Madeline se skácela k zemi poté, co ji někdo z ničeho nic kopl. Podvědomě si chránila břicho. Než se stačila vzpamatovat a cokoliv vysvětlit, Jon ji znovu uhodil do hlavy. „Ty mrcho! Proč by se Meredith zabila kvůli takové jako jsi ty! Ty jsi ta, co si zaslouží umřít!“ Jon procedil každé slovo skrz zaťaté zuby. Madeline nenáviděl z celého srdce. „Tati, to je v pořádku. Není mi souzeno být s Jeremym. Maddie neviním.“ Z druhého konce místnosti se začal ozývat Meredithin vzlyk. Koutek Madelineiných úst krvácel a v hlavě jí hučelo bolestí. Vydržela tu bolest a zvedla hlavu. Uviděla Meredith opírající se o Jeremyho hruď. V jejích očích se zračily slzy. Jeremy držel plačící Meredith. Jeho oči byly plné něhy, jak ji chránil. Ta scéna vypadala uklidňující, ale Madeline zasáhla přímo do srdce. Kdyby se ta věc nestala, Jeremyho manželkou by byla Meredith, a ne ta divoká holka, co se ubytovala pod cizí střechou. I když nebyla tou, která naplánovala, co se stalo, v tuto chvíli se cítila nesmírně provinile. „Mer, ty té mrše ještě pořád pomáháš? Kdyby nenastražila tu past, byla bys teď paní Whitmanová! Nebyla bys tak smutná, že se chceš zabít, protože jsi byla odloučena od Jeremyho. Jsi příliš laskavá, že jí ještě pořád pomáháš!“ Jon se cítil pobouřeně za svou dceru. „Tati, přestaň to říkat.“ Meredith si povzdychla a podívala se na Madeline zraňujícíma očima. „Maddie, kdybys měla Jeremyho ráda, mohla jsi mi to říct. Nebojovala bych o něj s tebou. Proč jsi to udělala jen proto, abys ho získala? Jsem z tebe tak zklamaná.“ „Mer, já jsem ne…“ „Jak se opovažuješ říct, že to nebyla ty!“ Jon byl rozzuřený. „Pořád se snažíš být tvrdohlavá, ty mrcho? Dobře, zabiju tě!“ Jon zvedl židli v místnosti poté, co to řekl. Na druhou stranu se Madeline v strachu krčila a rukama si chránila břicho. „Proč jsi ještě tady? Chceš být zabita?“ řekl Jeremy chladně. Jon zamrzl s židlí v ruce. Madeline se třásla a spěšně vstala z podlahy. Kvůli svému nenarozenému dítěti se odtamtud musela rychle dostat. Sklonila hlavu před přihlížejícími a lidmi, kteří ji kritizovali. Zakryla si oteklý obličej a s kulháním utekla. Když se dostala ke vchodu, všimla si, že nemá u sebe telefon. Proto se musela vrátit. Když dorazila ke vchodu do výtahu, dveře se náhodou otevřely ve stejnou dobu. Následně Madeline uviděla Jeremyho, jak odtamtud náhodou vychází. Stál zpříma a nebojácně. Jeho jemné rysy byly v davu ty nejvýraznější. Nicméně, co Madeline zajímalo, bylo, proč tak rychle odchází. Neměl by zůstat s Meredith déle? Neodvážila se moc přemýšlet. Proto sklonila hlavu a vešla do výtahu. Byla jako ostudná zlodějka. Došla k Meredithiným dveřím a zahlédla svůj telefon v rohu zdi. Madeline chtěla odejít poté, co si vzala telefon. Nicméně, v momentě, kdy se sehnula, uslyšela Meredithin energický smích zevnitř místnosti. „Hmph, cítím se tak šťastná, když si pomyslím, jak tu buranku zbili, dokud nemohla zvednout hlavu.“ Buranka? Madeline tomu nemohla uvěřit. Byla ta buranka ona? „Hmph, kdybych té noci nevešla do špatného pokoje, byla bych to já, kdo strávil noc s Jeremym! Jak bych mohla nechat tu buranku z toho těžit? Je mi tak odporné, kdykoli si pomyslím, jak Jeremyho ta buranka poskvrnila!“ Poté, co to Meredith řekla, Madeline zbledla v obličeji. Zmrzla a měla pocit, jako by se jí najednou těžko dýchalo. Pravda začala vyplouvat na povrch, ale neměla odvahu tomu uvěřit. Za boží milosti, co se to děje?