Pravda byla, že se s ním upřímně zdráhala mluvit o penězích, ale zdálo se, že je teď na konci svých sil. Takže se na to mohla jen připravit. Rebeka byla tak zabraná do svých myšlenek a byla zcela ponořena do svého vlastního světa, dokud se nerozsvítily pouliční lampy a svět venku neztmavlo. Nicméně Zayne ještě nebyl doma. Rebeka měla pocit, jako by tam seděla velmi dlouho. Podívala se ven a lehce se zamračila. Zpočátku mu chtěla zavolat, ale po krátkém zamyšlení to vzdala. Zkoušela to už dříve, ale neměl rád, když ho někdo ruší. "Zoey, já se najím první." Ve skutečnosti Rebeka neměla na jídlo vůbec náladu, ale když pomyslela na dítě, uvědomila si, že se k němu nemůže chovat nespravedlivě. Ale jen po několika soustech Rebeka nemohla sníst další sousto. Bylo dvanáct hodin po půlnoci a Rebeka stále seděla na pohovce a čekala. Náhle uslyšela, jak někdo otevírá dveře. Ve dveřích se brzy objevila vysoká a statná postava. Rebeka se původně opírala o pohovku. Probudil ji zvuk otevírání dveří, a proto se okamžitě posadila. Byl to on. Byl doma. Rebeka se okamžitě posadila. "Zayne, jsi zpátky?" "Hmm. Proč nespíš?" Zayne se lehce zamračil, zdál se být trochu netrpělivý. "Čekala jsem na tebe. Mám ti něco říct." Rebeka slyšela v jeho slovech frustraci. Úzkostlivě zatínala pěsti. "Jsem velmi unavený. Promluvíme si o tom zítra." Zayne vypadal velmi unaveně a zdálo se, že ji vůbec nechce poslouchat. Rebeka věděla, že tohle je její jediná šance, protože Zayne bude následující den zaneprázdněnější. "Budu rychlá. Zayne, můj otec ručil za dluh jiné osoby. Teď ta osoba utekla a věřitelé přišli za mým otcem a žádají sedm set sedmdesát tisíc dolarů. Je teď v koncích. Mohl bys mu pomoct?" Rebeka mu spěšně vyprávěla o podrobnostech incidentu. Poté se na něj dychtivě podívala. Upřímně řečeno, pro rodinu Summersových to byla přemrštěná cena, ale pro Zayna to byla jen malá suma peněz. "Rebeko, myslíš si, že moje peníze rostou na stromech?" Zayne odhalil sarkastický úsměv. Jeho slova zněla jako dýka a probodla jí srdce. Zvedla hlavu a podívala se Zaynovi do očí. Ten pár černých očí byl neproniknutelný. Teď, když stál proti ní, byly jeho oči velmi odměřené. I když byli manželé tři roky, nikdy mu doopravdy nerozuměla. Zdálo se, že je to jen ona, kdo se usilovně snaží udržet toto manželství. "Zayne, můžu si to od tebe půjčit? Můj táta je teď v nemocnici. Můžu ti to v budoucnu splatit?" Rebeka zněla, jako by ho téměř prosila. Nezbyly jí žádné možnosti. Kdyby měla jiný způsob, nehledala by u Zayna pomoc. "Zayne…" Když viděla, že mlčí, Rebeka si nemohla pomoct a oslovila ho. Zayne vypadal chladně, bez náznaku citu. "Každý by měl zaplatit cenu za to, co udělal."