Rebecca se pomalu posadila na posteli. Poté se dotkla svého břicha. Ačkoliv bylo v tuto chvíli ještě ploché, cítila existenci dítěte. Vstala a šla do koupelny. Než vyšla ven, umyla se a převlékla. Poté odtáhla těžký závěs a vyšla na balkon v pokoji. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Náhle se v jejím zorném poli objevila postava. Byl to Zayne, který se právě vrátil z cvičení. Ačkoli měl na sobě sportovní oblečení, chladný temperament kolem něj stále dokázal vyvolat pocit vrozeného chladu a odměřenosti. Vypadal, jako by zakazoval komukoli se k němu přiblížit. Za boží milosti. Zdálo se, že Zayne vycítil, že ho někdo sleduje, a tak se otočil a zjistil, že se dívá do Rebečiných očí. S lehkým zamračením nasadil chladný výraz. Rebecca cítila, že se Zayne změnil, ale na chvíli si nemohla vzpomenout, která jeho stránka se změnila. Rebecca se vrátila do obývacího pokoje a zjistila, že Zoey připravila snídani. Zoey byla v domě správkyní a obvykle se starala o domácí práce. Snídaně byla bohatá. Ale Rebecca neměla dobrou chuť, a proto si dala jen trochu mléka a vejce. Za chvíli přišel Zayne. "Pojď se nasnídat." Rebecca se chopila iniciativy a pozdravila ho. "Hmm." Odpověděl jí jen jednoslovně. Poté si přitáhl židli a posadil se naproti ní, než začal pomalu snídat. Byl dobře vychovaný a během jídla zůstal potichu. Bylo potěšením ho sledovat, jak jí. Přesto Rebecca v tu chvíli neměla dobrou náladu. Byla vnitřně velmi neklidná a její srdce bylo v nepořádku. Právě když se rozhodla promluvit, zazvonil mu telefon. Podíval se na něj, než vstal a šel ven, aby hovor přijal. Rebecca matně cítila, že je to hovor od té ženy, a její jasné oči brzy potemněly. Za chvíli Zayne dokončil hovor, než se rovnou vrátil do pokoje, aby se převlékl. Rebecca byla opět rozrušená. Netrvalo dlouho a uviděla Zaynovo auto, jak pomalu vyjíždí z velkého vchodu do vily. Rebecca už nemohla jíst. Přešla do obývacího pokoje, a právě když se rozhodla posadit, zazvonil jí náhle telefon a narušil ticho v místnosti. Kdo by jí volal tak brzy? Zamračila se a podívala se na něj. Byla to Lilian Kilneová, druhá manželka jejího otce, která byla nyní její nevlastní matkou. Její matka zemřela brzy a když jí bylo deset let, Lilian si vzala Wyatta Summerse, jejího otce. Na chvíli oněměla, než hovor přijala. "Lilian, děje se něco?" Z neznámého důvodu měla špatnou předtuchu a cítila, že se něco stalo. Jak se dalo očekávat, na druhém konci telefonu slyšela Lilian plakat. "Rebecco, naší rodině se staly věci. Pospěš si a přijď na pomoc! Tvůj otec se rozzuřil a onemocněl. Snaží se ho teď zachránit v nemocnici." V okamžiku, kdy to Rebecca uslyšela, se jí končetiny mírně roztřásly. "Lilian... v které nemocnici je táta?" Rebecca se rychle uklidnila. "Ústřední nemocnice." "Rozumím. Hned tam budu." Rebecca zavěsila. Nemohla se obtěžovat s ničím jiným. Vzala si malou tašku a opustila dům. Když dorazila do nemocnice, uviděla Lilian, jak přechází sem a tam před dveřmi operačního sálu. "Lilian, jak je tátovi teď? Jak dlouho už je tam?" Rebecca šla k Lilian úzkostlivě. Připadalo jí to trochu těžké uvěřit. Když šla domů minulý týden, její otec byl v pořádku, a teď leží na operačním sále. "Rebecco, je dobře, že jsi přišla. Bojím se, že to... nevydržím." Když Lilian uviděla Rebeccu, byla tak rozrušená, že její řeč byla mírně nesouvislá.