Naštěstí Olivia neupadla, protože ji Kelvin v poslední chvíli chytil. Všimla si Ethana, jak stojí nedaleko, apatický. Jeho její stav nezajímal. Ale zase si mohl její čin vyložit jako pokus vzbudit v něm lítost. Vzhledem k jeho nenávisti k ní by nečekala, že se bude starat. Byl to Kelvin, kdo se s obavami zeptal: "Paní Millerová, jste v pořádku?" "Jsem v pořádku. Je to asi nízká hladina cukru v krvi." Olivia narychlo vymyslela výmluvu a pak následovala Ethana. Zahrada byla po nočním sněžení celá bílá. Hospodyně nikde nebyly, takže tam nikdo nebyl, aby odklízel sníh. Kvůli krátké chůzi od auta k domu se zadýchala. Olivia bojovala proti větru a sněhu a toužila po teple uvnitř. Ethan stál u dveří s úšklebkem na tváři. "Musím ti to dát. Tvoje herectví se zlepšilo." Tehdy, aby si ho Olivia udržela po svém boku, využila všechny nápady, včetně pláče a vyhrožování, ke kterým by se nikdy nesnížila. Cítila ironii Ethanovy poznámky, ale místo vysvětlování se zasmála. "Díky." Chladně ho obešla, aby se dostala dovnitř, a okamžitě se jí ulevilo díky teplu. Sundala si tlustou vatovanou bundu, nalila si sklenici vody a zlehka se opřela o pohovku. "Takže, rozvedeš se, nebo ne?" "Řeknu ti, až se budu rozvádět. Prozatím budeš bydlet tady." Seděla tam s klidným výrazem v obličeji a pohrávala si s visícími bambulkami na své čepici. "Ethane, požádal jsi o rozvod sedmý den po mém předčasném porodu. Tvá naléhavost mě chvíli mátla, ale konečně jsem to pochopila, když jsem narazila na to dítě, které ti bylo podobné. Chtěl jsi mě co nejdříve opustit, abys mohl založit rodinu s Marinou." S chvějícím se hlasem Olivia pokračovala: "Celý rok jsem tvrdohlavě odkládala tvůj chlad a tvou zradu tím, že jsem si připomínala, jak dobře jsi se ke mně v minulosti choval. Myslela jsem si, že udržování ženy je jen fáze, kterou procházíš, a že já budu vždy tvá manželka. Dokonce jsem si myslela, že máš poměr, protože nejsem dost dobrá. Takže jsem byla připravena se pro tebe změnit a byla jsem ochotna přehlédnout tvé chyby. Když se na to teď zamyslím, byla jsem naprostý idiot. Když sis užíval rodinný čas s jinou ženou a svými dětmi, já jsem na tebe beznadějně čekala v osamělém domě. Trvalo mi rok, než jsem přijala realitu a svou pošetilost. Proto tě nechávám jít. Hledej své štěstí nebo si založ novou rodinu; to není moje věc." Olivia vstala a klopýtavě se vydala k němu, po tvářích jí stékaly slzy. Zastavila se před ním a zkoumala klid, který vyzařoval. Seděl vzpřímeně a bez výrazu, působil impozantně, jako přísný třídní učitel, který se každou chvíli rozzuří. V minulosti si svůj chlad vyhradil jen pro cizí lidi a choval se k ní něžně. Než se nadála, stala se pro něj cizincem. Už neměla důvod se ho držet. Se svěšenou hlavou Olivia promluvila se vzácným zoufalstvím: "Měli bychom se navzájem pustit. Co na to říkáš?" Při zaslechnutí té prosby mu bylo trochu líto a všiml si vyčerpání v jejím výrazu, jako pevná hráz, která po mnoha letech odolávání divokým vodám povolila. Rozpadla se na kousky, rozpadla se a zmizela v povodních. Vzdát se bylo mnohem snazší než stát si za svým. Nikdo nevěděl, jak dlouho odolávala výzvám, než se vzdala své víry. Olivia měla ale pravdu. Ethan chtěl rozvod jako pomstu a také proto, aby legalizoval postavení svých nemanželských dětí. Ethan byl překvapen, když zjistil, že není tak šťastný, jak očekával, když se ho Olivia po roce vzdala. "Vzdát se tebe? Sny! Od dnešního dne budeš bydlet tady. Pamatuj si, že jsi navždy moje!" Olivii slzy kapaly Ethanovi na obličej, což ho zasáhlo její smutkem. Frustrovaně vytáhl telefon a ukázal jí fotku Keitha v sanitce. "Pokud s ním zůstaneš v kontaktu, jeho rodinu brzy potká stejný osud. Olivie, raději zapomeň na to, že budeš žít svobodný život." "Ty hajzle! Měl jsi jít po mně! Proč jsi ublížil Keithovi?" Olivia ho chtěla uhodit, ale on ji chytil za zápěstí. S ošklivým pohledem v očích zavrčel: "Opravdu se o něj staráš. Nezapomeň, že jsi stále paní Millerová, dokud se nerozvedeme." "Já…" Než stihla Olivia něco říct, Ethan ji zvedl do náruče. Byl zaslepen hněvem, když ji hodil na postel. Naštěstí dopadla na měkkou postel vyrobenou na míru, kterou si objednala, a nezranila se. I tak viděla hvězdičky po hrubém zacházení. Bylo jí špatně, sesunula se na postel a s hrůzou na něj zírala. Netrpělivě si uvolnil kravatu, jako by byl posedlý démony. Potom k ní přišel s krutým úsměvem. "Liv, byla jsi s ním pár dní, že? Spal s tebou?" Zněl zvrhleji, když zmínil její přezdívku, kterou už nějakou dobu nepoužíval. Po kůži jí naskočila husí kůže. Ethan byl jako spoutaná bestie, připravená se kdykoli utrhnout a vrhnout se na ni. Zavrtěla hlavou a vysvětlila: "Jsme jen přátelé. Náš vztah není tak špinavý, jak naznačuješ." "Špinavý? Ha!" Ethan se ušklíbl a táhl Olivii za nohy. Bojovala proti nevolnosti a snažila se vymanit, ale byli jako David a Goliáš. Netušila, že Ethan už pár dní pořádně nespal, protože ji všude hledal. Hnán nenávistí zoufale potřeboval uvolnit své potlačované emoce. Sundal jí boty a ponožky. Po roce bez sexu mezi nimi cítil, jak v něm stoupá neovladatelná touha, která se odrážela v jeho očích. Olivia ten pohled příliš dobře znala a prosila ho roztřeseným hlasem: "Ne, Ethane. Nemůžeš…"