Srdce mi zběsile buší v hrudi, zatímco hltám tu stínem zahalenou postavu přede mnou. Zelené oči upřené jen a jen na mě. Knihy, které křečovitě svírám na prsou, se mi zdají těžknout, rty se mi chvějí v marné snaze vyslovit jeho jméno: "Sinclaire?" Vyslovím to spíš jako otázku, a on pustí má ramena a ustoupí zpět do světla. Jeho pohled přelétne mou postavu a pak se ten palčivý pohled opět upře na mě