Corinně zrudla tvář. Pamela už lapala po dechu a úzkostlivě zakvílela: "Jeremy... Pusť ji..." Jeremy okamžitě uvolnil stisk, odhodil Corinne stranou, přišel k ní a zeptal se: "Jak se cítíš, babi?" Pamela slabě mávla rukou. "To je v pořádku... Před chvílí mi... mi uvízla v krku pecka od švestky, ale Corinne mě zachránila Heimlichovým manévrem. Vidíš tu pecku na zemi? Právě jsem ji vyplivla..." Jeremy se lehce zamračil a pohlédl na malou pecku na zemi. Potom se podíval na Corinne a mírně se zamračil. Corinne vstala ze země a promnula si ruku, která ji bolela, protože ji Jeremy nemilosrdně hodil na zem. Potom přišla k Pamele a vysvětlila: "Ty koláče jsem si dnes ráno upekla sama, paní. Mám tendenci nechávat švestky bez pecek, protože mám radši tu jemnou hořkost, která se v nich objeví, když je peču. Pro staré lidi to ale není moc vhodné, takže se za to upřímně omlouvám." Upřímně se uklonila, narovnala se a podívala se na Jeremyho. "Měl byste zavolat lékaře, aby ji prohlédl, pane – myslím... Jeremy." S tím se otočila a odešla nahoru do svého pokoje. Jeremy pocítil vlnu smíšených emocí, když se podíval na Corinniny rovná, štíhlá záda. Celý incident Pamelu trochu vyděsil a usnula až poté, co jí pomohli do pokoje. To odpoledne přišel rodinný lékař, aby ji prohlédl, a změřil jí krevní tlak. Teprve potom potvrdili, že je v pořádku. Poté, co rodinný lékař odešel, stará dáma nabrala trochu energie a řekla: "Můžeš chvíli počkat venku, Francine? Musím tvému bratrovi něco říct." Francine se jí trochu nechtělo odejít, protože chtěla poslouchat jejich rozhovor, ale Jeremyho přísný pohled jí nedal jinou možnost než odejít. Když zůstali v pokoji jen oni dva, Jeremy přišel k posteli a zeptal se: "Děje se něco, babi?" Pamela se vřele usmála a podívala se na svého vysokého, pohledného vnuka. "Už je mi dobře, Jeremy." "To rád slyším." Pamela se zeptala: "Jsem zvědavá, jak ses seznámil s Corinne." "Byla to náhoda." Pamela pomalu přikývla. "Je to dobrá holka. Mám ji moc ráda." V Jeremyho očích se mihlo překvapení a jeho pohledné oči se mírně přivřely. "Říkáš to jen proto, že tě zachránila?" Jeho babička Corinne trestala jen chvíli předtím, než se vrátil domů. V Pameliných očích se zablýsklo obdivem. "Je klidná, když čelí těžkým situacím, a nesnaží se prosazovat svou nadvládu nebo vypadat přede mnou jako chudinka. Místo toho, aby plakala a stěžovala si, když si špatně vyložil její činy, přišla za mnou jen proto, aby mi v klidu všechno vysvětlila a omluvila se za to, co se stalo. Je to rozumná a chápavá žena." Jeremy mlčel, když si vzpomněl, jak jí málem usekl hlavu, když ji v záchvatu hněvu škrtil. "Ještě jsi s ní nespal, že ne?" Téma se změnilo až příliš rychle, takže Jeremy zůstal stát jako opařený. Pamela ho škádlila: "Je ti skoro 30 let, proboha! Proč jsi tak v rozpacích?" Jeremy oněměl. "Jeremy, vím, že jsi do toho manželství vletěl jen proto, abys uklidnil svého tvrdohlavého starého dědečka, ale myslím, že sis vybral dobrou ženu. Manželství není dětská hra, víš. Opravdu doufám, že vy dva budete moci v budoucnu žít šťastný život!" Jeremy cítil, že by nebylo vhodné jí vysvětlovat celou situaci. Pamela dodala: "Nemohla