Laura vstoupila do sídla Sharpeových a zahlédla Olivii a její adoptivní matku Emmu, jak si povídají na pohovce. Emma, ve svém nejlepším věku, vypadala nezvykle zářivě. Musela to být radost z toho, že se jí po letech hledání vrátila její pravá dcera, za boží milosti. Emma, čtyřicátnice, ale vypadala bezchybně, se dnes zdála nezvykle jasná. Laura byla s rodinou Sharpeových už přes deset let a nikdy ji neviděla tak veselou. Pravděpodobně to souviselo s nalezením její pravé dcery. Po tom všem hledání byla Olivia konečně zpět. Olivia zmizela jako dítě a její rodiče, David a Emma, strávili více než deset let neúnavným hledáním. Jejich radost ze shledání s dcerou byla hmatatelná a dokonce i Lauřina narozeninová oslava, která byla plánována na její počest, se proměnila v uvítací večírek pro Olivii. Aby Emma dohnala ztracený čas s Olivií, dělala pro ni všechno. Každý den brala Olivii na nákupy oblečení a šperků, odhodlaná ji na večírku rozzářit jako vánoční stromeček. Olivia vzhlédla a uviděla Lauru, oblečenou v červených šatech, jak tam tiše stojí. Její jasné oči a dokonalý úsměv, bez jakéhokoli make-upu, vypadaly ohromující jako rozkvetlá růže. Její tvář byla nádherně krásná, osvětlená sluncem, dechberoucí v každém ohledu. Laura byla vždycky nápadná – zvlášť v těch červených šatech. Olivia si pomyslela: "To je otravná ženská! Neříkala jsem jí, ať se drží od červené dál?" Ačkoli svou žárlivost hluboko potlačila, na rtech se jí vytvořil jemný úsměv. "Ahoj, ségra! Máma mi pomáhá vybrat nějaké šperky," řekla Olivia a ukázala obrázek několika kousků, které právě přivezli z klenotnictví. Ukázala na hlavní kousek na titulní straně a zeptala se: "Co myslíš? Je to hezké?" Ve svém minulém životě Laura naletěla na Oliviinu falešnou nevinnost. Ale v tuto chvíli cítila jisté znechucení. Tehdy byla příliš naivní. Když Olivia řekla, že je Laura hezčí, Laura se zbavila veškerého svého oblíbeného oblečení, snažila se vypadat ošuntěle a snášela nespočet posměšků jen proto, aby Olivii udělala radost. Tentokrát se Laura zapřísáhla, že to už nikdy nedopustí. Byla připravena získat zpět všechno, co jí dlužili. Lauřin pohled sklouzl od šperků k jejich ceně a na rtech se jí vytvořil úšklebek. "Přes 17 milionů, co? Ty jsi teda štědrá, mami." Olivia se nemohla ubránit pocitu zmatku. Laura se zdála úplně proměněná, vyzařovala vzduch chladné lhostejnosti, který prosakoval z jejího chování do očí. Snažila se před Emmou rozvířit vody a předstírala nevinnost. "Lauro, jsi naštvaná, protože jsme na tebe nepočkali, abys vybrala šperky?" Emma nesnesla ani náznak toho, že se Olivia cítí ukřivděně. Než mohla Laura odpovědět, odsekla: "Kolik šperků jsme ti za ty roky koupili, Lauro? Tvoje sestra si tam venku hodně vytrpěla, nemůžeš být k ní tentokrát aspoň trochu laskavější?" "Mami, nezlob se na Lauru. Je to všechno moje vina, že jsem se tak zabrala do stylů, že jsem nekontrolovala ceny," Olivia rychle zamávala rukama, její oči se leskly falešnou bezmocí a předstírala, že to chápe. "Je to prostě moc drahé a mně se to ani nelíbí." Emma se podívala na cenovku. 17 milionů nebylo zrovna málo, ale ve srovnání s touhou v očích její dcery, pár milionů nebylo moc po letech odloučení. "Neboj se, my si to můžeme dovolit," řekla Emma s úsměvem a vytáhla telefon. "Jestli se ti to tak líbí, nechám to někomu doručit." "Mami, to je moc drahé!" trvala na svém Olivia. Emma se na ni znalecky usmála. "Klid, mám peníze." Než Alistair zemřel, převedl 20 % akcií společnosti na Davida jako způsob, jak poděkovat rodině Sharpeových za výchovu Laury. Tyto akcie však vstoupí v platnost až poté, co Laura dosáhne osmnácti let a podepíše je. To znamenalo, že se o ni rodina Sharpeových musela řádně starat, protože rozhodnutí o akciích záviselo výhradně na Lauře – podmínka stanovená Alistairem, aby rodinu Sharpeových udržel na uzdě. Kromě toho dal Alistair Davidovi kartu nabitou 700 miliony, určenou jako Lauřin osobní majetek, až dosáhne plnoletosti. Emma tu kartu celou dobu držela. V minulosti si Laura myslela, že ji rodina Sharpeových vychovávala přes deset let a že by měli peníze utrácet volně bez přemýšlení. Ale všechno se změnilo. Laura přimhouřila oči a pomyslela si: "Přinutím je vrátit každý haléř, který utratili z těch 700 milionů."