Když jsem promovala, Petrovi už byly dva roky. Tou dobou už všude chodil a neustále se držel babičky – což bylo jeho první slovo. Byl to krásný chlapec s rovnými černými vlasy, světlou pletí, roztomilým malým zahnutým nosem a těma obrovskýma fialkovýma očima, kvůli kterým jsem vzdychala. Byl to můj sluníčko! A teď budu mít na něj víc času. Po promoci mě šéf zavolal na pohovor. Byl to vynikající šéf a řekl, že je s mojí prací ve firmě velmi spokojený, ale věděl, že si zasloužím jít dál, takže bych si měla najít práci ve svém oboru a on by to pochopil. Ujistil mě, že moje práce ve stavební firmě bude moje, dokud budu chtít, a pokud odejdu a věci se nevydaří, budu mít vždycky kam se vrátit. Nicméně mi doporučil, abych hledala něco ve svém oboru studia, abych zajistila lepší budoucnost pro svého syna. Byla jsem tím velmi dojatá a přijala jeho dobrou radu. Řekla jsem to Melisse a ta hned řekla, že si promluví s otcem o tom, aby kontaktoval nějaké kontakty. Netrvalo dlouho a pan Oliver Larson, Melin otec, mě zavolal do své kanceláře a podal mi vizitku se slovy: „Catherine, vím, že jsi skvělá holka a dobrá profesionálka. Mluvil jsem s jedním přítelem a ten ti zařídil pohovor v Miller Group. Je to na pozici asistentky generálního ředitele. Pokud tuhle práci dostaneš, budeš pracovat ve svém oboru v globální společnosti. Je to vynikající pozice, ale není tady v Bellwoodu. Musela by ses přestěhovat do Paradise Port. Vím, že je to obrovský krok, ale myslím, že bys to měla zvážit – bude to pro tebe vynikající. Každopádně pošli e-mail na adresu na vizitce se svou odpovědí, buď odmítnutím pozice, nebo přijetím virtuálního pohovoru.“ „Pane Larsone, nemám slov, jak vám poděkovat! Vždycky jste ke mně byl tak hodný! Miller Group je jeden z největších obchodních konglomerátů v zemi! Pracovat tam je sen! Určitě přijmu pohovor, a pokud se budu muset přestěhovat, udělám to. Vím, že to bude skvělá příležitost,“ řekla jsem s přesvědčením. Nebylo by špatné se dostat pryč od těch ošklivých rodinných příslušníků, zvlášť teď, když je „královna“ Kelly těhotná a její matka se rozhodla žádat všechny Petrovy věci pro dítě toho nepoctivého páru! Naštěstí jí moje máma řekla, že je to absurdní, ale na tom by stejně nezáleželo, protože jsem už všechno, z čeho Petr vyrostl, dala jedné známé, která byla těhotná. Moje máma byla na svou sestru velmi naštvaná, protože mého syna vždycky shazovala, vždycky o něm mluvila jako o chlapci bez otce, což moji mámu opravdu bolelo. Když opustím tohle město, budu litovat jen toho, že tu nechávám své rodiče a přátele, ale vím, že mě zase podpoří. Poděkovala jsem panu Larsonovi a odešla z kanceláře. Když jsem se dostala ke svému stolu, promluvila jsem si se svým šéfem, dalším panem Larsonem, ale protože neměl rád, když mu tak říkali, oslovovala jsem ho jeho křestním jménem: „Aldo, tvůj bratr mi zařídil pohovor v Miller Group.“ Usmál se: „Vím, právě mi volal. Myslím, že bys měla tuhle příležitost chytit za pačesy. Pokud to nevyjde, můžeš se vždycky vrátit.“ Usmála jsem se na něj a hned jsem poslala e-mail, abych si domluvila pohovor. Rychle jsem obdržela potvrzení, že pohovor bude druhý den v deset hodin ráno, a protože jsem už projevila iniciativu a poslala svůj životopis, bude pohovor stručný. Ten večer doma jsem si promluvila s rodiči, kteří to pochopili, i když se báli, jak zvládnu vychovávat dítě sama v jiném městě, a byli uslzení z toho, že budou daleko od svého vnuka. Podpořili mě jako vždycky a měli radost z příležitosti, kterou jsem dostala. Požádala jsem je, aby to nikomu neříkali. Když dorazila Mel – chodila každý den navštívit svého kmotřence – všechno jsem jí řekla a ona mi pomohla se připravit na druhý den. V době pohovoru jsem šla do zasedací místnosti na svém pracovišti; šéf mi dal svolení. Sedla jsem si a čekala na hovor. Pohovor vedla velmi laskavá a inteligentní žena, paní Mariana Taylorová. Bylo to velmi příjemné; povídaly jsme si dvě hodiny. Poskytla mi všechny informace o pozici, platu a benefitech. Na konci řekla: „Catherine, jsi přijata! Nahradíš mě, protože já nastupuji na pozici ředitelky v londýnské pobočce, takže převezmeš moji pozici tady. Ráda bych, abys nastoupila co nejdřív, protože odjíždím za deset dní a ráda bych ti všechno předala, než odejdu. A radši bych si svůj odjezd nepřesouvala. Kdy můžeš nastoupit?