Madeline byla omráčená. Její mysl byla úplně prázdná. "Maddie, Maddie." Po nějaké době Madeline zaslechla, jak ji někdo volá jménem. Probrala se a spatřila známou tvář. Byla to její jediná nejlepší kamarádka, Ava Longová. Ava se podívala na Madeline, která byla nesmírně bledá; cítila se nesmírně naštvaná a ustaraná. "Madeline, jsi tak špatná kamarádka. Proč jsi mi neřekla takhle velké novinky?" Madeleine byla zmatená. "Avo, proč jsi tady?" "Ty mi to říkáš. Volala jsi mi včera v noci, ale než jsi to stihla doříct, omdlela jsi," Ava natáhla ruku, aby se dotkla Madelinina čela, když mluvila. "Madeline, ztratila jsi paměť?" Samozřejmě, Madeline neztratila paměť. Pamatovala si, jak ji Jeremy dusil, než ji předchozí noc opustil. Následně se břichem uhodila o roh postele a měla takové bolesti, že nemohla vstát. Nicméně prostě odešel, aniž by se o ni staral. Dokonce před odchodem řekl ty bezcitné věci. Její srdce bylo rozpárané a bolest pronikala až do kostí. Ava se otočila a posadila se na postel. Její výraz byl vážný. "Kde je Jeremy? Je to tvůj manžel. Jsi v nemocnici a on nikde." Madeline provinile odvrátila pohled. "Jeremy je zaneprázdněný." "Je zaneprázdněný tím, že je se svou milenkou, Meredith, co?" Ava uhodila hřebíček na hlavičku. "Madeline, jsi tak blázen do toho muže, že jsi zmatená a dezorientovaná. Jsi v takovém stavu a stále mu pomáháš." Madeline se sama sobě zasmála. "Je to všechno proto, že ho mám ráda." "Myslím, že ho nebudeš mít ráda dlouho." Avina slova byla stále přímočará. "Slyšela jsi, co říkal doktor před chvílí?" Madeline byla znovu omráčená. Ava se na ni podívala a cítila, jak se jí v srdci tvoří hrudka. "V budoucnu můžeš mít další dítě. Tvůj život je důležitější." Madeline se sama sobě zasmála. "Žádné nebudou." Ava se na ni zmateně podívala. Když se chystala něco říct, Madeline ji najednou chytila za ruku. "Avo, neříkej o tom nikomu. Zvlášť ne Jeremymu." "Madeline, jsi šílená? Chceš se zabít kvůli tomu dítěti?" Ava emocionálně vstala. Nicméně, zrovna když chtěla na Madeline křičet, zazvonil její telefon s vlastním vyzváněním. Madeline byla omráčená. Podívala se na ID volajícího a po několika sekundách to zvedla. Z druhého konce telefonu se ozval Jeremy. "Madeline, děláš to schválně?" Mužova obvinění Madeline zmátla. "Pokud tě do půl hodiny neuvidím v domě, můžeš zapomenout, že se ještě někdy ukážeš." Madeline si konečně vzpomněla, co jí Jeremy řekl předchozí noc. Dnes byly 50. narozeniny jeho matky. Musela tam jít jako jeho manželka. Když chtěla souhlasit, Ava jí vytrhla telefon. "Jeremy Whitmane, takhle by se měl chovat manžel? Nevíš, že tvoje žena je..." Madeline se bála, že mu Ava řekne o tom nádoru, a tak si vzala telefon zpět. "Hned tam pojedu!" Poté, co to řekla, zavěsila telefon. Neodvážila se promarnit ani vteřinu. Ava byla na Madeline rozhořčená, že nesplnila její očekávání. Nicméně neměla na vybranou. Než poslala Madeline do taxíku, Ava Madeline velmi přísně připomněla, aby se o sebe starala. Madeline souhlasně přikývla. Když Madeline dorazila do Whitman Manor, večírek už začal. V zahradě bylo vidět spoustu elegantně oblečených prominentů a bohatých žen, jak si povídají. Protože Madeline přijela rovnou z nemocnice, měla na sobě ležérní šedý outfit. Vypadala, jako by byla z jiného světa. Proto sklonila hlavu. Zrovna když se chystala hledat Jeremyho, otočila se žena a vrazila do ní. Víno vystříklo z její sklenice, když procházela kolem. "Moje šaty!" zvolala žena. Zlostně se na Madeline zamračila. "Nemůžeš se dívat, kam jdeš? Jsi slepá? Jak mohou mít Whitmanovi takovou necitlivou služebnou, jako jsi ty?"