Když si Madeline vzpomněla na svou zničenou existenci, nevěděla, co má dělat. Každá žena by se chtěla muži, kterého miluje, ukázat v tom nejlepším světle. Jenže pokaždé, když byla s ním, byla ve svém nejhorším a nejzuboženějším stavu. V tu chvíli byla dokonce pokrytá jizvami, které jí způsobil. "Kdo ti dovolil sem vejít?" Jeremy se zastavil přede dveřmi. Madeline se na něj podívala. "Tohle je můj domov." "Tvůj domov?" Muž se tiše ušklíbl. "Myslíš, že máš právo to nazývat svým domovem?" Světlo v Madelině očích pohaslo. Jeremyho slova ji bodala do srdce jako střepy skla. "Kdyby nebyla Mer tak laskavá, ještě bys hnila ve vězení." Jeremyho slova byla prosycena láskou k Meredith. Madeline se ušklíbla. "Jo, kdyby nebylo jí, neskončila bych na takovém místě." Bylo zřejmé, že Jeremyho to, co řekla, rozzuřilo. "Ještě se v takové chvíli snažíš odmlouvat?" "Jeremy, já ne! Říkám pravdu!" Madeline zaťala pěsti a zdůraznila svá slova vztyčenou hlavou. Nicméně mužovu pohlednou tvář pokrývala vrstva mrazu. Zvedl svůj ledový pohled a upřel ho na Madeline. "Ne, jo? Dobře, jdi tam a klekni si. Uvěřím ti, když budeš klečet, dokud nepřestane pršet." Madeline byla ohromená a podvědomě se dotkla svého břicha. "Nechceš, abych ti uvěřil? Proč tu ještě stojíš?" řekl Jeremy chladným hlasem. Madeline stála v dešti a se slzami v očích se dívala na muže, kterému na ní v jejích vzpomínkách tolik záleželo. "Jeremy, já mám…" "Jeremy, mám hlad." Než Madeline stačila domluvit, z domu se ozval Meredithin dívčí hlas. Takže Meredith je tady. Nepopsatelná bolest se začala šířit po celém jejím těle. Madelinino srdce kleslo. Bylo to, jako by se propadalo do bezedné propasti. Jeremy se na Madeline netrpělivě podíval. "Meredith tu stráví noc. Pokud chceš vstoupit do tohoto domu, budeš muset klečet, dokud nebudu spokojený." Po těch slovech zabouchl dveře a bezcitně se otočil. Studený déšť dopadal na Madelinino tělo. V důsledku toho teplota jejího srdce klesala spolu s teplotou jejího těla. Obloha ztmavla a Madeline viděla, že v hlavní ložnici se rozsvítila světla. Na závěsu se rýsovaly dva stíny, a byl to tak bolestný pohled. 'Jeremy, opravdu mi uvěříš?' 'Nakonec se stejně nebudu moct srovnávat s Meredithiným dechem, když budeš vedle ní v posteli…' Po té noci, ještě v ospalém stavu, se Madeline setkala s Meredithiným úšklebkem. "Madeline, nemyslela jsem si, že budeš klečet celou noc jen proto, abys upoutala Jeremyho pozornost." Meredith mluvila s velkou energií. Zdálo se, že dítě v jejím břiše má štěstí, že je stále v pořádku, i když se skutálela ze schodů. "Jestli ráda klečíš, tak kleč dál!" Ďábelsky se zahihňala a otočila se. Madeline měla sucho v ústech. Nebylo jí dobře, takže neměla sílu se s Meredith hádat. Poté, co zůstala celou noc ve stejné poloze, byly Madelininy končetiny nesmírně znecitlivělé. Vstala a snažila se vejít do domu. Než však mohla udělat další krok, objevil se před ní Jeremy. Madeline byla tak unavená, že se jí podlomila kolena. Natáhla ruku a popadla Jeremyho za límec. Její bledé rty prosily: "Jeremy, prosím, věř mi. Já jsem Meredith opravdu nestrčila…" Jeremy se ušklíbl. "Proč bych měl věřit takové podlé a bezcitné ženě, jako jsi ty?" Po těch slovech Madeline odstrčil. Madeline měla nesmírnou bolest hlavy, když se rozplácla na podlaze; měla takovou bolest, že se nemohla zvednout. Svěrala si břicho a na čele se jí začal tvořit studený pot. Když pomyslela na dítě ve svém břiše, Madeline se vší silou chytila Jeremyho kalhot. "Jeremy, bolí mě břicho. Prosím, vezmi mě do nemocnice." Jeremy se na ni však jen s odporem podíval. "Madeline, jsi tak dobrá v hraní." "Ne, Jeremy… Já nejsem... Jeremy, mám velkou bolest…" Madeline lehce pohnula rty. Cítila, jak se propadá do bezvědomí. Držela se jeho kalhot. "I když mě nenávidíš nebo se na mě zlobíš, dítě v mém břiše je tvoje…" "Hmph." Jeremy se ušklíbl. V jeho očích byl výsměch. "Dítě? Madeline, ty si opravdu dokážeš vymyslet cokoliv! Zmiz!" Jeremy odkopl její ruku, která držela jeho kalhoty. Poté, co byla odkopnuta, se Madeline žalostně zasmála. Zvedla hlavu, aby se podívala na chladného muže před sebou. Z očí jí stékaly slzy, když cítila krutou bolest v srdci. "Před 12 lety mi jeden chlapec řekl: 'Linnie, budu tě chránit a navždy si tě vážit. Nedovolím, aby ti někdo ublížil…' Takže hádám, že to byly všechno lži… Celých těch 12 let to byla jen ubohá posedlost… Už nejsi můj Jez." Cože? Jeremyho srdce vynechalo úder. Dokonalá a nedotčená intimní vzpomínka, kterou si vždy uchovával v srdci, se bez varování znovu objevila. Toho roku se na pláži setkal s dívkou jménem Linnie. Ta dívka byla naivní a nevinná. Byla roztomilá a zlobivá. Téměř se do ní zamiloval na první pohled. V těch krásných vzpomínkách ho ta dívka vždy následovala a sladce mu říkala Jez. Slíbil jí, že s ní zůstane navždy a vezme si ji za ženu. Poté, co zjistil, že se ta dívka jmenuje Meredith, se Jeremy rozhodl, že bude k dívce jménem Meredith navždy hodný. Tvrdě potrestá ty, kteří jí ublíží! Proč mu ale Madeline najednou vyprávěla o slibu, který dal, když byl mladý? Jeremy měl pocit, jako by mu něco chtělo vyskočit z hrudi. Sehnul se a rukama popadl Madeline za ramena. "Co jsi to řekla?"