Neilovi se točila hlava, když sluneční světlo pronikalo žaluziemi a dopadalo mu přímo do obličeje. Nezdvihl hlavu z polštáře ani neotevřel oči, jen tápavě přejel rukou po posteli a hledal telefon. Poté, co ho prohledal pod všemi polštáři a v zamotaných peřinách, se vzdal. Z břicha se mu vydralo hlasité povzdechnutí, když se otočil, aby se podíval na noční stolek, a okamžitě litoval, že udělal tak prudký pohyb. Ani tam telefon nebyl, ale zahlédl levné budíky. 11:32. Vyskočil rovně, tentokrát už neovlivněn doznívajícím alkoholem. Jak se sakra mohl takhle zaspat? V hlavě se mu honily myšlenky, jak se snažil vybavit si detaily z předchozí noci. Vzpomněl si, jak vystoupil z letadla, dostal se do pokoje, a pak ho Dominic unesl do nějakého hloupého nočního klubu, baru nebo čeho. Pamatoval si, že pil… hodně. Promnul si čelo a zatáhl za své krátké tmavé vlasy. Bolí ho hlava. Proč tolik pil? Jak se dostal zpátky do hotelového pokoje? Nebyl tam s ním někdo? Přitáhl si kolena a opřel si o ně lokty, jak se snažil vzpomenout si na detaily noci. Smích a flirtování v hale byly rozmazané, zběsilé líbání ve výtahu ještě víc. Ten spěch do pokoje a ze všech šatů, jen sen. Ale nebyl, že ne? Nic z toho se mu nezdálo. Hlavou mu prolétl záblesk nádherné blondýnky, která ho oslovila v baru. Začátek noci se vrátil v plné síle. Marie! Ano. Vrátila se s ním poté, co celou noc protančili. Vzpomněl si na její úsměv, ty oči, to tělo. Podíval se na prázdnou stranu postele, pak dolů na své oblečení, které tvořilo stopu od dveří ložnice k posteli. Neviděl žádné červené šaty ani nic, co by naznačovalo, že Marie vůbec kdy byla tady. Možná se sprchovala a smývala ze sebe zbytek noci. Při pomyšlení na ni ve sprše jeho tělo zareagovalo a usoudil, že by se k ní měl přidat, nemá smysl plýtvat vodou, že? Přistoupil k koupelně a dveře byly dokořán a světlo zhasnuté. Tam není. Vyšel z ložnice do obývacího pokoje apartmá. Slyšel jen tikot hodin na zdi. Vešel do kuchyně, ignoroval fakt, že by ji tam slyšel, a byl dokonce překvapen, že je prázdná. Sevřelo se mu obočí, když se po střešním apartmá pohyboval úplně nahý. Možná musela odejít, a tak mu nechala vzkaz nebo něco? Vrátil se do ložnice a podíval se na oba noční stolky a dovnitř. Nic. Přešel k patě postele a prohrabal se svým oblečením. Nic. Prohledal celé apartmá, kancelářskou část, kuchyň, koupelnu, všude. Nikde nebyl žádný vzkaz ani nic. Není možné, aby ho opustila bez slova. Není šance. Zaslechl zvonění telefonu z ložnice a spěchal ho najít. Následoval vyzvánění do prostoru mezi postelí a nočním stolkem a srdce mu bušilo. Určitě jí v nějakém okamžiku dal své číslo. Možná mu volala, aby mu dala vědět, že musela odejít, ale brzy se uvidí? Strčil ruku do malého prostoru a snažil se posunout telefon směrem k otvoru, dokud nevyskočil a nespadl lícem nahoru na podlahu. Zvedlo se mu obočí a na okamžik se mu zastavilo srdce, dokud se nepodíval dolů a na obrazovce neuviděl Dominicovo jméno. Zmizel mu úsměv z tváře. Povzdechl si, zvedl telefon a zvedl ho. "Jo?" "Kde sakra jsi byl?" zařval Dominic a Neil odtáhl hlavu od reproduktoru. Za normálních okolností by nikomu nedovolil, aby s ním takhle mluvil. Dom měl štěstí, že jsou přátelé už od dětství: "Volám ti celé ráno, kámo. Nejdřív mě necháš na holičkách v klubu, pak nezvedáš ten zatracený telefon, co se sakra děje?" "Dominicu, teď to nepotřebuju," řekl Neil a posadil se na postel. Dal telefon na hlasitý odposlech a šel ke svým zprávám, doufal, že mu Marie možná poslala zprávu. Uviděl červenou bublinu s více než pětadvaceti zprávami a srdce se mu rozbušilo. Pořád byla šance. "Frankie volal. Plymetrix souhlasil s vyrovnáním." Dominicova slova mu