Juliana stála vedle mě, když jsem dával její skromné ​​věci do kufru auta. Po snídani jsem ji odvezl do klubu pro věci z jejího pokoje. Neměla toho moc – většinou jen spodní prádlo. Měla asi šest nebo sedm košil, pár džínů, kraťasy a šaty, ale to byl veškerý její šatník. Což znamenalo, že jsem ji musel vzít na nákupy. To ale muselo počkat, protože jsme se měli asi za třicet minut sejít s právníkem