„Ježíšikriste,“ zaklel Adrian, když jsem pomalu podřezávala muži hrdlo a jeho krev mi pokrývala ruce. S nemocným, pokřiveným úsměvem na tváři jsem sledovala, jak se mu oči pomalu protočily a život z nich vyprchal. „Zapomněla jsem, jak moc jsi v hlavě zpackaný.“ Zasmála jsem se a přešla k umyvadlu, abych si umyla ruce a vyčistila a vydezinfikovala nůž. „Jak si sakra myslíš, že jsem přežila poslední