“ „Potřebuju jen, aby mě šéf uvolnil, ale myslím, že tam můžu být v pondělí.“ – už byl pátek, souhlasil by Aldo s tím, že mě dnes uvolní? „Perfektní. Můžeš mi poslat potvrzovací e-mail, až si s ním promluvíš. Máš nějaké otázky?“ „Ne, paní. Všechno je jasné.“ „Skvělé! Vítej v Miller Group. Jsem si jistá, že se ti bude dařit velmi dobře. Uvidíme se v pondělí.“ Ukončila hovor a moje srdce závodilo – dokázala jsem to. Práce byla skvělá, plat ještě lepší a budu mít šance na postup. Byl to sen. Ale teď bylo na čase spěchat a všechno zařídit. Hned jsem šla promluvit se svým šéfem. Měl z toho radost, zavolal do účtárny a nechal hned zpracovat mé vyrovnání. Poté mě propustil se slovy, že budu mít vždycky kam se vrátit, kdyby bylo potřeba, ale věděl, že se mi bude dařit velmi dobře. Poděkovala jsem mu za všechno a odešla. Poslala jsem potvrzovací e-mail paní Taylorové, že budu v pondělí ráno v osm hodin ve firmě, a šla jsem rovnou promluvit s Mel a jejím otcem – musela jsem jim poděkovat. A tehdy mě Mel překvapila: „Myslela sis, že mi odvezeš kmotřence jen tak? Ani náhodou! Můj otec mi zařídil pohovor v Lynx World v Paradise Port. Stěhuju se s tebou a budeme bydlet spolu. Co ty na to?“ To bylo perfektní! Byla jsem přešťastná, ale rychle jsem se zeptala: „Mel, a co Fred?“ „Fred už si zažádal o přeřazení do pobočky v Paradise Port ve své firmě; bude tam mít taky lepší příležitosti. Přijede za patnáct dní. Přítelkyně, je to nový život pro nás pro všechny tři.“ Byla jsem tak šťastná. Mel všechno zorganizovala. Fred nás tam odveze a ona se postará o Petra, zatímco budu pracovat, dokud nenajdeme školku. Už měla vybrané tři školky, které navštívíme, a její otec už nám zařídil zařízený byt ve městě. Bylo to příliš dobré, než aby to byla pravda; dokonce jsem se bála. Když si toho Mel všimla, šťouchla do mě a řekla: „Nauč se přijímat dobré věci, které ti život nabízí!“ Usmála jsem se na ni a šly jsme k mým rodičům. Byl čas jim to oznámit a rozloučit se. Paradise Port je na druhé straně země, takže se chvíli neuvidíme. Moji rodiče měli radost, dokud jsem neřekla, že odjíždím hned druhý den ráno – pak se rozloučení stalo smutným. Bylo těžké je tu nechat, ale bylo to nutné. S platem, který budu dostávat, jim teď budu moct pomoct. To bylo dobré. Druhý den ráno dorazili Fred a Mel přesně na čas. Melin otec jí dal jako dárek pickup, což usnadnilo stěhování našich věcí. Fred všechno naložil do náklaďáku a vyrazili jsme – byl to celodenní výlet. Do Paradise Port jsme dorazili pozdě v sobotu večer. Petr byl vyčerpaný, ale cestu si nesmírně užil – všechno bylo nové a vzrušující. Zabydleli jsme se, objednali si jídlo a po jídle jsme šli spát. V neděli jsme prozkoumali město, abychom se zorientovali. Paradise Port bylo obrovské, moderní průmyslové město na pobřeží. Jeho přístav přitahoval spoustu obchodu, což z něj dělalo městské centrum prvního světa. Byt, kde jsme měli bydlet, byl blízko jedné ze školek, které Mel kontaktovala, což bylo skvělé. Nebyl daleko ani od firmy – metrem jsem se tam dostala za dvacet minut. Byt byl krásný, s moderním designem, skvělým větráním a obrovskými okny, kterými proudilo spoustu přirozeného světla. Ten večer jsme Freda odvezli na letiště a zamířili domů odpočívat. Další den bude velký – já nastoupím do nové práce, zatímco Mel bude mít virtuální pohovor a domluví si schůzku s ředitelkou školky poblíž našeho bytu, aby ji navštívila a promluvila si s ní. Uložila jsem syna do postele; byl unavený ze vší té zábavy, kterou si dnes užil. Když jsem ho sledovala, jak pokojně spí, cítila jsem se jistá, že tu budeme mít opravdu dobrý život. Petr měl teď svůj vlastní pokoj a Mel a já jsme plánovaly koupit nějaké věci, aby se cítil osobněji a dodaly mu vlastní nádech. Vzala jsem si dětskou chůvičku a šla do svého pokoje. Otevřela jsem jednu ze svých krabic a začala jsem všechno organizovat. Když jsem otevřela poslední krabici, vyndala jsem krabici, která obsahovala moje vzpomínky z plesu. Otevřela jsem ji, přejela jsem rukou po těch krásných šatech a znovu jsem si povzdechla. Vzala jsem do ruky parfém a pomyslela jsem si: „Proč ne?“ Od zítřka budu tenhle parfém nosit každý den – můj plat je dobrý, a až tahle lahvička dojde, můžu si koupit další. Uložila jsem krabici, nechala parfém na komodě a šla jsem spát plná očekávání pro tenhle nový život, který se mi otevíral.