Laura zamířila do svého pokoje, šperkovnici pevně svírala v ruce a na tváři měla zářivý úsměv. Nebyla to hodnota šperků, co ji tak nadchlo – byla to myšlenka, která za tím dárkem stála, za boží milosti. Se srdcem plným vzrušení vytočila jeho číslo. V momentě, kdy uslyšela Eastonův bohatý, uklidňující hlas, srdce jí poskočilo radostí. "Ahoj," pozdravil Easton. "Děkuji ti za ten náhrdelník," řekla Laura, v jejím hlase se odrážela radost. "Líbí se ti?" zeptal se Easton, jeho tón byl neobvykle jemný, což jí poslalo příjemné mrazení po zádech. "Miluji všechno, co mi dáváš," odpověděla. "Dobře, to je všechno, na čem záleží," řekl Easton, v jeho hlase byl náznak uspokojení. Slyšel radost v jejích slovech a to ho těšilo. "Je to tvůj způsob, jak říct, že se ti líbím?" škádlila Laura, v jejím hlase byl hravý tón. "Na to jsem moc levný," odsekl Easton, jeho ležérní tón zastíral hloubku jeho citů. Laura věděla, že Easton nemá rád přetvářku; myslel to, co řekl. "Všechno od tebe je k nezaplacení," řekla Laura, její hlas byl jemný a upřímný. Věděla, jaká je hodnota toho, když se o ni někdo opravdu stará, a vážila si Eastonovy náklonnosti. "Slyšel jsem, že dnes večer je aukční přehlídka," změnil Easton téma. "Chceš si vybrat šaty společně?" Laura se zasmála: "Ty mě rozmazluješ." Po skončení hovoru si Cedric, který byl v doslechu, nemohl nevšimnout neobvyklé jemnosti, která Eastona ovládla. 'Mohla by to být láska?' pomyslel si. Cedric byl zaskočen. "Pane, nemyslíte si, že se s slečnou Godfreyovou trochu unáhlujete?" Easton ignoroval otázku a místo toho se zeptal: "Jak vypadá?" "Ohromující. Nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl," odpověděl Cedric s upřímným obdivem. Eastonova mysl si vybavila obraz dívky, zatímco prsty kreslil ve vzduchu bezcílné obrazce. "Opravdu chci vidět její tvář..." zamumlal. ***** Velkolepá přehlídka Meredith Vaughn, která se konala jednou za tři roky, už před oficiálním začátkem vřela energií. Bylo vystaveno pouze šest exponátů, ale v místnosti to hučelo číšníky, křišťálové lustry se třpytily nad hlavami a hosté z vyšší společnosti se mísili – média, smetánka a stylové ženy. Tohle byl život, který si Olivia vždycky představovala. Její oči zahlédly Roberta, který vypadal elegantně v bílém obleku. "Mami, jdu pozdravit Robbyho," zvolala, její vzrušení bylo hmatatelné. "Jasně, jdi," odpověděla Emma a sledovala, jak se živá postava její dcery ztrácí v davu. Hlavou jí prolétla myšlenka: 'Co když má Robert k Olivii city?' Rodina Sharpových si po léta udržovala zdání, ale Emma a David se tajně obávali, že Laura do jejich světa nikdy nezapadne. S Oliviiným návratem se rodinná propast jen prohloubila. Kdyby se Robert zamiloval do Olivie, bylo by to ideální – zajistilo by jí to prosperující budoucnost bez Emminých starostí. Olivia v elegantních bílých šatech a s jemným make-upem vyzařovala sebevědomí, jistá si svým šarmem. "Robby! To je překvapení, že tě tu vidím!" pozdravila ho s jasným úsměvem. Robertova tvář se při pohledu na ni rozzářila. I když se Olivia vrátila teprve nedávno, udělala dojem. "Ahoj, Liv! Ty jsi to stihla? Kde je tvoje sestra?" Právě teď myslel na Lauru; pro něj byla Olivia jen okouzlující mladá dívka. "Není s tebou?" zeptala se Olivia a předstírala nevědomost s hravým úsměvem. To Roberta zaujalo. "Je tady na přehlídce?" "Absolutně! Dnes odpoledne dostala náhrdelník a myslela jsem si, že budeš dnes večer s tebou." "Jaký náhrdelník?" zeptal se Robert, jeho zvědavost se stupňovala. Na Oliviiných rtech se objevil lstivý úsměv. Chytila ho na udičku, přesně jak doufala. Ale udržovala svou hru. "Je to nádherný drahokamový náhrdelník v hodnotě 17 milionů – opravdový projev lásky! Byl doručen dnes odpoledne. Musím říct, že trochu závidím Lauřinu pozornému příteli..." Robertův výraz se dramaticky změnil. Přemýšlel si: 'Náhrdelník za 17 milionů, jen tak darovaný? Kdo by mohl být tak štědrý?' Olivia se tím nezabývala. Věděla, že její slova se Robertovými myšlenkami rozletí jako kameny v klidném rybníku. "Pojďme si najít místo, Robby." Laura, která se měla setkat s Eastonem, jejich rozhovor náhodou zaslechla. Věděla, že Olivia nikdy nepromešká příležitost se do něčeho vměšovat. Přistoupil k ní číšník a lehce se uklonil. "Slečno Godfreyová, pan Ryan na vás čeká." Zatímco se dole mísil dav, soukromý pokoj nahoře byl odlehlý. Seděl tam Easton, jeho obočí bylo svraštěné v zamyšlení, jeho profil byl výrazný. V momentě, kdy se dveře otevřely, Lauru k němu přitáhly oči.