WESTON "Jsem rád, že jste se konečně uráčil dorazit, pane Vaughne." Usmívá se, ale je jasné, že tím skrývá svou frustraci… nebo se o to alespoň snaží. Ruce má pevně sepjaté před sebou, drobná ramena napjatá, bradu mírně vystrčenou. "Co? Tentokrát na mě nemáte kafe, které byste mi vylila?" Je zjevné, že ji můj komentář vůbec nebaví. "Někteří z nás mají důležitou práci, kterou nelze jen tak přesunou