Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a s vrčením jsem vstala z postele, vytáhla si džíny a šla ke dveřím, abych je otevřela. Letuška zrudla v okamžiku, kdy na mě upřela zrak. „Ehm, už přistáváme, pane Jacksone,“ informovala mě. „Díky,“ zavrčela jsem. Zavřela jsem dveře a dooblékla se, než jsem vzbudila Julianu. Byla omámená – z pásmové nemoci – takže její pohyby byly pomalé a trochu nedbalé. „Pojď,