vletěla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Neil zadržel dech, otevřel zprávy a projel je. Bylo tam několik od jeho právníka Frankieho, jeho otce Nicka a Dominica. To bylo všechno. Nic jiného. Opřel se zpět, opřel záda o plyšové čelo postele a přikryl se dekou, jako by ho Dom v tu chvíli viděl. Cítil se… trapně. "Souhlasili se čtyřiceti pěti miliony," řekl Dominic, ale to ani nestačilo na to, aby se Neil staral. Jeho mysl se soustředila na Marii. Pořád cítil její sladkou vůni na prostěradlech. Co se to sakra děje? Žena ho nikdy, nikdy, nikdy předtím nenechala bez slova. Obvykle byl on ten, kdo odešel dřív, než se žena probudila, aby ji už nikdy neviděl. A teď ho následky jeho minulých prohřešků pleskly do obličeje. Ten pocit, když se probudíte v prázdné posteli a nenajdete žádnou stopu po osobě, se kterou jste právě sdíleli intimní noc, není dobrý pocit a okamžitě se mu udělalo líto všech žen, kterým to kdy udělal. Zíral na levný obraz visící na zdi naproti pokoji a začal se sám sebe ptát. Bylo to jeho vzhledem? Možná mu nepřipadala dost atraktivní? Byl ten sex tak špatný? Myslím, že oba byli dost opilí. Možná usnul dřív, než se to stalo? Ne, pamatoval si, že se její tělo cítilo jako v nebi. Tak co se děje? "Haló?" Dominicův hlas zahřměl z reproduktoru a vrátil Neilovu pozornost zpět do přítomnosti. "Fajn," řekl, víc ze sebe nedokázal dostat. "Fajn? Vážně, Neile? Jsi v pořádku, kámo?" Dominic znal Neila lépe než kdokoli jiný. Nebylo to poprvé, co měli právní problémy se společnostmi, a Neil vždycky našel způsob, jak se vyhnout placení vyrovnání. Proto platil Frankiemu slušný plat. Ale dnes to bylo jiné, nestaral se. Všechno, na čem mu záleželo, bylo najít Marii. Věděl, že je hloupé se tak cítit. Ale těch čtyřicet pět milionů nehrálo roli. Byla to kapka v moři. Navíc si to ty postižené ženy stejně zasloužily. "Jsem v pohodě, Dome. Zaplať vyrovnání a zruš tu společnost. Potřebujeme vymazat všechny ty sračky z názvu naší společnosti, jak jen to půjde. Zbav se všeho, co spojuje Plymetrix s Visionetworks, zavolej Frankiemu a řekni mu, ať nás stáhne z dohody s Lifewheels." "Neile, jsi blázen? Lifewheels je dohoda minimálně za miliardu dolarů. Co se do tebe sakra dneska ráno dostalo? Měl bych tě přestat brát na pití, s kocovinou nemyslíš jasně," řekl, trochu moc chytře na Neilův vkus. "Drž hubu, Dominicu. Moje myšlení je v pořádku, děkuju ti moc. Musíme se dostat z lékařské sféry. Je tam příliš velká odpovědnost. Zrušte dohodu s Lifewheels a pak nám najděte další společnost, kterou tady převezmeme." "Tady? V San Franciscu?" "Koktal jsem?" vyplivl Neil do reproduktoru, naštvaný na svého přítele. Nebo to možná bylo tím, že mu ta žena utekla, přelstila ho, cítil se jako blázen. Ať tak či onak, neměl teď trpělivost na Domovy sračky. "Dobře, Neile, ty jsi šéf," řekl a jeho slova byla plná sarkasmu. "Sakra jo," odsekl Neil a zavěsil telefon. Musel s Dominicem souhlasit, ale nechoval se jako obvykle. Být bezohledný měl v povaze. Průměrný divák by si myslel, že má dobrý život, ale bylo těžké být Nathanielem Townsleym. Nosit jméno Townsley bylo obrovská čest a naopak ještě větší břemeno. Ne že by se Neilovi nelíbil jeho život, sakra, pro to se narodil. Ale nebylo snadné být synem majitele a zakladatele největší světové poradenské agentury Townsley Consultants. Tlak na něj byl vyvíjen od chvíle, kdy se vyklubal z matčina lůna s penisem mezi nohama. Je možné, že by na Neila táta byl stejně tvrdý, i kdyby se z něj vyklubala holka, ale to je nepravděpodobné. Tím, že zdědil otcovy tmavé vlasy a modré oči, se v rodinném žebříčku posunul ještě výš a označil ho za dalšího Nicholase Townsleyho, miliardáře ve velkém. Ale jeho otec nebyl hloupý. Nechtěl jen tak