Alexandrův pohled Seděl jsem ohromeně v té místnosti a sledoval, jak Kateřina utíká pryč poté, co mě políbila, jako by beze mě nemohla žít. Chvíli jsem zmateně zíral na dveře. Teprve když vešli Patrik s Jindřichem, začal jsem zase jasně uvažovat. Políbila mě, oplatila mi můj polibek. A znal jsem její tělo – v mé náruči se chvěla. Chtěla mě stejně moc, jako já chtěl ji. S tou jistotou jsem se usmál