Kianův pohled Nejdřív nikdo nic neřekne! Jdu blíž k nim všem, otočím hlavu a podívám se na Emmu, vím, že něco ví. „Co se děje, Emmo?" zeptám se a musím potlačit vztek, který se ve mně vaří, tohle není její vina! Vidím, jak jí klesnou ramena, než pomalu zvedne oči a podívá se na mě. „Ta čokoláda, cos přinesl, je napuštěná trochou jeho krve!" řekne a vidím, jak moc je jí to líto. „Ta čokoláda je co?