jsem se zúčastnit vaší svatby, protože jsem doprovázela tvého dědečka na přípravu na operaci, ale dnes budu svědkem vašeho manželství. Nezapomeňte později naplnit své manželství, aby tvůj dědeček mohl držet svého pravnuka, až se uzdraví!" Jeremyho výraz ztemněl. "Babi, co se toho týče, myslím si, že—" Pamela se zamračila a přerušila ho: "Pokud neposlechneš mou radu, řeknu tvému dědečkovi, že jsi ho podvedl falešným manželstvím. Znáš jeho povahu. Určitě se mu zase udělá špatně, i když se zotaví z operace!" Jeremy si promnul obočí. "Nechám ti později přinést večeři. Teď si dobře odpočiň," řekl a otočil se, aby odešel. Pamela se stále nevzdávala té věci s naplněním manželství. "Dneska večer budu dělat obchůzku, tak mě nezklam!" Když se Jeremy vrátil do pokoje, uviděl Corinne, jak sedí sama u psacího stolu. Zdálo se, že je zabraná do psaní něčeho, že se ani nepodívala, když vešel. Přišel k ní zezadu a podíval se dolů, aby zjistil, co píše. "Děláš úkol?" Corinne se plně věnovala své práci a stěžovala si: "Přepisuju domovní řád. Už jsme ve dvacátém prvním století, ale vaše rodina má stále písemná rodinná pravidla. Můj bože, to je staré..." Jeremy zvedl ruku a vzal jí pero. "Už to můžeš přestat přepisovat. Už tě nikdo nebude trestat." Corinne se protáhla v pase a řekla: "Asi se půjdu vykoupat a spát!" Poté, co ji dříve škrtil, získala hlubší pochopení pro mocenskou propast mezi sebou a Jeremym. Mohl ji snadno rozdrtit k smrti. Nešlo ani tak o ni, ale spíš o to, že neměla potřebu si svůj život ještě víc komplikovat. V nadcházejících třech měsících bylo její prioritou zajistit klid během dnů v domácnosti Holdenových, a to znamenalo nedělat si nepřátele a vyhýbat se velkému kontaktu s Jeremym. Jakmile uplynou tři měsíce, stačí jí jen sbalit si věci a odejít. Corinne vstala, prošla kolem Jeremyho a co nejvíc se mu vyhýbala. Vzápětí ji však silná síla zatáhla za ruku. "Ach!" Zamračila se bolestí. "Co to děláš, pane?" Jeremy na ni přimhouřil oči. "Jsem překvapený, že víš, jaká je to bolest." Jeho velká dlaň se právě dotkla její rány! Když ji Jeremy dříve během dne hodil na zem, její předloktí narazilo do rohu konferenčního stolku, což způsobilo bolest. Její plány vyhnout se jakémukoli konfliktu dostaly zásah kvůli Jeremyho potížistickému chování! Corinne se zatvářila kysele. "Za to můžu děkovat tobě." Jeremy se překvapeně uvolnil a řekl tiše: "Jdi dolů a nech si tu ránu ošetřit rodinným lékařem." "To nebude nutné. Je to jen škrábnutí." Corinne se neobtěžovala jít dolů a jen setřásla jeho ruku, než odešla rovnou do koupelny, aby se vykoukala. Po koupeli se převlékla do pyžama a šla do postele, aby se připravila ke spánku. "Pojď sem!" zavolal na ni Jeremy hlasitě. Corinne se ohlédla a uviděla ho, jak sedí ledabyle jako král na jednomístné pohovce. Nechtěla k němu jít. "Proč bych měla?" Muž ukázal na lékárničku v rohu stolu. "Abych ti namazal mast na ruku." Corinne se škubaly rty. "Ne, děkuju." Jeremy přimhouřil oči a smrtelně se na ni podíval. "Půjdeš sem, nebo mám jít já k tobě?" Corinne byla na něj víc než naštvaná! Nechtěla, aby šel k posteli, takže zatnula zuby a vstala. Jakmile k němu došla, natáhla k němu