předat společnost Neilovi. Věřil v tvrdou práci, odhodlání a zajistil, aby se jeho syn nestal jedním z těch miliardářských spratků, o kterých se píše v médiích. Neil měl ale jiné plány. I když byl skvělý v poradenství, nenáviděl každou minutu a myslel si, že by svůj čas lépe využil převzetím těchto společností místo toho, aby se je snažil napravit a připravit na úspěch. Tak si řekl, proč neudělat obojí? Půjde do společností, které se obracejí na jeho otce s žádostí o pomoc, odkoupí je a pak najme otcovu společnost, aby uklidila dům. Win-win pro oba. Spoluprací s otcem si vydělal vlastní miliardy a nemusel se spoléhat na otcovy peníze. Brzy se přestal spoléhat pouze na podniky, které se obracely na jeho otce s žádostí o pomoc. Dominic byl také žralok a pomáhal mu najít další společnost s velkými nápady a ještě většími problémy. Čím víc problémů podnik uvnitř čelil, tím snáz je bylo přesvědčit, aby prodali, bez ohledu na to, jak blízko ke společnosti měli nebo kolik hodin tvrdé práce věnovali budování od základů. Prodej Neilovi a zbavení se problémů bylo pro většinu z nich úlevou a byli rádi, že mají po dramatu a stresu. Za normálních okolností by stres z řízení podniku nebyl Neilův problém, ale tentokrát se jeho otec špatně rozhodl. Měli nechat odejít generálního ředitele Plymetrix a najmout někoho nového, ale zlenivěli. A teď Neil za tu chybu platil. Proto musel odjet z New Yorku, aby se držel stranou a co nejvíc se držel mimo média. Navrhl dlouhou dovolenou v San Franciscu, což bylo poslední místo, kde by ho doma někdo hledal. Měla to být dovolená. Způsob, jak se dostat pryč od všeho toho zmatku. Ale nemohl Marii dostat z hlavy. Jasně, byl opilý jako doga, ale to nezabránilo tomu, aby její vzpomínka byla v jeho hlavě jasná jako den. Díval se z okna svého střešního apartmá, v dálce Golden Gate Bridge, a přemýšlel, jestli ji ještě někdy uvidí. Jedna věc byla jistá, neplánoval zůstat v Kalifornii, ale teď neplánoval opustit Silicon Valley, dokud nenajde Marii, ať už to bude trvat jakkoli dlouho. *** "Potřebuju ty informace dneska ve schránce. Ne zítra, ne pozítří. Dneska, rozumíš?" řekl Neil a držel konec mobilního telefonu těsně u rtů. Měl sevřenou čelist, jako obvykle, a díval se na hromadu dokumentů rozložených na stole, pak se podíval z okna obývacího pokoje. Nadýchané bílé mraky, které se jemně vznášely po stále se stmívající obloze, byly v ostrém kontrastu s jeho emocemi. V tu chvíli měl pocit, jako by se v něm blížila bouřka. "Ano, pane. Hned to bude, pane," ozval se hlas z druhého konce telefonu. Neil prudce stiskl ukazováček na červené tlačítko a hodil telefon na stůl. Vstal, povolil si kravatu a zamířil k výklenku u kuchyně, kde na něj čekal malý mokrý bar. "Calvine?" zeptal se Dominic, aniž by zvedl pohled od notebooku. Neil se podíval jeho směrem, než vstoupil za bar a našel sklenici. Postavil křišťálový pohár s cinknutím na mramorovou desku, popadl láhev Buton Dry Ginu, odšrouboval uzávěr a nalil si panáka. "Proč musí být každý idiot v New Yorku zaměstnán mnou?" řekl, sevřel sklenici v ruce a zakroužil s alkoholem, než zaklonil hlavu a vypil alkohol. Zašklebil se nad pálením v krku, než odložil sklenici a nalil si další. Po včerejší noci asi pití nebyl dobrý nápad, ale nestaral se o to. "Promiň, ale to mě uráží," řekl Dominic a stále se nedíval od notebooku, který mu ležel přes jednu z jeho dlouhých, štíhlých nohou, kterou měl překříženou přes druhou. Neil zvedl jeden koutek úst a zvedl sklenici k rtům. "Neměl bys. Jsi vůdce idiotů," řekl, zasmál se do sklenice, než vypil panáka. Dominic přestal cvakat na klávesnici a poprvé od příchodu do hotelového apartmá se podíval na Neila, oči měl sklopené a rty stažené. Neil