Madeline měla být odvedena. V tom okamžiku přišla k paní Langfordové vyrovnaná žena a něco jí zašeptala do ucha. Výraz paní Langfordové se okamžitě změnil. Nevěřícně se podívala na Madeline a pak řekla, že to bylo všechno nedorozumění. Madeline nevěděla, co se děje. Když se podívala na tvář té ženy, všimla si, že se na ni s odporem dívá. Její oči Madeline nesmírně znepokojovaly. V tom okamžiku přišla Meredith. "Maddie, to je Jeremyho matka. Teď už je to v pořádku. Už nemusíš na stanici, ale musíš mi slíbit, že už nikdy neuděláš něco tak trapného." Řekla Meredith ustaraným tónem. Madeline se snažila vysvětlit, ale Jeremyho matka odešla poté, co se na ni nespokojeně podívala. Meredith se ušklíbla. Následovala ji a zůstala po boku Jeremyho matky. Bylo to, jako by to byla milující dvojice matky a snachy. V uších jí zaznělo pár chichotání a také lehké chichotání. Paní Whitmanová byla příliš naivní na to, aby se zapletla i s krádeží! Byla to kolosální fraška. Madeline se cítila ukřivděná a bezmocná, když čelila podezřívavým pohledům kolem sebe. Otočila se tedy a vešla do domu. Konečně zahlédla Jeremyho. Když však Jeremy uviděl Madeline pokrytou prachem, nedbale oblečenou, měl v obličeji známky rozčilení. "Dnes má moje matka narozeniny. Nejenže jsi přišla pozdě, ale máš na sobě i tohle. Navíc jsi se dokonce odvážila někoho okrást. Už tě nebaví život?" Obvinil ji ledovým tónem. Madeline se hořce usmála. Byla v nemocnici kvůli jeho drsnému zacházení předchozí noci. Nemluvě o tom, že málem přišla o jejich dítě. Než si stačila uvědomit fakt o nádoru, když byla v nemocnici, musela sem spěchat. Aby toho nebylo málo, ve chvíli, kdy překročila práh dveří, setkala se s incidentem. Neměla ani čas se obléknout. Madeline se podívala na mužovu vážnou tvář. "Jeremy, nic jsem neukradla. To Meredith..." "Máš lehké prsty a ještě chceš obviňovat Meredith za to, že ti našla náramek v kapse. Madeline, nestydíš se za sebe?" 'Madeline, nestydíš se za sebe?' Madeline cítila v srdci dusivou bolest. Sledovala, jak Jeremy odchází, a ukřivděně zamířila nahoru. Byl to Jeremyho pokoj ve starém sídle a ona do něj vstupovala poprvé. Ve skříni bylo několik drahých šatů, které byly všechny od mezinárodních velkých značek. Když se Madeline chystala převléknout, vešla Meredith. Podívala se na Madelinein ubohý vzhled a zasmála se. "Madeline, ty děvko. Ani s korunou na hlavě nevypadáš jako královna." Madeline se lehce zasmála. "Nicméně, abych byla upřímná, já jsem opravdu královna, zatímco ty jsi jen nestydatá milenka." "Ty..." Meredith byla zuřivá. "Nebuď na sebe tak pyšná, Madeline. Jeremy se s tebou rozvede dřív, než si myslíš! Také Jeremy zařídí, že ty a dítě v tvém břiše zmizíte!" "Měla bys vědět nejlíp, kdo s ním má dítě." Madeline se s nenávistí podívala na Meredith. "Ty jsi mi ten náramek podstrčila, že?" "Hmph, co když jsem to byla já? Kdo ti uvěří?" Meredith se už ani nenamáhala hrát. Smála se, protože se cítila spokojená sama se sebou. "Dřív nebo později budu paní Whitmanová." Poté, co Meredith odešla, se Madeline rychle osprchovala a oblékla si dvoudílný kostým Chanel. Kromě toho se lehce nalíčila. Když se podívala do zrcadla, její oči se rozzářily. Vypadala elegantně a vytříbeně. Nicméně, bez ohledu na to, jak dobře vypadala, Jeremy by jí ani nevěnoval pohled. Když pomyslela na svůj stav, dotkla se svého plochého břicha a usmála se. Možná to bylo tak, jak řekla Ava, její náklonnost k Jeremymu nebude trvat dlouho, protože její život brzy skončí. V tom okamžiku se dveře pokoje rozletěly a Jeremy na ni netrpělivě naléhal. Madeline skryla své obavy a otočila se, aby se na Jeremyho vřele usmála. V mužových očích se objevil záblesk šoku. Přešel k Madeline a natáhl ruku, aby ji důvěrně uchopil za pas.