Patrick mi podal sklenici vody, kterou jsem si s třesoucíma se rukama vzala. Až když mi Alexandr přejel prsty po tváři, jsem si uvědomila, že pláču. "Klid, Kateřino. Nemá žádnou moc ti ublížit. Neboj se, kvůli tomuhle idiotovi o práci nepřijdeš." Můj šéf mluvil tiše a hladil mě po zádech, aby mě uklidnil. "Správně, Káčo. Nevšímej si Johnsona, je to vůl. Jsi silná ženská, nenech se jím zastrašit,"