Nečekali, že se Madeline objeví a řekne ty věci. Všichni tři v místnosti zamrzli. Po několika sekundách se Meredithin výraz změnil. Zmizel obvyklý vlídný a mírný výraz z její tváře. Naopak, vypadala nesmírně odporně. "Madeline, proč jsi ještě tady?" Madeline měla zarudlé oči. Ušklíbla se sarkasticky a řekla: "Copak jsem nepřišla právě včas, abych se zúčastnila plánu, který jste vy dva právě navrhovali?" Meredith si uvědomila, co se stalo, a její tvář se zkřivila. "Jak se opovažuješ nás odposlouchávat!" Madeline řekla: "Jo, kdybych neslyšela, co jste říkali, nikdy bych nezjistila, že moje dobrá sestra je taková nestydatá, prolhaná mrcha!" "Jak se opovažuješ takhle Meredith nazývat, ty spratku! Kopeš si vlastní hrob!" Rose vztekle natáhla ruku; chystala se Madeline znovu udeřit. "Mami, proč se chceš zlobit na tuhle buranku bez rodičů?" ušklíbla se Meredith a pohlédla na Madeline. Vypadala velmi klidně. "Moje drahá sestro, pro dobro našeho vztahu bys měla raději souhlasit s rozvodem s Jeremym. Obávám se, že bys nedokázala snést následky, pokud s tím nebudeš souhlasit." Madeline už neměla v úmyslu předstírat vztah, který tak pečlivě střežila. Koneckonců, jejich vztah byl pouhým pokryteckým projevem náklonnosti. Madeline se podívala na Meredith a ta první byla ještě klidnější než ona. "Kdybys mě teď prosila, možná bych o tom uvažovala." "Cože?" Meredithin výraz se změnil a podívala se na Madeline, jako by ta druhá byla mentálně zaostalá. "Ty spratku, jsi šílená?" zařvala Rose vztekle. Madeline se po spatření tváří matky a dcery rozesmála. "Jo, jsem šílená. Takže budu navždy dominovat Jeremymu spolu s pozicí paní Whitmanové!" "Madeline, nebuď tak nestydatá!" Meredith byla rozzuřená. "Nenechám ti to projít!" "Už mi to prošlo. Alespoň teď všichni v Glendale vědí, že paní Whitmanová je Madeline Crawfordová, a ne ty." Po těchto slovech se Madeline otočila a odešla, nechávajíc Meredith, která teď vztekle křičela a ječela. Nicméně, Madeline ji úplně ignorovala. Poté, co Madeline opustila nemocnici, šla do nemocnice pro ženy a děti. Obávala se, že dítě bylo ovlivněno tím, co Jeremy udělal předchozí noc, a také dřívějším pádem. Ve frontě bylo spousta lidí a většina z nich byly těhotné ženy. Většina z nich měla s sebou manžely a rodiny. Při pohledu na jejich šťastné úsměvy se Madeline cítila jako vtip. Čekala dítě s mužem, kterého milovala, ale tento muž miloval jinou ženu. Dřív to tak nebývalo. Tehdy ji držel za ruku a řekl jí, že si ji vezme, až vyrostou. Nyní si ji vzal, ale byl k tomu donucen neochotně. Dítě bylo v pořádku a Madeline si úlevně vydechla. Následně se Madeline vrátila domů. Když vstoupila do domu, uslyšela, jak se vchodové dveře s těžkým bouchnutím otevírají. Otočila se a uviděla, že se vrátil i Jeremy. Byl velmi pohledný, ale v jeho očích byla těžká aura bezohlednosti. "Byla jsi zase za Meredith?" Jeremyho hlas byl nesmírně chladný. Madeline si myslela, že jí Meredith řekla o tom, co se stalo. Proto byla otevřená a upřímná. "Byla jsem tam, ale..." "Madeline, jsi tak zlá!" Jeremyho rozzlobená slova prořízla Madelineino srdce jako tisíce skleněných střepů; neviditelná bolest se začala šířit po jejím těle. Ona se tupě podívala na muže, který k ní kráčel. Jeho hluboké oči byly plné ledového chladu. "Řekla jsi Meredith, že mě budeš otravovat, i kdybys umřela, a nikdy jí nedáš šanci, aby se vetřela do rodiny Whitmanových, je to tak?" Madelineina tvář byla bílá. Nikdy nic takového neřekla. Chtěla to vysvětlit, ale Jeremy ji vztekle chytil za zápěstí a hodil ji na pohovku.