*Sephie* Slyším, jak se mi na mobilu vypíná aplikace s bílým šumem a pomalu se zesiluje budík. Čekám, až dozní zvonkohra, než se přetočím a klepnu na displej. S hlubokým nádechem seberu všechnu energii, abych vstala z postele a dovlekla se do sprchy. Další skvělý den ze života servírky. Zastavím se, abych do sprchy neskákala radostí, že mě dneska budou zase seřvávat naštvaní zákazníci. Lidi jsou v poslední době protivní. Po sprše si udělám rychlou snídani, i když je už odpoledne. Kvůli pozdní směně nestíhám normální snídani, ale budeme si něco nalhávat. Slaninu si člověk může dát kdykoliv. Když je nádobí umyté, popadnu klíče a tašku a zamknu dveře. Bydlím sama. Není to zrovna nejlepší čtvrť, ale všichni sousedé jsou moc fajn a hlídáme si navzájem. Když se otočím po zamčení dveří, vidím, jak pan Turner stoupá po schodech do svého bytu naproti tomu mému. „Dobrý den, slečno Sephie. Někam se chystáte?“ Pomalu stoupá po schodech s nákupem v ruce. Je přece čtvrtek. Pan Turner se vždycky ve čtvrtek cestou domů staví v obchodě. „Dobrý den, pane Turnere. Jdu do práce. Jaký jste měl den? Nějaké vzrušení v hotelu?“ „Ne, dneska ne, ale jsem vděčný za nudné dny, abych byl upřímný.“ Pan Turner pracuje u dveří nejdražšího hotelu v centru. Už 32 let dělá vrátného a díky tomu zná každou vlivnou osobu ve městě. „Nudné dny vám dávají víc času najít mého pana Dokonalého, že? Mám ráda nudné dny taky,“ zasměju se. Pan Turner se zasměje, když dojde ke dveřím a položí nákup, aby je odemkl. „Nebojte se, slečno Sephie, já vám toho pravého jednoho dne najdu. Zasloužíte si to.“ „Nevím, jestli si to zasloužím, ale beru veškerou pomoc. Mějte se hezky, pane Turnere. Uvidíme se ráno a jako vždycky, kdybyste cokoliv potřeboval, zavolejte mi.“ Zamávám mu na dobrou noc, když vejde do bytu. Úsměv mi zůstává na tváři, když seběhnu po schodech na parkoviště. Skvělí sousedé můžou v bydlení udělat obrovský rozdíl. Když zajedu na parkoviště restaurace, zjistím, že moje obvyklé parkovací místo je obsazené. Zamumlám si pro sebe, protože teď musím parkovat dál od budovy. Jsem tvor zvyku, nic víc. Když nemám svoje obvyklé parkovací místo, znamená to, že to bude těžká noc. *Hurá pro čtvrtky.* Když vystoupím z auta, všimnu si, jak se pomalu valí bouřkové mraky. Zhluboka se nadechnu a vdechuju sladkou vůni blížícího se deště a užívám si poslední chvíli zdravého rozumu před začátkem směny. *Zvládnu to.* Není to jen tak ledajaký čtvrtek. Je to poslední čtvrtek v měsíci, což znamená, že se v téhle restauraci scházejí všichni bossové zločinu ve městě, aby projednali „obchod“. Rezervují si zadní místnost a pokaždé chtějí, abych je obsluhovala já. Nevím, jestli je to proto, že jsem tichá, většinu času se držím zpátky, nebo proto, že si pamatuju, co má který boss rád a co ne, ale vždycky chtějí mě. Vždycky mi dají fantastické spropitné, takže je snesitelnější obsluhovat známé zločince. Jejich spropitné samo o sobě financuje můj spořicí účet, což znamená, že se budu moct dřív než později odstěhovat z téhle pochybné čtvrti. „Hej, Sephie. Jdeš dovnitř, nebo budeš celou noc stát u auta se zavřenýma očima jako psychopat?