Madeline se skácela k zemi poté, co ji kdosi z ničeho nic kopl. Podvědomě si chránila břicho. Než se stačila vzpamatovat a cokoliv vysvětlit, Jon ji znovu uhodil do hlavy. „Ty mrcho! Proč by se Meredith zabila kvůli někomu jako ty! Ty jsi ta, co si zaslouží zemřít!“ Jon procedil každé slovo skrz zaťaté zuby. Madeline nenáviděl z celého srdce. „Tati, to je v pořádku. Není mi souzeno být s Jeremym. Maddie neviním.“ Z druhého konce místnosti se začal ozývat vzlyk Meredith. Koutek úst Madeline krvácel a v hlavě jí hučelo bolestí. Přemohla bolest a zvedla hlavu. Uviděla Meredith opírající se o Jeremyho hruď. V očích se jí leskly slzy. Jeremy držel plačící Meredith. Jeho oči byly plné něhy, jak ji chránil. Ta scéna vypadala utěšující, ale Madeline bodla přímo do srdce. Kdyby se ta věc nestala, Jeremyho manželkou by byla Meredith, a ne divoké dítě, které se krčí pod cizí střechou. Přestože nebyla ta, která to naplánovala, v tu chvíli se cítila nesmírně provinile. S pomocí Boží milosti si uvědomila, že osud tomu chtěl jinak. „Mer, ty té mrše ještě v tuhle chvíli pomáháš? Kdyby nenastražila tu past, byla bys teď paní Whitmanová! Nebyla bys tak smutná, že jsi se chtěla zabít, protože jsi byla odloučena od Jeremyho. Jsi příliš laskavá, že jí ještě pomáháš!“ Jon cítil rozhořčení za svou dceru. „Tati, přestaň to říkat.“ Meredith si povzdychla a podívala se na Madeline zraňujícíma očima. „Maddie, kdybys měla Jeremyho ráda, mohla jsi mi to říct. Nebojovala bych s tebou o něj. Proč jsi to udělala, jen abys ho získala? Jsem z tebe tak zklamaná.“ „Mer, já ne…“ „Jak se opovažuješ říkat, že to nebyla ty!“ Jon byl rozzuřený. „Ještě se snažíš být tvrdohlavá, ty mrcho? Dobře, zabiju tě!“ Jon zvedl židli v místnosti poté, co to řekl. Na druhou stranu, Madeline se strachy krčila a ruce si dala na ochranu břicha. „Proč jsi ještě tady? Chceš být zabita?“ řekl Jeremy chladně. Jon zamrzl s židlí v ruce. Madeline se třásla a spěšně vstala z podlahy. Kvůli svému nenarozenému dítěti se odtamtud musela rychle dostat. Sklonila hlavu před přihlížejícími a lidmi, kteří ji kritizovali. Zakryla si oteklou tvář a s kulháním utekla. Když se dostala ke vchodu, všimla si, že nemá u sebe telefon. Proto se musela vrátit. Když dorazila ke vchodu do výtahu, dveře se shodou okolností ve stejnou chvíli otevřely. Následně Madeline viděla Jeremyho náhodou vystupovat. Stál zpříma a nebojácně. Jeho jemné rysy byly v davu nejvýraznější. Co však Madeline zajímalo, bylo, proč tak rychle odchází. Neměl by zůstat s Meredith déle? Neodvážila se moc přemýšlet. Proto sklonila hlavu a vstoupila do výtahu. Byla jako hanebný zloděj. Došla ke dveřím Meredith a všimla si svého telefonu v rohu zdi. Madeline chtěla odejít, jakmile dostala svůj telefon. Nicméně, v okamžiku, kdy se ohnula, zaslechla zevnitř místnosti energický smích Meredith. „Hmph, jsem tak šťastná, když si pomyslím, jak tu buranku zbili, až se nemohla zvednout.“ Buranku? Madeline nemohla uvěřit. Byla ta buranka ona? „Hmph, kdybych tu noc nevešla do špatného pokoje, byla bych to já, kdo strávil noc s Jeremym! Jak bych mohla dovolit, aby z toho ta buranka měla prospěch? Je mi tak odporně, kdykoli si vzpomenu, jak byl Jeremy tou burankou poskvrněn!“ Poté, co to Meredith řekla, Madeline zbledla. Zmrzla a měla pocit, jako by se jí najednou těžko dýchalo. Pravda začala vyplouvat na povrch, ale neměla odvahu tomu uvěřit.