Poté, co Quinn vybalil, měl volný zbytek dne na to, co chtěl. Bylo teprve poledne, takže měl spoustu času prozkoumat akademii a dělat, co se mu zlíbí. Quinn momentálně sdílel pokoj se dvěma lidmi a k jeho překvapení je oba znal. Jedním z nich byl Vorden, druhým Peter. V pokoji byly tři oddělené postele, každá od sebe vzdálená, ale jinak byl pokoj docela prázdný. Očekávalo se, že studenti budou trávit většinu času studiem nebo procvičováním svých dovedností. Na zábavu nebyl čas. "Tak co chcete dělat?" zeptal se Vorden. "Ještě se vybaluju, vy dva na mě nemusíte čekat, dělejte si, co chcete," odpověděl Peter. Peter se jim trochu otevřel, zpočátku byl úplně stydlivý a sotva promluvil, ale pomalu se zdálo, že Peter vylézá ze své ulity, zvlášť v Quinnově blízkosti. Peter se pravděpodobně cítil v Quinnově blízkosti dobře, protože věděl, že je stejně jako on uživatelem schopností 1. úrovně. "Přemýšlel jsem, že bych zašel do knihovny," odpověděl Quinn, "to by pro tebe asi bylo moc nudné." "Nudné? Dokážu udělat zábavu z čehokoli, navíc jsem nečetl knihu už…" Vorden se na chvíli odmlčel. "Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy četl knihu." Všichni tři se zasmáli a pak se Vorden a Quinn rozhodli jít do knihovny společně. Konečně dorazili a první patro už bylo plné studentů. Quinn si všiml, že je tam rozmístěno několik kulatých stolů, u kterých sedí studenti, a uprostřed stolu zářila koule. "Ahh, asi se divíš, co je to za kouli uprostřed, že?" zeptal se Vorden, "Zdá se, že na veřejných školách je nemají. Pokud se dotkneš koule, umožní ti to vytvořit prostor, ve kterém je slyšet pouze ty lidi, kteří byli pozváni. Tímto způsobem mohou lidé mluvit a povídat si, jak chtějí, aniž by rušili ostatní." "Technologie se opravdu posunula kupředu." Quinn a Vorden si pak vybrali stůl, u kterého seděli dva další lidé na druhé straně. Stejně jako řekl Vorden, Quinn viděl, jak ti dva mluví, ale neslyšel ani slovo z toho, co říkají. Zdálo se, že koule má dosah pouze na stůl. Jakmile jste opustili stůl, ostatní vás mohli slyšet jako obvykle. Quinn se rozhlédl po knihovně a vybral si co nejvíce knih o schopnostech. Většina z nich popisovala různé typy schopností, které svět měl. Vordena to moc netrápilo a rozhodl se jen vybrat si náhodnou beletrii ke čtení. Ti dva seděli u svých stolů, zatímco Quinn začal listovat. Po přečtení několika knih Quinn nic nového neobjevil. Už znal většinu schopností popsaných v knize, ale ani jedna z nich se nezmínila o schopnosti, jako je ta Quinnova. Vorden Quinna bedlivě sledoval a všiml si, jaké knihy vybírá. "Co je s těmi všemi knihami, hledáš něco konkrétního?" Quinn se na chvíli zamyslel, než Vordenovi odpověděl. Vorden nebyl zrovna nejchytřejší člověk, pokud šlo o akademické věci, ale zdálo se, že má docela dobré znalosti o schopnostech. Musel mít, kvůli typu schopnosti, kterou měl. "Snažil jsem se rozhodnout, jakou schopnost si vzít, když jsem odmítl nabídku školy." "Aha, já jsem na to zapomněl, myslel jsem, že jsi jeden z těch členů Pure, kteří nenávidí schopnosti. Ukázalo se, že jsi jen nechtěl být psem armády," odpověděl Vorden, "No, hledáš něco konkrétního?" "Ani ne, nemám tušení. Byla tam jedna, která říkala něco zajímavého, slyšel jsi někdy o schopnosti, která je slabší na slunečním světle?" Vorden se najednou začal nahlas smát. "Co blázníš, o něčem takovém jsem nikdy neslyšel. Schopnosti jsou něco, co se naše těla učí. Jasně, někteří lidé mají limity a nemohou se naučit silnější kouzla nebo toho dokážou méně než ostatní, ale aby jeden zeslábl kvůli slunci. Zní to, jako bys byl upír nebo něco takového." Quinnovi bylo trochu trapně z Vordenovy reakce. Samozřejmě, Quinn věděl, že to bude normální reakce, když se na něco takového zeptá, ale byla to pravda. Dokud byl Quinn na přímém slunečním světle, všechny jeho statistiky by se snížily na polovinu. Quinn pokračoval v rozhlížení po knihovně, aby zjistil, jestli nenajde něco jiného. Nakonec prošel každou jednu knihu o schopnostech, kterou mohl najít, ale nic tam nebylo. Quinn se pak podíval nahoru na patro, kde byli někteří studenti druhého ročníku. "Možná je tam nahoře něco, ale nedokážu si představit, co by se mnou akademie udělala za porušení pravidel," pomyslel si Quinn. Jak Quinn pokračoval v chůzi po knihovně, nakonec se zatoulal do sekce beletrie a jeho oči přitáhlo něco. Konkrétní název knihy s názvem "Pravda o upírech". Quinn vytáhl knihu a rychle se na ni podíval. Upíři byli věci z pohádek, dokonce i mýtů. I když lidé začali přicházet s mocí, nebyl ani jeden člověk, který by tvrdil, že je upír. Quinn si nemohl pomoct, ale začal knihu číst. Byla to dlouhá cesta, ale možná by našel něco, s čím by se mohl ztotožnit. Po přečtení a prolétnutí knihou Quinn zjistil, že většina z ní je zbytečná. Hodně z toho, co upíři dělali, se ho vůbec netýkalo. Upíři museli pít lidskou krev. Někteří se mohli proměnit v netopýry a sesílat iluze. Zatímco jiní byli neuvěřitelně zruční s mečem a hypnózou, ale Quinn neměl žádnou z těchto věcí. Jediná věc, se kterou se mohl v knize ztotožnit, byla slabost na slunci. Nakonec se Quinn rozhodl knihu zavřít a ukončit den. Zdálo se, že v prvním patře knihovny nic nenajde. Jakmile Quinn knihu zavřel. Ozval se známý zvuk. *Cink [Získal jsi více znalostí o systému] [Získáno 10 exp] [15/100 Exp ] "To nemůže být, že ne?"