se tvářil, jako by právě neurazil svého nejlepšího přítele, ukázal na láhev ginu v ruce a zvedl obočí. "Ne, díky, ty hlupáku," řekl Dominic a vrátil pozornost zpět na obrazovku. Neil se zahihňal a zašrouboval uzávěr zpět na láhev. Den už byl dost stresující, ale pro Neila to nebylo nic neobvyklého. Vysoký stres zvládal. Problém měl s neschopností, zvlášť když se někdo chlubil tím, jak je v něčem dobrý. Pokud někdo dobře mluví, měl by i dobře chodit. Neil si rozvázal kravatu kolem krku a nechal ji volně viset kolem ramen. Rozepnul si několik horních knoflíků na košili a odhalil tak přiléhavé tílko pod ní. Přešel k oknu a nechal se unést všemi těmi třpytivými světly dole. Někde tam uprostřed veškerého městského ruchu byla Marie. Celý den ho pohlcovaly myšlenky na ni, takže se nemohl soustředit na práci. Zrušit společnost bylo těžší než ji koupit a zbavit se důkazů bylo ještě horší. V žádném případě nedovolí, aby se Visionetworks zapletly do debaklu s Plymetrixem. O to se postará. Ale myšlenky na Marii hrozily, že ovládnou jeho rozumné korporátní úvahy a donutí ho, aby přestal s tím, co dělal, a využil veškerý dostupný majetek, za který by mohl zaplatit, aby ji našel. Pořád nemohl pochopit, jak se jí podařilo vyklouznout bez jediného slova. Bylo to něco, co řekl? Nebo udělal? Nebo možná něco, co neudělal? "Bingo," řekl Dominic a Neil se otočil na patě, aby se na něj podíval. "Forward. To je ono." Neil s tichou trpělivostí čekal, až Dominic upřesní, ale on jen seděl, jeho hnědé oči upřené na Neila s tím hloupým ovčím úsměvem na tváři. Všiml si, že se Dominic potřebuje oholit, a jeho zaprášené hnědé vlasy, které byly dole krátké, ale nahoře delší, byly mastné a rozcuchané. Jeho pomačkané námořnické tričko s véčkovým výstřihem mu volně viselo přes jeho štíhlou postavu a ladilo s jeho kostkovanými pyžamovými kalhotami. Nepochybně přiběhl přes chodbu do Neilova apartmá, aniž by se obtěžoval osprchovat, jakmile se s Neilem ráno spojil. Neil se divil, jestli si vůbec vyčistil zuby, které teď ukazoval. Protočil očima, když si uvědomil, že Dom nepustí páru, dokud se na to Neil nezeptá. Byl tak otravný. "Co je to?" "Forward," řekl, seděl tam zase s tím úsměvem a Neil zamračil obočí, ale nic neřekl. Namočil hlavu do sklenice s ginem a zvedl obočí na Doma. Dva si můžou hrát tu hru. Dominic protočil očima a povzdechl si: "Požádal jsi mě, abych ti našel společnost, a já ti ji našel." Neil dopil gin a postavil sklenici na roh stolu: "A?" "Je to malá technologická společnost vlastněná třemi lidmi, kteří jsou připraveni prodat, zjevně skupina přátel." To byla hudba pro jeho uši. Z mnoha, mnoha společností, které převzal, věděl, že skupina přátel nikdy nevytvoří dobré obchodní partnery. Proto Dominicovi nebylo dovoleno být spolumajitelem jeho podniku. Jen zaměstnanec, a to dobře placený. Tímto způsobem, kdykoli chtěl odejít, mohl a nebyly by žádné zlé pocity, nic k rozdělení nebo zjištění. A pro ně to fungovalo dobře. Dominic vždy tvrdil, že nechce mít bolesti hlavy s vlastnictvím podniku, příliš velký tlak. Bude vlastnit akcie, ale to bylo asi tak všechno. Zdálo se, že si užívá, že dostává sedmimístné platy ročně, cestuje po světě a paří se svým nejlepším přítelem. Kdo by nechtěl? Všechny výhody vlastnictví podniku bez veškeré odpovědnosti. Neil Dominicovi někdy záviděl. Někdy. Neil přešel zpět ke stolu a sedl si do plyšového koženého křesla. Opřel se a zkřížil ruce před tělem a položil lokty na opěrky. Hluboce se nadechl a podíval se na Doma, který sledoval každý jeho pohyb. Po několika dalších okamžicích ticha se naklonil dopředu a položil lokty na stůl. "Chci, abys zjistil všechno, co můžeš o Forwardu, a abys mi do pátku předložil zprávu."