VINCENT. Oči mám dokořán a zírám na ženu přede mnou, na jejíž tváři se usadil úsměv. Karina je tady. Stojí přímo přede mnou. Karina je v mým zasraným baráku! „Ty mě snad ani nepozveš dál?“ Její smích mě vytrhne z myšlenek a já zavrtím hlavou. Automaticky se otáčím, abych jí udělal místo. Její úsměv se při tom gestu ještě rozšíří a ona vejde dovnitř a zavře za sebou dveře. Cos to sakra udělal, Vinc