V pondělí během oběda jsem potkala Mel. Podala mi malou tašku z luxusního obchodu a já jsem se na ni zmateně podívala. „Máma mě požádala, abych ti to dala. Říkala, že se ti to bude hodit a jí se to nehodí,“ řekla Mel s širokým úsměvem. Otevřela jsem tašku a uvnitř byl parfém, který jsem měla na plese. Na tváři se mi rozzářil obrovský úsměv. Ten parfém jsem milovala a byl součástí nejlepší noci mého života. Jen jsem doufala, že mi ta nejlepší noc nezanechala jako suvenýr nějakou pohlavní chorobu. S touhle myšlenkou jsem Mel poděkovala a řekla jí, že její mámě zavolám později, a pak jsem zmínila, že chci zavolat do laboratoře, abych se objednala na testy. Zavolala jsem do laboratoře a bylo mi řečeno, že potřebuji lékařský předpis, aby mi testy proplatila zdravotní pojišťovna. Díky Bohu, že firma poskytovala zdravotní pojištění pro zaměstnance, protože jinak bych nevěděla, co dělat. Můj plat nebyl vysoký a to málo, co zbylo po zaplacení nákladů na vysokou školu, šlo na pomoc doma, protože moje máma nepracovala mimo dům a táta si jako řidič moc nevydělal. Tak jsem se objednala k lékaři, ale nejdřívější volný termín byl až za dva týdny a já jsem úzkostlivě čekala. Čím víc dní ubíhalo, tím nervóznější jsem byla, i když Mel dělala všechno, aby mě uklidnila. V den, kdy jsem měla termín, šla se mnou k lékaři. Se seznamem testů v ruce osobně naplánovala laboratorní práci a trvala na tom, že mě doprovodí. Uplynuly tři týdny od večírku, když jsem konečně absolvovala testy. Výsledky přišly o pět dní později a já jsem se vrátila k lékaři. Samozřejmě, Mel byla se mnou. Lékař zkontroloval výsledky a podíval se mi do očí: „Slečno Catherine, vaše zdraví je vynikající. Jste zdravá. Ale od nynějška se o sebe budete muset lépe starat.“ Oddechla jsem si, ale opravdu mě měl lékař poučovat za to, že jsem měla nechráněný sex s cizincem? No, zasloužila jsem si to – nepoužívat ochranu bylo hloupé, mohla jsem chytit nějakou nemoc. A pak pokračoval: „Gratuluji, jste těhotná! Pošlu vás k porodníkovi na prenatální péči…“ Nic dalšího jsem neslyšela, jen krev pulzující v uších. Nemohla jsem tomu uvěřit! Těhotná? Jak to vysvětlím? To není možné. Já, ze všech lidí, ta dokonalá ťuťaňka, která nikdy nevybočila z řady, která vždycky zvážila následky, než něco udělala, která byla vždycky zodpovědná – poprvé, co jsem nechala racionalitu sklouznout, jsem skončila těhotná a ani jsem nevěděla, kdo je otec! Mel mě držela za ruku a pořád opakovala: „Klid, Cat, všechno bude v pořádku!“ Jak by mohlo být všechno v pořádku? Ani jsem nevěděla, kdo je otec. Sakra! Budu to muset říct rodičům, jejich jediná dcera jim zlomí srdce. Budou zklamaní, budou mě nenávidět a vyhodí mě z domu. Jak jim vysvětlím, že ani nevím, jak vypadá otec mého dítěte? Už jsem hyperventilaovala. Najednou jsem cítila, jak mě lékař bere za ruku a klidně mluví: „Klid, miláčku! Situace, z toho, co vidím, není ideální, ale nemůžete být tak nervózní, ublíží to vašemu dítěti. Teď se musíte starat o sebe kvůli dítěti. Jsem si jistý, že lidé, kteří vás milují, vás podpoří a pomohou vám. Ale musíte se uklidnit, protože jen vy můžete zajistit, aby se toto dítě vyvíjelo zdravě a narodilo se silné. Rozumíte mi?