Madeline si nedokázala spojit tu ženu, co ji tak sprostě urážela, s Meredith. Od té doby, co vstoupila do rodiny Crawfordových a potkala Meredith, cítila, že ta druhá je mladá dáma, za boží milosti, velkorysá, elegantní, laskavá a něžná. Ale teď… „Jsem tak vzteklá! Ztratila jsem tolik času a úsilí tím, že jsem vymyslela dokonalý plán a přiměla Jeremyho vypít ten nápoj s drogami. Dokonce jsem zavolala reportéry, aby vyfotografovali a nahráli důkaz, že s Jeremym strávím noc, hned ráno, aby Starý pán Whitman souhlasil s tím, že si Jeremyho vezmu. Kdo mohl vědět, že jsem se spletla v čísle pokoje a spala s uboze vypadající trampkou. Omylem jsem nechala Madeline, aby z toho profitovala!“ Tak tohle byla pravda; tohle byla pravá tvář té hodné sestry, která se před pár minutami snažila prosit o milost jejím jménem. Madeline srdce teď bilo strašně rychle. Cítila extrémní pocity lítosti a hysterie. Tohle byl ten drahocenný miláček, který byl tak laskavý a něžný v Jeremyho očích. Byla to mladá dáma s mírnou povahou a snadným chováním v očích všech ostatních. Nemluvě o tom, že to byla její velká sestra, kterou po celou dobu tak ctila. „Ty jsi taky idiotka. Jak jsi mohla vejít do špatného pokoje?“ stěžovala si Meredithina matka, Rose. „Chtěla jsem, aby to bylo zábavnější, tak jsem si taky vzala ty drogy. Jak jsem mohla vědět, že to bude tak silné?“ Meredith tón se stal podrážděným. „Co bychom měli dělat dál? Nechci, aby zůstala v pozici paní Whitmanové ani o vteřinu déle! Jeremy je můj muž!“ „Je to jednoduché. Jen se podívej, jak moc se Jeremy před chvílí bál. Dokud řekneš slovo, určitě se s tím divokým dítětem rozvede!“ Jon si byl jistý. Rose se začala rozkošně smát. „Tvůj otec má pravdu. Jeremy byl nucen tím starým pánem, aby si ji vzal. Osoba, kterou miluje, jsi ty. Dokud něco řekneš, pozice paní Whitmanové bude patřit tobě!“ Meredith se ušklíbla. „Co si ta mrcha myslí, že je? Jak se opovažuje se se mnou hádat o Jeremyho. Kdyby se její kostní dřeň neshodovala s tou mojí, nikdy by jí nebylo dovoleno vstoupit do našeho domu. Víš, jak se mi hnusí, pokaždé, když jí musím říkat sestro?“ Když Madeline slyšela Meredithina slova, cítila, jak se jí začíná zatemňovat zrak. Také cítila, jak se odspodu nohou plíží chlad. Crawfordovi ji neadoptovali z dobrých úmyslů, ale proto, že Meredith potřebovala její kostní dřeň. Během posledních pěti let Meredith nazývala Madeline svou sestrou pouze jako pokryteckou ukázku náklonnosti. Kdykoli nebyla nablízku, Madeline pro ně nic neznamenala. Heh. Jak ironické. Madeline se najednou udělalo nevolno. Ta ošklivá pravda jí způsobovala extrémní nepohodlí. „Jak otravné! Záměrně jsem zinscenovala tuhle falešnou scénu sebevraždy, abych přiměla Jeremyho, aby se s tou mrchou rozvedl. Nicméně, než jsem měla šanci ho k tomu přemluvit, musel odejít na nějakou mimořádnou schůzi,“ stěžovala si Meredith, otráveně. Meredithin pokus o sebevraždu byl také zinscenovaný; Meredith předváděla show pro Jeremyho, aby ho to přimělo se s Madeline co nejdříve rozvést. Madeline měla pocit, že celá ta věc je najednou směšná. Jak mohl chytrý a moudrý muž jako Jeremy naletět ženě jako Meredith? „Mer, neboj se. Zavolám Jeremymu později a řeknu mu, že ta mrcha sem zase přišla dělat problémy; vyprovokovala tě k pokusu o sebevraždu po emocionálním zhroucení. Jsem si jistá, že souhlasí s rozvodem, až se to stane.“ Rose plán zněl zevnitř pokoje a Meredith se zdála být spokojená. „Mami, jsi tak chytrá. Udělejme to!“ Madeline poslední naděje na jejich náklonnost se rozpadla mrknutím oka. Lehce se zasmála a vešla dovnitř poté, co bez váhání otevřela dveře. „I já věřím, že dokud budu naživu, pozice paní Whitmanové ti nikdy nepřipadne, Meredith!“