Celine Tateová zjistila, že ji manžel, Adam Alvarez, podvádí. Ta druhá žena byla studentka vysoké školy. Dnes měl Adam narozeniny. Celine strávila celý den přípravou speciální večeře. Vtom mu zavrněl zapomenutý telefon s textovou zprávou. Zvedla ho a uviděla zprávu od té studentky. "Spadla jsem, když jsem brala dort. Tak to bolí… Vzlyk…" V příloze byla fotka – žádná tvář, jen nohy. Žena měla vytažené bílé ponožky s černými botami s kulatou špičkou. Modrobílou sukni si vytáhla tak akorát, aby odhalila své dlouhé, bezchybné nohy. Její světlé koleno bylo viditelně zarudlé od pádu. Mládí a svěžest její postavy spojená s jejími koketními slovy nesly nádech zakázaného půvabu. Říkalo se, že bohatí podnikatelé mají tendenci upřednostňovat tento typ při výběru milenky. Celine sevřela telefon tak silně, až jí zbělely klouby. Brzy přišla další zpráva. "Pane Alvarezi, setkejte se se mnou dnes večer v hotelu Elysian. Chci oslavit vaše narozeniny." Byly Adamovy narozeniny a jeho milenka pro něj naplánovala oslavu. Celine popadla kabelku a zamířila rovnou do hotelu Elysian. Musela tu ženu vidět na vlastní oči. … Když Celine dorazila do hotelu, byla připravená vtrhnout dovnitř. Ale než to stačila udělat, zahlédla své rodiče, Haydena Tatea a Lucy Garciaovou. Šokovaná k nim přistoupila. "Tati, mami, co tady děláte?" Ti dva na chvíli zamrzli a pak si vyměnili pohledy. Jejich oči těkaly, když řekli: "Ach, Celine, tvoje sestra se vrátila ze zahraničí. Přijeli jsme ji sem vysadit." Carly Tateová? Skrz lesklé okno od podlahy až ke stropu Celine zahlédla Carly uvnitř. Okamžitě ztuhla. Carly měla na sobě tu samou modrobílou sukni z fotky. Takže ta vysokoškolská dívka byla její sestra. Carly byla vždycky kočka, oslavovaná jako "Šarlatová růže" Mercity. Zejména její nohy byly legendární. Byly nejkrásnější v celé Mercitě. Muži je prakticky uctívali. Nyní ty slavné nohy okouzlily Adama. Celine se téměř zasmála absurditě toho všeho. Otočila se k rodičům. "Takže jsem se to dozvěděla jako poslední." Haydenův obličej se křečovitě zkroutil. "Celine, panu Alvarezovi jsi se nikdy nelíbila." Lucy se přidala: "Přesně tak. Víš, kolik žen v Mercitě by se zabíjelo, aby s ním mohly být? Lepší tvoje sestra než nějaká cizinka." Když to Celine uslyšela, zatnula pěsti. "Já jsem taky vaše dcera!" S tím se otočila na patě a odešla. Vtom se za ní ozval Lucyn hlas. "Celine, řekni mi něco. Dotkl se tě někdy pan Alvarez?" Celine se zastavila v půli kroku. Hayden ostře řekl: "Nechovej se, jako bychom ti něco dlužili. Tenkrát byli pan Alvarez a Carly pár, na který se všichni dívali. Požádali jsme tě, abys ses za něj provdala jménem Carly poté, co upadl do kómatu po autonehodě." Lucy si Celine pohrdavě prohlédla. "Podívej se na sebe, Celine. Tři roky jako žena v domácnosti, běháš kolem manžela. Mezitím je Carly primabalerína – pravá labuť. A ty? Jsi jen taková malá šedá kachnička. Buď rozumná a vrať pana Alvareze Carly." Ta slova zasáhla Celine jako nůž do srdce. Zamrkala, aby zahnala slzy, otočila se a odešla. … Než se Celine vrátila do vily, už byla tma. Dala hospodyni, Sofii Dotsonové, den volna. Dům byl prázdný, bez světel, takže byl chladný a opuštěný. Celine seděla sama ve tmě u jídelního stolu. Stůl byl prostřený hostinou, ale jídlo už dávno vychladlo. Její domácí dort ležel nedotčený s nápisem "Všechno nejlepší, miláčku". Celine na něj zírala, oči jí pálily. Připadalo jí to