Po chaotické, bahno-házecí bitce se rychle shromáždil dav, dychtivý vidět, jak to všechno dopadne. Kevin se snažil odtáhnout Stephanie od scény. Oliviin obličej se zkřivil bolestí, oči se jí zalily slzami, když pohlédla na Chrise. "Chrisi, já..." Chrisův obličej se zkroutil do masky zuřivosti. Zaštěkal na Kevina, který stále držel Stephanie. "Dostaň ji odsud—teď!" Stephanie škubala Kevinovým sevřením, ale on ji nehodlal pustit. Poprvé si uvědomil, jak silná je—sotva ji dokázal udržet. "Pojďte, slečno Giovanni, jdeme," naléhal Kevin. V tu chvíli si Stephanie najednou na něco vzpomněla. "Moje taška! Moje taška," spěchala říct. Taška, kterou použila k úderu Chrise, ležela vedle něj. V návalu zuřivosti ji Chris popadl a hodil po ní. Kevin ji včas vytrhl ze vzduchu a vstrčil ji Stephanie do náruče. "Mám ji, jdeme." Konečně se chaos začal uklidňovat. Kevinovi se podařilo dotáhnout Stephanie k autu a plánoval ji odvézt domů, ale ona to nechtěla. Nechtěla být nikde poblíž Chrise—nebo čehokoli s ním spojeného—takže odjela sama. Chris, stále omámený úderem do hlavy, chvíli strnule stál. Když se jeho mysl konečně vrátila na své místo, jeho oči spočinuly na Olivii—její vlasy byly rozcuchané a noha oteklá. Jeho hněv vůči Stephanie ještě vzplanul. Bez váhání Olivii zvedl do náruče. "Beru tě do nemocnice." Do Oliviiných očí se nahrnuly slzy, když slabě přikývla. Vypadala naprosto zlomeně. Když ji tak viděl, Kevin spěchal přivézt auto. Ale když dorazil na místo, kde zaparkovali, auto bylo pryč. "Slečna Giovanni vzala auto," řekl Kevin s hlasem plným frustrace, když stál za Chrisem. Kevin plánoval odvézt Stephanie, ale byla rychlá—a teď byla pryč v autě. Chrisův obličej ještě ztmavl. Když si Kevin všiml Chrisovy narůstající frustrace, rychle dodal: "Seženu jiné auto z garáže." Bez čekání na odpověď Kevin vyrazil—musel nejprve získat klíče z kanceláře. ***** Když Stephanie čekala na změnu světla, její telefon zavrněl. Zvedla ho a viděla, že jí volá její matka, Catlin Hartová. Bez zbytečného otálení Catlin odsekla: "Přijď dnes večer domů. Musíme si promluvit." Stephanie se napila vody, její hlas byl plochý. "Nemůžu. Jsem zaneprázdněná." Ve skutečnosti vůbec nebyla zaneprázdněná, ale přesně věděla, o čem chce Catlin mluvit—a nechtěla to slyšet. Catlinin hlas, nyní zabarvený podrážděním, se prořízl. "Zaneprázdněná? Čím? Ani ses nesnažila s Chrisem." Stephanie pocítila v hrudi nával hořkosti. Byla Catlininou dcerou, ale ve vztahu nebyla žádná láska—Catlin ji nenáviděla, ale náklonnost tam nikdy nebyla. "Takže jsi místo toho poslala Olivii, aby se o něj postarala?" odsekla Stephanie. Na lince zavládlo krátké ticho. Stephanie přesně věděla, po čem Catlin jde. Jejich roztržka s Olivií před dvěma lety byla stále čerstvá. Kdyby Olivia tehdy neodešla, pravděpodobně by teď seděla v cele. Teď, když se Olivia vrátila, se Chris a rodina Hartových očividně báli, že Stephanie znovu rozvíří vody. Catlin si musela uvědomit, že už nemůže předstírat. Její hlas mírně změkl. "To všechno je minulost, Stephanie. Musíš to nechat být." Začínala být zima. Pootevřeným oknem vnikl ostrý poryv větru a Stephanie cítila, jak jí mráz přejel po krku a zařezával se jí do kůže. Na chvíli na zimu téměř zapomněla. Hořce se zasmála a pak promluvila znovu, její hlas byl prolezlý ironií. "Catlin, málem jsem zemřela v té autonehodě. Jsou to jen tři roky. Pamatuješ si, jak jsem vypadala, když mě přivezli zpět?" Po tom, co ji vytáhli, strávila dva celé měsíce na nemocničním lůžku. Olivia byla mozkem celé nehody. Obávala se, že pokud se Stephanie vrátí do rodiny Hartových, vezme jí vše, co jí právoplatně patří. Nehoda měla Stephanie ukončit život, aby se zajistilo, že se nikdy nevrátí. A teď ji Catlin, Stephaniina vlastní matka, obviňovala—oběť. Catlinin hlas se ozval chladně a odmítavě. "To nebyla její chyba, Stephanie. Přestaň k ní chovat tolik zloby." Stephanie hodila prázdnou láhev od vody do nedalekého odpadkového koše a trefila se perfektně. Zhluboka se nadechla a vyštěkla rychle a ostře: "Říká, že jsem k ní zlá, a ty jí věříš? Jestli jí tolik věříš, proč ještě potřebuješ mě, svou vlastní dceru? "Prostě předstírej, že nejsem tvoje dcera, ano? Nebo ještě lépe, hned teď si zablokuju tvoje číslo." Catlin teď zuřila: "Stephanie! Nemůžeš se prostě uklidnit? Vždycky se zblázníš, když o tom mluvíme!" Pokaždé, když se objeví Olivia, to takhle dopadne a Catlin toho má víc než dost. Po dalším kárání se Catlin konečně dostala k jádru věci, její tón se změnil, jako by měla připravený trumf. Řekla lítostivě: "Vždycky jsi měla s Olivií problémy, ale to už je minulost. Musíš změnit svůj postoj. Je nemocná, Stephanie. Opravdu nemocná." Stephanie si odfrkla. "Je nemocná, takže mám odložit svatbu s Chrisem a Chris se o ni musí dál starat, že?" Stephanie se o Chrise nestarala, ale ponížení, které cítila, bylo nepopiratelné. Teď už Catlinin argument zněl ještě absurdněji a Stephanie si nemohla pomoct a vložila do toho uštěpačnou poznámku. Catlinin hněv vzplanul. "Ona a Chris spolu vyrůstali. Bez něj už dlouho nevydrží." Pak, jako by četla Stephaniiny myšlenky, zjemnila: "Neboj se, Stephanie. Nakonec si tě Chris vezme. Prozatím se zaměřme na Oliviinu nemoc, ano?" Stephanie málem protočila oči. Chovali se k Olivii jako ke královně a teď chtěli, aby také ustoupila stranou. Byla tak blízko tomu, aby se zhroutila. Catlin si všimla jejího mlčení. "Slyšelas mě?" Stephanie se cítila jenom na zvracení. Čím víc Catlin mluvila, tím hůř jí bylo. Příliš unavená na to, aby se hádala, zavěsila. A jen tak si zablokovala Catlinino číslo. Abych řekla pravdu, zablokovala Catlinino číslo už nesčetněkrát. Ale nějakým záhadným způsobem se Catlinino číslo pokaždé samo odblokovalo bez vysvětlení.