zraněnou ruku. "Fajn. Pospěš si!" Služebná přinesla lékárničku a Jeremy chtěl nechat Corinne, aby se o ránu postarala sama. Zdálo se však, že si špatně vyložila jeho záměry a domnívala se, že to chce udělat za ni. Jeremy nikdy nikomu nesloužil a ani to v budoucnu neudělá. Přesto otevřel lékárničku, odšpuntoval načervenalý léčivý olej, namočil do lahvičky vatovou tyčinku a jemně ji nanesl na zranění na dívčině předloktí. Corinne mu vlastně natáhla ruku schválně, aby si vybila vztek, ale nikdy si nemyslela, že jí Jeremy pomůže s nanesením masti. Zvedla obočí a zeptala se: "Máš výčitky svědomí za to, co jsi dnes udělal, pane?" Jeremy byl bezvýrazný. "Zranil jsem tě, protože jsem si tě dnes špatně vyložil, takže bych za to měl převzít zodpovědnost. Co se týče mé babičky, nemusíš na ni mít zášť, protože tu nebude dlouho." Corinne se nad tím moc nezamýšlela a řekla: "Proč bych na ni měla mít zášť? Není to špatný člověk." Jeremy se na ni podíval. "No, potrestala tě, abys přepsala domovní řád. Nemyslíš si, že je to špatný člověk?" Corinne se ušklíbla. "Myslíš si, že špatný člověk tě jen potrestá, abys něco přepsal? Přepisování je asi nejpřísnější trest, který by dobrý člověk mohl vymyslet. Všichni ti špatní lidé, které jsem potkala dřív, vždycky..." Uprostřed věty se zastavila, což způsobilo, že se Jeremy zamračil. "Vždycky co?" Corinne neměla potřebu sdílet své zážitky s někým, koho dobře neznala. "Nic. Už jsi hotový? Chci jít spát!" Jeremy se stále nepouštěl její ruky ani po nanesení léku. Corinne si myslela, že se Jeremy stále obává jejich dohody, a tak zdůraznila svůj závazek k ní. "Klid, jo? Slíbila jsem ti, že s tebou budu tři měsíce spolupracovat, a svůj úkol splním, jako by to byla skutečná práce. Tvoje sestra je otravná, ale tvoje babička se jen snažila chránit svou vnučku, protože neznala všechny podrobnosti o tom, co se stalo. Chápu, odkud pochází, takže na ni nebudu mít zášť." Jeremy se na Corinne zamyšleně podíval. Byl pod dojmem, že je ukvapená a zmatená, ale ukázalo se, že je docela chápavá. Kromě toho vypadala docela roztomile. Její řasy byly dlouhé, husté a kudrnaté, zatímco její malá tvář byla stále poněkud dětská s nějakým baculatým dětským tukem a dvěma malými důlky. Každé zamračení a úsměv dodávaly její tváři živou vibraci. Jeremy náhle vstal, což Corinne vylekalo. "Pane?" Jeho dlouhé ruce sáhly pod její pas a bez varování ji zvedl do náruče jako nevěstu. Corinne byla vyděšená, jak náhle se to stalo. "Co teď zamýšlíš, pane?!" Sotva dořekla svou otázku, když ji bez obřadu hodil na postel. Jeremy si sundal sako, vytrhl si kravatu a rozepnul si košili. Každý jeho pohyb byl agresivní. Corinne se posadila a chtěla utéct, ale jeho velké dlaně ji srazily dolů a donutily ji lehnout si zpět. Poprvé v životě viděla zblízka mužské jablko a prsní svaly a musela uznat, že jsou docela lákavé. "Neprovokuj, pane! Vzpamatuj se a pamatuj si, že nejsem tvůj typ!" Jeremy se opřel rukama na obě strany Corinniny malé hlavy a díval se na ni jako hladový vlk. "Co kdybych se rozhodl to ignorovat, abych se jednou pobavil?" Jeremyho mužné tělo zaskočilo Corinne a chystala se zakřičet, když jí zakryl ústa. "Oof!"