Jack oběma rukama formálně převzal vizitku, prohlédl si ji a v duchu si zamumlal: "Zayne Moore?" Náhle oněměl úžasem. Ten muž byl přece prezident té vysoké budovy, o kterém se zmiňovala slečna Turnerová. Proč zrovna on? To je ale náhoda! Zayne sledoval, jak Jack oběma rukama přebírá vizitku, a v duchu si povzdychl. Jackova matka ho opravdu dobře vychovala. Ten chlapec je skutečně velmi zdvořilý. I