“ Podívala jsem se na toho malého, bělovlasého, mírně obtloustlého pána s brýlemi posazenými na špičce nosu a pozitivně jsem přikývla. Nějak mě uklidnil, možná proto, že se v jeho očích zračila laskavost a porozumění, které v dnešní době vidíme jen zřídka. Lékař požádal svou sekretářku, aby mi přinesla heřmánkový čaj, a zatímco jsem ho pila a snažila se uklidnit, on předával všechny informace Melisse, která pozorně poslouchala. Opustily jsme ordinaci a Melissa mě vzala do bistra s tím, že se musíme najíst. Jakmile jsem si sedla, cítila jsem, jak mi tečou slzy. Moje kamarádka mě objala a znovu mi řekla, že nejsem sama. Podívala jsem se na ni a řekla: „Jediná věc, kterou si jsem teď jistá, je, že chci, abys ty a Fred byli kmotry mého dítěte, protože vím, že ho budete podporovat a dáte mu spoustu lásky.“ Její oči se rozzářily a ona propukla v pláč a mezi vzlyky odpověděla: „Budu nejlepší kmotra na světě a vždycky budu blízko u našeho miminka! A jsem si jistá, že Fred bude taky moc šťastný!“ Ujistila mě, že bude vždycky po mém boku, dala mi jasně najevo, že ničím neprojdu sama, a že bude se mnou, až budu mluvit s rodiči. Moji rodiče… ach! Začala jsem přemýšlet a rozhodla jsem se, že to před nimi nebudu skrývat ani den; řeknu jim to ještě tu noc. Nepůjdu na vysokou školu, pojedu domů, abych s nimi promluvila. Mel mě okamžitě podpořila a řekla: „Tak pojďme, jsem s tebou!“ Když jsme dorazily k mému domu, moji rodiče se polekali a moje máma hned přišla, ustaraná: „Holky, nešly jste dneska do školy? Je všechno v pořádku?“ „Ne tak docela, mami. Potřebuju si s vámi oběma promluvit.“ Moji rodiče si hned uvědomili, že se jedná o něco velmi vážného. Všichni jsme si sedli v obývacím pokoji a já jsem jim řekla, co se děje, a přiznala jsem, že jsem byla nezodpovědná, když jsem se na večírku zapletla s cizincem. Samozřejmě jsem nešla do detailů, ale dala jsem jasně najevo, že nemůžu otce svého dítěte znovu najít. Zklamání v jejich očích bylo zřejmé. Moje máma nekontrolovatelně vzlykala a říkala, že jsem zničená. Můj táta ještě nic neřekl. Když Melissa viděla, jak je moje máma rozrušená, rychle šla do kuchyně a vrátila se se sklenicí cukrové vody pro ni. Melissa vždycky dává cukrovou vodu nervózním lidem a říká, že je to uklidňuje – to jsem nikdy nepochopila. Nakonec promluvil můj táta: „Udělala jsi obrovskou chybu a už se to nedá vrátit.“ Moji rodiče byli velmi prostí lidé. Můj táta byl vysoký, silný muž a moje máma byla starší verzí mě, ale oba měli skvělý charakter a pevné zásady, které se mi vždycky snažili předat. Když jsem slyšela, jak můj táta zdůrazňuje, že jsem to zpackala, zabolelo mě u srdce ještě víc. Začala jsem plakat a řekla: „Já vím, tati, byla jsem nezodpovědná. Ale teď s tím nic nenadělám. Nechám vysoké školy, abych vychovala svoje dítě. A jdu si sbalit kufry…“ „Sbalit kufry? Jsi na velkém omylu, jestli si myslíš, že takhle opustíš tenhle dům. Udělala jsi chybu a zklamala jsi nás, ale my tě milujeme, překonáme to a pomůžeme ti. Nejsi sama, dcero! A ani to dítě!“ Řekl to můj táta a moje srdce se naplnilo nadějí. „Ale tati, přinesla jsem ti hanbu…“ „Nejsi první a nebudeš poslední svobodná matka na tomhle světě. Byli bychom rádi, kdyby to pro tebe bylo jinak, ne tak těžké. Vždycky jsi byla tak zodpovědná! Ale když už je to takhle, budeme tomu čelit společně. Vysokou školu nenecháš – víc než kdy jindy se musíš v životě rozvíjet, abys ses postarala o svoje dítě. Budeš svobodná matka, tvoje zodpovědnost je obrovská. Pomůžeme ti a i když to bude těžké, všechno se vyřeší.“ Melissa už plakala a rychle promluvila k mým rodičům: „Antone, paní Selino, můžete se na mě spolehnout, se vším pomůžu! Kromě toho jsem kmotra tohohle miminka, Cat je pro mě jako sestra a vždycky budu nablízku.