jako krutý žert, stejně jako její život. Adam a Carly byli vždycky pár, na který se v jejich kruzích všichni dívali. Všichni věděli, že Carly, Šarlatová růže, je Adamovo srdce a duše. Ale před třemi lety náhlá autonehoda uvrhla Adama do kómatu a Carly zmizela beze stopy. Rodina Tateových přivedla Celine z venkova a donutila ji, aby si vzala komatózního Adama. Když zjistila, že muž ležící v té nemocniční posteli je Adam – muž, kterého vždycky milovala – neváhala. Vzala si ho bez rozmýšlení. Po svatbě zůstal Adam tři roky v kómatu. Během té doby se o něj Celine neúnavně starala a nikdy ho neopustila. Vzdala se chození ven a stýkání se s lidmi. Soustředila se pouze na jeho uzdravení. Stala se ženou v domácnosti oddanou jen jemu. Nakonec ho její oddanost přivedla zpět k životu. Celine zapálila svíčky na dortu zapalovačem. Slabá záře blikala a vrhala její odraz do zrcadla před ní. Podívala se na sebe – na ženu v domácnosti v nudných černo-bílých šatech. Byla bez života, nudná a nevýrazná. Mezitím se Carly rozvinula v primabalerínu. Byla mladá, energická a krásná. Celine byla ošklivé káčátko, zatímco Carly labuť. Po probuzení Adam opustil ošklivé káčátko a vrátil se k labuti. Takže její oběť za poslední tři roky byla k ničemu. Adam ji nemiloval, ale ona milovala jeho celým svým srdcem. Říkalo se, že ten, kdo se zamiluje jako první, v tom vztahu vždycky prohrává. A dnes ji Adam nechal prohrát všechno. Oči se jí zalily slzami a sfoukla svíčky. Dům se ponořil zpět do tmy. Vtom noční oblohu prořízly světlomety, když Adamův Rolls-Royce Phantom vyjel na příjezdovou cestu a zaparkoval. Celine se rozbušilo srdce. Vrátil se. Myslela si, že se dnes večer nevrátí domů. Brzy se vchodové dveře vily otevřely. Vysoká, pohledná postava vstoupila dovnitř a přinesla s sebou chlad nočního vzduchu. Adam byl doma. Rodina Alvarezových byla v Mercitě už dávno královská. Adam, dědic rodiny Alvarezových, byl od dětství obchodní zázrak. V 16 letech získal dva magisterské tituly z prestižní Haffardovy univerzity. Než dosáhl dospělosti, jeho první společnost způsobila rozruch na Finance Street. Nyní seděl v čele Alvarez Group a byl korunován nejbohatším mužem Mercity. Adam vešel dovnitř svými dlouhými nohami. Jeho hlas byl hluboký a příjemný, ale odměřený. "Proč jsi nerozsvítila světla?" Mávnutím ruky rozsvítil nástěnné světlo. Ostré světlo způsobilo, že Celine zamžourala. Když znovu otevřela oči, podívala se na Adama. Měl na sobě ručně šitý černý oblek, dokonalý v každém ohledu. Jeho dokonalé proporce a královský vzduch z něj dělaly objekt touhy mnoha žen. Celine na něj pohlédla. "Máš narozeniny." Adamův obličej byl maskou lhostejnosti. Jeho oči líně přejely po stole. "Neztrácej čas. Narozeniny neslavím." Celine se ušklíbla a zeptala se: "Ty neslavíš narozeniny, nebo je jen nechceš slavit se mnou?" Adam jí sotva věnoval pohled, jako by s ní nechtěl ztrácet čas. "Mysli si, co chceš." Beze slova se otočil a zamířil ke schodům. To byla vždycky jejich dynamika. Bez ohledu na to, jak moc se snažila, se k němu nemohla přiblížit. Celine vstala a podívala se na jeho lhostejná záda a řekla: "Dnes máš narozeniny. Chtěla bych ti dát dárek k narozeninám." Adam se nezastavil ani se na ni nepodíval. "Nepotřebuju ho." Celine se znovu usmála. "Rozveďme se, Adame." Adam už položil jednu nohu na schody, když se náhle zastavil. Otočil se na patě a jeho hluboké oči se upřely na ni.