“ „Drž hubu, Maxi. Jdu, jdu,“ řeknu a běžím, abych ho dohnala. Max je barman a má svůj vlastní fanklub žen, které chodí do restaurace jen proto, aby jim naléval drinky. Jeho drinky nejsou nic zvláštního. Dokonce přiznal, že většinu dní jejich drinky ředí. Chtějí se na něj jen dívat, jak se na ně usmívá, když jim podává Cosmopolitany. Max je vysoký, svalnatý, ale štíhlý. Vypadal, že by mohl hrát v NBA, ne v NFL. Jeho špinavě blond vlasy měl po stranách kratší, ale nechal si je nahoře dorůstat. Říkal, že ženy mají v dnešní době rády o něco delší vlasy, takže prováděl průzkum trhu, jestli mu delší vlasy přinesou víc spropitného. Max měl chlapecký šarm, ale věděl, jak používat své smaragdově zelené oči, aby si získal dámy. Jeden jeho pohled a většina žen by omdlela. Já jsem byla zjevně proti tomu pohledu imunní. Často to na mě zkoušel, ale já jsem se pokaždé smála. Říkal, že jsem dobrá pro jeho pokoru, když už nic jiného. „Meditovala jsi teď? Potřebuješ najít vnitřní klid před dnešní schůzkou?“ škádlil mě, když mi otevřel zadní dveře. „Snažila jsem se najít sílu, abych ti jednu nevrazila, idiote,“ zasmála jsem se, když jsem vešla do kuchyně. „Aha. To mě zraňuje.“ „Jsem si jistá, že si najdeš ženu, která ti ty rány ošetří, za… zhruba 30 minut,“ řeknu a podívám se na hodinky, abych zjistila, kolik času máme do otevření baru. Od čtvrtka do neděle se ženy hrnou do baru, aby viděly Maxe. „Ale žádná z nich nikdy nebude mít mé srdce tak, jako ty, má malá zrzko,“ řekne, postaví se přede mě, nakloní se ke mně a jemně mi zastrčí volný pramínek vlasů za ucho. Upraví mi tlustý cop přes rameno a předstírá, že mi upravuje límeček na košili. Dívám se mu hluboko do jeho velkých zelených očí, zatímco jeho prsty spočívají na mém krku. Pak okamžitě přeruším roli a propuknu v záchvat smíchu, protože on taky propukne a začne se smát. „Jdi pracovat, Maxi.“ Černá SUV začnou přijíždět kolem osmé večer. Max je úplně zahlcen svobodnými ženami, které se v baru ucházejí o jeho pozornost, ale přesto si najde čas, aby jako pětileté dítě vběhl zpátky do kuchyně a zakřičel: „JSOU TADY!“ a pak se vrátí zpátky do baru. Zavrtím hlavou, směju se jeho kouskům, zhluboka se nadechnu a připravím se na nadcházející noc. Každý ze šesti bossů přijde na tuhle schůzku s nejméně 2-4 dalšími lidmi. Někteří jsou bodyguardi, někteří jsou jejich děti a někteří jsou podbossové. Bossové jsou všichni velmi uctiví, stejně jako bodyguardi a podbossové. To ty děti nesnáším. Synové mafiánských bossů mají největší ego, jaké jsem kdy viděla, a co je horší, myslí si, že mají právo chovat se, jak se jim zlíbí. Jsou dotěrní, jsou hrubí a všichni si myslí, že bych se po nich měla vrhat, jen kvůli tomu, kdo jsou jejich otcové. Naštěstí nechodí na každou schůzku, ale dneska tu určitě budou. Tahle schůzka je zjevně obzvlášť důležitá, protože hlavní boss... *vládce? Nevím, jak mu mám říkat. Pán Král Boss? Zní to dobře* – Pán Král Boss – tu bude dneska. Zřídka se objevuje na veřejnosti, takže jsem trochu v rozpacích, co je tak důležitého, že se tu dneska ukáže, ale jsem si jistá, že během noci zaslechnu útržky. Protože se vždycky starám o tuhle schůzku, vím o dění ve městě víc, než bych asi měla. Tyhle informace si samozřejmě nechávám pro sebe. Nejsem idiot.