“ Moji rodiče se na ni vděčně podívali. Podívala jsem se na ty tři a cítila jsem se naprosto požehnaná, že je mám ve svém životě, plná lásky k nim a prožívala jsem naprosto nový pocit pro tu malou bytost, která ještě rostla uvnitř mě, jejíž existenci jsem právě objevila! Jakkoli těžké by bylo být svobodnou matkou, ta noc na plese byla nejlepší nocí mého života. Nikdy bych nemohla zapomenout na ty fialově modré oči, které se na mě dívaly s adorací během našeho tajného setkání a na všechno, co moje tělo tu noc zažilo. Vždycky budu mít tu sladkou vzpomínku s sebou. Následující měsíce byly těžké. Šaty, boty, masku a parfém, který mi dala Melina matka, jsem si nechala v krabici. V těžkých dnech jsem tu krabici otevírala a znovu prožívala tu noc ve své paměti. I když jsem měla klidné těhotenství, komentáře a krutost lidí se těžko snášely. Aby toho nebylo málo, po svatbě se můj bývalý a moje sestřenice nastěhovali k jejím rodičům, kteří bydleli ve stejné ulici jako my. Starali se o to, aby mě ponižovali ošklivými komentáři, kdykoli mě viděli, a rozšířili po celém okolí, že nevím, kdo je otec mého dítěte, a že jsem lehká žena, proto mě Claude opustil. Chtěla jsem je zabít! Kellyina matka, která byla sestrou mé matky, nikdy nevynechala příležitost přijít k nám domů a trápit nás tím, jaké štěstí je, že její dcera není jako já, že je to hodná dívka, která si vzala slušného muže. Zdálo se, že zapomněla, že ta děvka mi ukradla přítele a měla s ním sex v mé posteli. Ale spolkla jsem to všechno; nemělo cenu se s těmi lidmi hádat a nechtěla jsem přenášet negativní pocity na své dítě. Jak dny plynuly, milovala jsem to dítě víc a víc. Netušila jsem, že taková láska může existovat. Všechno, co jsem dělala, jsem dělala pro něj. Budu ho chránit před vším; dala bych mu svůj život. A kupodivu, během těhotenství se zdálo, že všechno plyne v můj prospěch, věci zapadaly na své místo a vycházely. Můj šéf byl skvělý, pochopil moji situaci a dokonce mi dal malou přidávku, což byla obrovská pomoc! Mel a Fred mě zahrnovali pozorností, byli zamilovaní do svého kmotřence ještě předtím, než věděli, jestli to bude holka nebo kluk. Trvali na tom, že koupí všechno do dětského pokoje, který se ukázal být krásný. Mel mě doprovázela na všechny schůzky a na každé vyšetření, nikdy nic nevynechala. Dokonce uspořádala dvě baby showers – jednu ve firmě a druhou na vysoké škole. Moje dítě přijde na svět obklopené láskou. Zjistila jsem, že čekám chlapečka, a rozhodla jsem se, že ho pojmenuji Petr. A tak to bylo. Petr se narodil zdravý, s párem obrovských fialově modrých očí, které mi nikdy nedovolí zapomenout na noc, která změnila můj život, ale byla to také nejlepší noc, jakou jsem kdy zažila! Nikdy nezapomenu na toho muže! Můj syn byl od prvního okamžiku obklopen láskou. Moji rodiče byli vnukem okouzleni. Mel a Fred chodili každý den k nám domů, aby se podívali na svého kmotřence a zkontrolovali, jak se nám daří. Mel mě vždycky podporovala ve všem. Její rodiče také přišli Petra navštívit a řekli, že budou čestní prarodiče, protože mě také považují za svou dceru, což mi přišlo krásné. Také mě obklopili péčí. Trvali na tom, že kočárek dají jako dárek, a v den, kdy se Petr narodil, přišli do porodnice s obrovským košem květin a uvítacími balónky. Po skončení mé mateřské dovolené se o mého syna starala moje matka, zatímco jsem byla v práci a na vysoké škole. Tvrdě jsem pracovala a veškerý svůj čas, který jsem netrávila na vysoké škole nebo v práci, jsem věnovala svému synovi. S pomocí mých rodičů a kmotrů mého syna jsem všechno zvládala a nevynechala jsem žádný semestr na vysoké škole, kterou jsem absolvovala spolu se svou kamarádkou Melissou. Byl to skvělý moment pro mě a moji rodinu. S diplomem v ruce se teď budu snažit o lepší budoucnost s pevným úmyslem, aby mému synovi nikdy nic nechybělo.