Nedovolí mi pustit ruce, ani mi nevytáhne ptáka, a vědomí, že to, po čem tak zoufale toužím, je tak blízko, a přesto nedosažitelné, mě dohání k šílenství. „Prosím,“ prosím. „Potřebuju se tak moc udělat. Nemáš tušení, jak moc to potřebuju.“ Hluboce se zasměje a prudce přitiskne boky ke mně, až při té síle nárazu a pocitu, jak mě jeho velký pták zasahuje ještě silněji, zalapám po dechu. „Myslím, že