a postarejte se o svou matku. Požádám Sherly, aby zastala vaši práci. Taky se pořádně vyspěte.“ Jamesovi se rozzářily oči. Rychle se uklonil a řekl: „Děkuji, pane Thompsone. Moc děkuji. Dám Sherly své doporučení.“ Evan mávl na svého asistenta rukou a řekl: „Jdi. Postarej se o svou matku.“ „Pane, když jste mi dovolil vzít si volno,“ řekl James. „Mohu vám doporučit, abyste se také dobře vyspal?“ Evan zamrzl. Bylo tak zřejmé, jak se už mnoho nocí snažil odpočinout? Pohlédl do své soukromé místnosti vedle kanceláře a zalapal po dechu. Možná potřeboval pořádný spánek – doma, ve stejném domě, který sdílel se Shantelle. Znovu se nadechl s vědomím, že konečně nastal čas vyřídit rozvod. Evan se už více než týden nevrátil domů. Uplynula doba, kterou dal Shantelle. ‚Podepsala už rozvodové papíry?‘ Existoval jen jeden způsob, jak to zjistit. Otočil se k Jamesovi a řekl: „Máte pravdu. Děkuji, Jamesi.“ „Nemáte zač, pane. Dobrou noc,“ řekl James, než opustil kancelář generálního ředitele. *** „Paní Shawová? Mám několik kusů oblečení z kanceláře, které potřebují vyprat. Postarejte se o ně,“ řekl Evan, jakmile vstoupil do vily. „Ach, můj. Pane Thompsone, příliš často zůstáváte v kanceláři. Spotřeboval jste všechny své náhradní oblečení!“ řekla paní Shawová. „Už jste večeřel? Můžu vám ji rychle připravit.“ Když paní Shawová navrhla, že mu připraví večeři, zamračil se a zeptal se: „Shanty mi nepřipravila večeři?“ Jasně, dal Shantelle rozvodové papíry, ale ona se vždy starala o jeho potřeby, i když se hádali. Skutečnost, že nepřipravila večeři, ho překvapila. Paní Shawová byla Evanovým dotazem zaskočena. Zamračila se a zeptala se: „Ale, pane, nerozvádíte se? Odešla tři dny poté, co jste se s slečnou minulý týden pohádali v obýváku.“ Paní Shawová okamžitě sklopila hlavu a řekla: „Omlouvám se, že se vměšuji. Vaše hlasy byly tak hlasité, že se nedalo neposlouchat.“ „Aha.“ Evan se zamračil. Nemohl tomu uvěřit. „Odešla?“ „Ano, pane. Nechala na vašem nočním stolku nějaké papíry,“ prozradila paní Shawová. Evan vynechal večeři úplně. Šel rovnou do ložnice a uviděl papíry, přesně jak paní Shawová uvedla. Když se přiblížil, pochopil, že se jedná o rozvodovou dohodu. Byl překvapen, že ji Shantelle podepsala, a to i bez toho, aby udělala drama. Nešla do jeho kanceláře. Nezavolala ani mu neposlala žádné zprávy v posledních dnech. Evanovi také nezavolal jeho otec, což znamenalo, že se jeho rodina o jeho rozhodnutí rozvést se Shantelle nedozvěděla. Evan zvedl dvoutónový snubní prsten, který byl určen pro Shantelle. Bezděčně si prohlédl prsten na prstu a zamumlal: „Podepsala to. Opravdu to podepsala.“ Jeho obočí se setkalo. Evan si myslel, že se mu uleví, ale proč měl pocit, že má těžko na hrudi? Chystal se sundat si snubní prsten, když objevil další papír pod rozvodovou dohodou. Zvedl ho a poznal, že se jedná o dopis adresovaný jemu. Líně papír otevřel a přečetl si ho. [Můj nejdražší Evane...] Váha na Evanově hrudi se s každým řádkem dopisu zdála těžší. Shantelle vyprávěla o letech, kdy byli mladí. Nějakým způsobem to Evanovi také připomnělo, jak blízko si tehdy byli. Nakonec jeho oči spočinuly na posledních slovech, která se zdála být napsána jako pokračování. Stálo tam: [Mimochodem, označila jsem výživné a spolupodepsala to. Jak jsem řekla ve své zprávě, nemusíš mi dávat žádné peníze. A omlouvám se za obrázkovou zprávu, kterou jsem ti poslala. Jen jsem si myslela, že bys to měl vědět.] Zdvihl obočí a divil se: „Zpráva? Poslala zprávu?“ Evanovi to připadalo divné, protože od ní nikdy žádnou zprávu nedostal.