ASHLEY. Kráčím chodbou vedoucí k matčině pokoji. Pomalu otevírám dveře a při pohledu na ženu rozvalenou na posteli, s vlasy jí zakrývajícími obličej, se mi na tváři rozlije malý, něžný úsměv. Až moc se snaží postarat se o mě a Vincenta. Srdce mi svírá smutek, když vidím, jak se přepracovává. Proto ji musím udělat hrdou. Potichu za sebou zavřu dveře, abych ji nerušila, a vracím se do svého pokoje.